21 Cdo 3140/2023 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3140/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 6. 2024 Spisová značka:21 Cdo 3140/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:21.CDO.3140.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) Zástavní právo Smlouva o úvěru Exekuční titul Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:23. 7. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3140/2023-276 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v exekuční věci oprávněné Erste Bank der oesterreichischen Sparkassen AG se sídlem ve Vídni, Am Belvedere č. 1, Rakouská republika, registrační číslo FN286283f, zastoupené JUDr. Richardem Tomankem, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky č. 57/142, proti povinnému M. O., zastoupenému Mgr. Bc. Štěpánem Brunclíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Petrská č. 1136/12, pro 193 799,68 EUR s příslušenstvím, prodejem zástavy, o návrhu povinného na zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 8 EXE 666/2016, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. června 2023, č. j. 26 Co 616/2022-241, takto: Dovolání povinného se odmítá. Odůvodnění: 1. Na návrh oprávněné Okresní soud ve Znojmě dne 4. 1. 2017, č. j. 8 EXE 666/2016-20, pověřil na základě vykonatelného usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 9. 10. 2015, č. j. 20 C 125/2015-82, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2016, č. j. 21 Co 59/2016-128, podle ustanovení § 43a odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, Mgr. Zdeňka Ráčka, soudního exekutora Exekutorského úřadu Žďár nad Sázavou, provedením exekuce k uspokojení peněžité pohledávky oprávněné ve výši 193 799,68 EUR spolu s úrokem ve výši 10,43 % p. a. od 1. 10. 2014 do zaplacení, a to prodejem zástavy – pozemku p. č. XY a budovy XY č. p. XY na pozemku p. č. XY a na pozemku p. č. XY (pozemek jiného vlastníka), zapsaných na LV č. XY pro obec XY, katastrální území XY, a dále pozemku p. č. XY a pozemku p. č. XY, jehož součástí je rozestavěná stavba, zapsaných na LV č. XY pro obec a katastrální území XY. 2. V pořadí druhým návrhem ze dne 13. 7. 2017 se povinný domáhal zastavení exekuce dražbou nemovité věci – pozemku p. č. XY, ostatní plocha, pozemku p. č. XY, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba občanského vybavení bez čísla popisného nebo evidenčního, zapsaných na LV č. XY pro obec a k. ú. XY, vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště XY (dále jen „nemovitosti“), zároveň požádal o odklad exekuce. 3. Okresní soud ve Znojmě usnesením ze dne 1. 8. 2022, č. j. 8 EXE 666/2016-202, zamítl návrh povinného na odklad exekuce a usnesením ze dne 29. 8. 2022, č. j. 8 EXE 666/2016-206, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce prováděné na základě pověření Okresního soudu ve Znojmě ze dne 4. 1. 2017, č. j. 8 EXE 666/2016-20. 4. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 7. 6. 2023, č. j. 26 Co 616/2022-241, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Dospěl k závěru, že úvěrovaná G. O. (nyní F.), uzavřela smlouvu o úvěru ze dne 3. 6. 2011 za účelem financování podnikatelské činnosti, smlouva tak nemůže být kvalifikována jako smlouva o spotřebitelském úvěru a námitky povinného týkající se tvrzeného porušení předpisů o ochraně spotřebitele ze strany oprávněné je nutno hodnotit jako nepřípadné. Dále uvedl, že námitky neplatnosti či nicotnosti notářského zápisu NZ 271/2014 ze dne 15. 12. 2014 nejsou způsobilé zpochybnit formální či materiální vykonatelnost exekučního titulu. 5. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Dle dovolatele závisí rozhodnutí odvolacího soudu na vyřešení otázek hmotného či procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a které doposud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny, a to, zda lze zastavit exekuci v případě nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zda lze zastavit exekuci v případě nedostatečného posouzení úvěruschopnosti podnikatele (nejednalo-li se o zastřený spotřebitelský úvěr), pokud vztah mezi úvěrujícím a úvěrovaným vykazuje znaky nerovnosti, a dále „zda může být výkon rozhodnutí (exekuce) vedený prodejem zástavy proveden s odkazem na ust. § 322 odst. 3 o. s. ř. … i tehdy, když je vedený na základě absolutně neplatného exekučního titulu, má v takovém případě zástavce (zástavní dlužník), který je spotřebitelem, právo ochrany jakožto slabší smluvní strana, i když by zástava zajišťovala smlouvu uzavřenou mezi podnikateli, přičemž je v takovém případě dána povinnost exekučního soudu zkoumat (ne)platnost takového exekučního titulu v řízení o návrhu na zastavení exekuce?“ 6. Oprávněná v písemném vyjádření k dovolání povinného uvedla, že pro tvrzení povinného není v soudním spise žádný podklad, že jeho tvrzení odporují zjištěnému skutkovému stavu, dovolání je zjevně bezdůvodné a že pravá povaha dovolání spočívá ve zpochybnění skutkového stavu. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl nebo zamítl. 7. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací [§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. 8. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). 9. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). 10. Dovolání není přípustné, neboť odvolací soud vyřešil dovolatelem vymezené právní otázky v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby byly vyřešeny jinak. 11. Ze skutkových zjištění soudů (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu – jak vyplývá z ustanovení § 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. – nepodléhá) vyplývá, že povinný je vlastníkem nemovitostí. Na nemovitostech vázne zástavní právo smluvní, a to na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 15. 6. 2011, která byla uzavřena za účelem zajištění pohledávky oprávněné. Tato pohledávka vznikla na základě úvěrové smlouvy ze dne 3. 6. 2011 uzavřené mezi oprávněnou a úvěrovanou G. O., na základě které poskytla oprávněná úvěrované G. O. úvěr ve výši 200 000 EUR se smluvním úrokem a sankčním úrokem v celkové výši 10,43 % ročně. Povinný, svědkyně S. O. (matka povinného) a svědek M. O. (otec povinného) shodně uvedli, že peněžní prostředky získané ze smlouvy o úvěru ze dne 3. 6. 2011 byly vynaloženy na koupi objektu, v jehož prostorách měla být vykonávána podnikatelská činnost společnosti XY, jejímž jednatelem byla v rozhodné době úvěrovaná G. O. V samotné smlouvě o úvěru ze dne 3. 6. 2011 (uzavřené písemnou akceptací dne 1. 6. 2011) je výslovně uvedeno, že úvěr slouží podnikatelským záměrům; dle výpovědí byly peněžní prostředky využity dle plánovaného záměru. K námitce nesprávného posouzení úvěrované při uzavírání smlouvy o úvěru a nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele 12. Dle ustanovení § 52 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 10. 2011 (dále jen „obč. zák.“), je spotřebitelem fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 13. Dle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění účinném do 31. 7. 2011 (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“), se pro účely tohoto zákona spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 14. Dle ustáleného názoru dovolacího soudu je pro posouzení postavení fyzické osoby uzavírající smlouvu rozhodující především účel jednání takové osoby v konkrétním smluvním vztahu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2016, sp. zn.