Nejvyšší soud 21 Cdo 3150/2025 – 132 714 Kč a o výplatu renty ve výši 12 777 Kč měsíčně od dubna 2017
Nejvyšší soud · 11. 3. 2026
Shrnutí rozhodnutí
Řízení: Nejvyšší soud rozhodoval o dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. prosince 2024.
Předmět sporu: 132 714 Kč a o výplatu renty ve výši 12 777 Kč měsíčně od dubna 2017 do budoucna.
Výsledek: Dovolání žalované se odmítá. (Soud podání odmítl a věcí se meritorně nezabýval.)
Význam: Soud se věcí meritorně nezabýval, napadené rozhodnutí tím zůstává v platnosti.
Aplikovaná ustanovení
Související právní otázky
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce M. Š., proti žalované MUBEA – HZP s. r. o. se sídlem v Prostějově, Rovná č. 4708, IČO 25528165, zastoupené JUDr. Lubomírem Minaříkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Kateřinská č. 107/5, o 132 714 Kč a o výplatu renty ve výši 12 777 Kč měsíčně od dubna 2017 do budoucna, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 5 C 168/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. prosince 2024, č. j. 49 Co 231/2023-585, takto:
Dovolání žalované se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 3. 8. 2023, č. j. 5 C 168/2017-486, zamítl žalobu o zaplacení částky 132 714 Kč a placení měsíční renty ve výši 12 777 Kč za dobu od dubna 2017 do budoucna (výrok I) a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 274 552,76 Kč (výrok II).
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 4. 12. 2024, č. j. 49 Co 231/2023-585, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku I potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), ve výroku II jej změnil tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 26 382 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu), a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 5 660 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná včasným dovoláním, které směřuje výslovně pouze proti výrokům II a III napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Protože napadenými výroky II a III rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto výhradně o nákladech řízení, není dovolání žalované podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (objektivně) přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 3. 2026
Mgr. Miroslav Hromada, Ph.D.
předseda senátu