21 Cdo 3263/2016 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3263/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 1. 2017 Spisová značka:21 Cdo 3263/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.3263.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zástavní právo Odúmrť Dotčené předpisy:§ 763 odst. 1 obch. zák. ve znění do 31.12.2013 § 868 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 § 129c odst. 3 předpisu č. 109/1964Sb. ve znění do 31.12.1991 § 462 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 § 472 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 § 396 odst. 1 předpisu č. 109/1964Sb. ve znění do 31.12.1991 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:7. 4. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3263/2016 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce CASPER UNION s. r. o. se sídlem v Praze 1, Olivova č. 948/6, IČO 24830801, zastoupeného Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště č. 259/55, proti žalovanému TECHNIA, a. s. se sídlem v Ostravě – Přívoze, Slovenská č. 1085/1a, IČO 45192502, zastoupenému Mgr. Petrem Burečkem, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Jurečkova č. 643/20, o 52 840,02 Kč s příslušenstvím prodejem zástavy, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 28 C 117/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. února 2015 č. j. 15 Co 933/2012-169, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. prosince 2011 č. j. 28 C 117/2010-40 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Odůvodnění: Společnost CORSAIR (Luxembourg) N° 11 S.A. se sídlem L-111 5 Luxembourg, Boulevard Konrad Adenauer č. 2, Lucemburské vévodství, registrační číslo B 90447, se žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě dne 23. 4. 2010 domáhala, aby jí Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových zaplatila 52 840,02 Kč se 14% úroky z částky 45 764,32 Kč od 29. 5. 1997 do 10. 4. 2006, s 25,5% úroky z částky 227 300 Kč od 22. 3. 1994 do 10. 4. 2006 a s 25,5% úroky z částky 52 840,02 Kč od 11. 4. 2006 do zaplacení s tím, že žalobce se může domáhat uspokojení své pohledávky pouze z výtěžku prodeje „ideální ½ nemovitostí“, a to „budovy, objekt bydlení, na pozemku parc. č. st. 450, v části obce O., pozemek parc. č. st. 450, zastavěná plocha a nádvoří, pozemek parc. č. 382/33, zahrada, zemědělský půdní fond, pozemek parc. č. 382/82, ostatní plocha, jiná plocha, to vše zapsáno na listu vlastnictví č. 266 pro katastrální území M., obec O., okres O. – m., vedeno Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava“. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že zástavními smlouvami č. 2508-21359-768 ze dne 10. 7. 1991 a č. 2508-24656-768 ze dne 19. 8. 1991 uzavřenými mezi Českou státní spořitelnou jako zástavní věřitelkou a P. B. a R. B. jako zástavními dlužníky bylo zřízeno zástavní právo k uvedeným nemovitostem k zajištění pohledávek České státní spořitelny za dlužníkem P. B. ze smlouvy o úvěru ze dne 10. 7. 1991 č. 2508-21359-768 poskytnutém dlužníkovi ve výši 300 000 Kč a splatném dne 9. 7. 1995 a ze smlouvy o úvěru ze dne 19. 8. 1991 č. 2508-24656-768 poskytnutém dlužníkovi ve výši 500 000 Kč a splatném dne 18. 8. 1995, že dlužník svůj závazek z úvěrových smluv dosud zcela neuhradil a že rozsudkem Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 20. 11. 1996 č. j. 24 Cm 589/95-52 mu bylo uloženo zaplatit České spořitelně, a. s., 45 764,32 Kč s 14% úrokem od 22. 3. 1994 do zaplacení, 237 456,40 Kč s 15% úrokem od 22. 3. 1994 do zaplacení, 227 300 Kč s 25,5% úrokem od 22. 3. 1994 do zaplacení, 93 188,20 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 24 152 Kč. Uvedla, že R. B. dne 5. 1. 1996 zemřel, že jeho ideální polovina předmětných nemovitostí připadla na základě usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 7. 2003 sp. zn. 99 D 402/96 v rámci dědictví České republice zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových a že společnosti CORSAIR (Luxembourg) N° 11 S.A. byly pohledávky České spořitelny, a. s., z uvedených úvěrových smluv postoupeny smlouvami o postoupení pohledávky ze dne 17. 7. 2003 č. BBL03P1612 a č. BBL03P1613. Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových namítala, že není pasivně legitimovaná, neboť nabyla jako odúmrť jednu polovinu nemovitostí R. B., který byl zástavním, a nikoli obligačním dlužníkem, a ustanovení § 470 a 472 občanského zákoníku proto nelze aplikovat. Uvedla, že zástavní právo na ni nepřešlo a zaniklo na základě ustanovení § 41 zákona č. 219/2000 Sb. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 21. 12. 2011 č. j. 28 C 117/2010-40 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dovodil, že nároky z obou zástavních smluv uzavřených do 31. 12. 1991 se řídí ustanoveními § 129c až 129i zákona č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, že zástavní práva vzniklá na základě těchto smluv nemají věcně právní povahu a působí jen mezi stranami smlouvy a že závazek zástavce strpět uspokojení zástavního věřitele ze zastavené věci ohledně spoluvlastnického podílu na předmětných nemovitostech o velikosti jedné poloviny zanikl pro nemožnost plnění, neboť spoluvlastnický podíl k zastaveným nemovitostem přešel na stát jako odúmrť. K odvolání společnosti CORSAIR (Luxembourg) N° 11 S.A. proti rozsudku soudu prvního stupně Krajský soud v Ostravě nejprve usnesením ze dne 15. 5. 2013 č. j. 15 Co 933/2012-82 vyhověl návrhu původního žalobce CORSAIR (Luxembourg) N° 11 S.A., aby do řízení na místo žalovaného vstoupila společnost PORTER, s. r. o. se sídlem v Ostravě – Přívoze, Slovenská č. 1085/1a, IČO 60777460, na kterou přešlo na základě kupní smlouvy ze dne 5. 11. 2012 uzavřené mezi touto společností a původní žalovanou Českou republikou – Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových vlastnické právo k ideální jedné polovině předmětných nemovitostí, usnesením ze dne 18. 2. 2014 č. j. 15 Co 933/2012-112 vyhověl návrhu původního žalobce CORSAIR (Luxembourg) N° 11 S.A., aby do řízení na jeho místo vstoupila společnost CLEAR FINANCE s. r. o. se sídlem v Praze 2 - Vinohradech, Londýnská č. 674/55, IČO 28490428, na kterou byly smlouvami ze dne 4. 9. 2013 postoupeny pohledávky ze smluv o úvěru vůči P. B., a usnesením ze dne 27. 6. 2014 č. j. 15 Co 933/2012-125, opraveným usnesením ze dne 18. 7. 2014 č. j. 15 Co 933/2012-128, rozhodl, že v řízení bude na místě žalovaného pokračováno se společností TECHNIA, a. s. se sídlem v Ostravě – Přívoze, Slovenská č. 1085/1a, IČO 45192502, která se stala právní nástupkyní společnosti PORTER, s. r. o., jež v průběhu odvolacího řízení zanikla. Krajský soud v Ostravě poté rozsudkem ze dne 25. 2. 2015 č. j. 15 Co 933/2012-169 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že společnost CLEAR FINANCE s. r. o. je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 29 815 Kč „na účet“ advokáta Mgr. Petra Burečka. Souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že zástavní smlouvy byly uzavřeny v režimu hospodářského zákoníku a že zástavní právo nemělo povahu práva věcného, nýbrž práva obligačního. Dovodil, že pro posouzení otázky, zda platná právní úprava umožňovala přechod závazků zůstavitele na stát či nikoli, je rozhodný den smrti zůstavitele - 5. 1. 1996, že je nutné aplikovat ustanovení § 763 odst. 1 obchodního zákoníku, podle něhož je třeba vznik obou zástavních práv, práva a povinnosti plynoucí ze zástavního práva i jeho zánik posoudit podle hospodářského zákoníku, a že na základě ustanovení § 396 hospodářského zákoníku zástavní právo smluvní, které zavazovalo zemřelého R. B. na základě obou zástavních smluv, ke dni 5. 1. 1996, kdy dědictví připadlo státu, zaniklo. Dodal, že tento závěr je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, která sice stanoví, že univerzální sukcesor, jako právní nástupce, vstupuje do práv a povinností svého předchůdce v plném rozsahu (nestanoví-li zákon jinak) a přechází na něj také všechna práva a povinnosti ze zástavního práva, že však ustanovení § 396 hospodářského zákoníku je „oním zvláštním zákonným ustanovením, které stanoví jinak“. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala společnost CLEAR FINANCE s. r. o. dovolání. Namítá, že zástavní právo, byť zajišťující vztahy mezi podnikateli, bylo po zrušení hospodářského zákoníku upraveno zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a to i ke dni 5. 1. 1996, že podle ustanovení § 868 občanského zákoníku se právní vztahy vzniklé před 1. 1. 1992 řídí občanským zákoníkem a podle dosavadních předpisů se posuzuje pouze vznik těchto vztahů a nároky z nich vzniklé, nikoli však jejich zánik,