21 Cdo 3159/2010 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3159/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 11. 2012 Spisová značka:21 Cdo 3159/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.3159.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Notářský zápis Závěť Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ve znění do 30.06.2009 § 476d obč. zák. § 59 odst. 3 předpisu č. 358/1992Sb. § 63 předpisu č. 358/1992Sb. § 243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř. ve znění do 30.06.2009 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 12. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3159/2010 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobců neznámých dědiců po P. F., zemřelém dne 23. května 2012, zastoupených opatrovníkem doc. JUDr. M. K., proti žalované Nadaci Jaroslava Foglara v likvidaci se sídlem v Praze 3, Křišťanova č. 18, IČO 65397819, zastoupené Mgr. Danem Loukotou, advokátem se sídlem v Praze 5, Zubatého č. 450/19, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 12 C 214/2000, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. června 2009, č. j. 11 Co 403/2008-701, takto: I. Dovolání žalobců se zamítá. II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.360,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Dana Loukoty, advokáta se sídlem v Praze 5, Zubatého č. 450/19. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 3 dne 22.5.2000 se procesní předchůdce žalobců P. F. domáhal určení, že „závěť sepsaná J. F., zemřelým dne 23.1.1999 (dále také jen „zůstavitel“), dne 26.4.1996 ve formě notářského zápisu JUDr. E. J., notářkou se sídlem v Praze, podle které je jediným dědicem J. F. žalovaná, je neplatná“. Uvedl, že závěť ze dne 26.4.1996 „nemůže být platným právním úkonem“, neboť zůstavitel pro těžkou vadu zraku a pro používání silných léků „nebyl schopen číst“ a protože „sepsání notářského zápisu o závěti nebyli přítomni dva svědci úkonu“; dále že Nadace Jaroslava Foglara, v likvidaci „neexistuje jako právní subjekt a neexistovala ani v den smrti zůstavitele“, neboť „nedošlo k její registraci“ ani „k zápisu do nadačního rejstříku“ a že proto žalovaná „nemůže být dědicem“. Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 1.3.2001, č. j. 12 C 214/2000-83, ve znění usnesení ze dne 13.4.2001, č. j. 12 C 214/2000-90, žalobě vyhověl a rozhodl o nákladech řízení. Dospěl k závěru, že Nadace Jaroslava Foglara byla „řádně zřízena“ a ke dni smrti zůstavitele existovala, neboť nedošlo k jejímu výmazu z rejstříku podle § 7 zákona č. 227/97 Sb., resp. k jejímu zániku. Notářský zápis ze dne 26.4.1996 „nesplňuje obecnou formální náležitost notářské listiny podle § 59 odst. 3 notářského řádu“ a nelze jej považovat za „veřejnou listinu“, neboť notářka podepsala listinu v pořadí před zůstavitelem. Poté, co vzal za prokázané, že „zůstavitel byl již od dětství stižen poruchou zraku“; že vlastnil speciální pomůcky (lupy, podložku s širokým řádkováním pro psaní rukou) a „pro čtení a psaní je běžně používal“; že „text psaný strojem s běžnými typy písma mohl přečíst pouze za pomoci speciální pomůcky – lupy“; že notářský zápis ze dne 26.4.1996 neobsahuje doložku o tom, že by se zůstavitel s obsahem tohoto zápisu seznámil „za pomoci lupy“ a že zůstavitel „ke čtení notářského zápisu lupu nepoužil“, soud prvního stupně dovodil, že notářský zápis ze dne 26.4.1996 nebyl zůstavitelem před schválením přečten ve smyslu ustanovení § 63 písm. g) notářského řádu. Jelikož „nebyla dodržena zákonem stanovená formální náležitost notářské listiny, soud prvního stupně uzavřel, že notářský zápis ze dne 26.4.1996 je „podle § 40 odst. 1 obč. zák. absolutně neplatný“. K odvolání žalované, JUDr. E. J. a R. K. Městský soud v Praze usnesením ze dne 10.5.2002, č. j. 15 Co 349/2001, 15 Co 409/2001-315, odmítl odvolání JUDr. E. J. a R. K. a rozsudek soudu prvního stupně „doplněný usnesením ze dne 13.4.2001“ zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. O náležitostech notářského zápisu ze dne 26.4.1996 dospěl odvolací soud k závěru, že zvláštní úprava náležitostí notářského zápisu obsažená v části šesté notářského řádu „má přednost před obecnou úpravou obsaženou v ustanovení § 59 notářského řádu“. Protože zvláštní úprava „dává přednost“ splnění náležitostí notářského zápisu stanovených v § 63 notářského řádu, nikoli pořadí podpisů při podepisování notářské listiny, nelze z nesplnění požadavku ohledně pořadí podpisů dovozovat neplatnost notářské listiny, když (jinak) závazné předpoklady stanovené v ustanovení § 63 notářského řádu byly splněny. Odvolací soud uzavřel, že notářský zápis ze dne 26.4.1996 splňuje náležitosti notářského zápisu a „je platným právním úkonem“. Vytknul soudu prvního stupně, že z odůvodnění jeho rozhodnutí není zřejmé, z čeho dovodil, že „zůstavitel běžně používal pomůcky ke čtení a psaní“ a že „mohl číst a psát jen s těmito pomůckami“, a napadený rozsudek soudu prvního stupně označil za „nepřezkoumatelný“. Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 16.9.2003, č. j. 12 C 214/2000-399, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Vázán právním názorem odvolacího soudu ohledně náležitostí notářského zápisu ze dne 26.4.1996 soud prvního stupně uvedl, že „nesplnění pořadí podpisů podle § 59 odst. 3 notářského řádu nemá za následek neplatnost notářského zápisu, jsou-li splněny náležitosti podle § 63 notářského řádu“, a že notářský zápis ze dne 26.4.1996 „není neplatný pro nedostatek právní formy“. Poté, co doplnil dokazování, vzal za prokázané, že zůstavitel byl v době sepisu závěti schopen předmětnou závěť přečíst „za pomocí optických pomůcek, které nejsou optickými pomůckami speciálními, nýbrž běžnými“, a uzavřel, že „nebylo třeba postupovat dle § 65 odst. 1 a 2 a § 68 odst. 3 notářského řádu a notářský zápis ze dne 26.4.1996 „je platným právním úkonem“, když žalobcem tvrzené skutečnosti ohledně neplatnosti závěti nebyly prokázány. K odvolání procesního předchůdce žalobců Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25.2.2004, č. j. 15 Co 536/2003-432, rozsudek soudu prvního stupně ze dne 16.9.2003, č. j. 12 C 214/2000-399, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vytknul soudu prvního stupně, že závěry obsažené v napadeném rozsudku jsou „nepřezkoumatelné“, neboť soud nehodnotil všechny provedené důkazy (zejména obsah spisu Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 13 D 129/99, obsah spisu Obvodního úřadu pro Prahu 3 č.j. 286/96 T, svědeckou výpověď JUDr. E. J., závěť zůstavitele ze dne 26.4.1996). Námitku žalobce, že žalovaná nemá právní subjektivitu, odmítl s odůvodněním, že „nadace byla zůstavitelem zřízena“, když „návrh byl zůstavitelem podepsán a dne 5.6.1996 byla nadace Obvodním úřadem pro Prahu 3 řádně v souladu s § 20 písm. b/ odst. 3 obč. zák., v tehdy platném znění, registrována“. Ke dni smrti zůstavitele nedošlo k výmazu žalované a tedy ani k jejímu zániku. Námitku žalobce, že nadace Jaroslava Foglara není totožným subjektem s nadací Jaroslava Foglara v likvidaci, odmítl jako nedůvodnou. Ohledně postupu při podepisování notářského zápisu a schopnosti zůstavitele seznámit se s obsahem notářského zápisu se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně a uzavřel, že notářský zápis ze dne 26.4.1996 obsahující závěť zůstavitele „není neplatný pro nedostatek formy“. Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 16.7.2004, č. j. 12 C 214/2000-451, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Dospěl k závěru, že „žaloba nemůže obstát, neboť sporná skutečnost, která je jejím předmětem, jakkoli je její vyřešení významné, je pouze posouzením předběžné otázky pro konečné určení, zda žalovaná je či není dědicem zůstavitele“ a žalobu zamítl „pro nedostatek naléhavého právního zájmu“. K odvolání procesního předchůdce žalobců Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9.2.2005, č. j. 11 Co 350/2004-469, rozsudek soudu prvního stupně ze dne 16.7.2004, č. j. 12 C 214/2000-451, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Poté, co připustil změnu žalobního petitu tak, že „vedle dosud požadovaného určení neplatnosti závěti se žalobce domáhá i určení, že je dědicem a že žalovaná dědicem není“, uložil soudu prvního stupně, aby posoudil „v jakém rozsahu je nyní změněný žalobní petit po formální stránce způsobilý pro rozhodnutí podle § 175k odst. 2 o.s.ř.“. Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 5.5.2008, č. j. 12 C 214/2000-649, ve znění usnesení ze dne 22.7.2009, č. j. 12 C 214/2000-706, zamítl žalobu o určení, že závěť zůstavitele je neplatná, žalobu o určení, že procesní předchůdce žalobců je dědicem zůstav