21 Cdo 3283/2024 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3283/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 4. 2025 Spisová značka:21 Cdo 3283/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:21.CDO.3283.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Postoupení smlouvy (o. z.) Postoupení pohledávky Zajištění dluhu (o. z.) Zajištění závazku Smlouva zástavní Smluvní pokuta Dotčené předpisy:§ 1879 o. z. § 1880 odst. 1 o. z. § 1895 odst. 1 o. z. § 524 odst. 2 obč. zák. § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:23. 5. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 24.07.2025IV.ÚS 2148/25 Lucie Dolanská Bányaiová odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost17. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3283/2024-250 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně IT credit, s. r. o. se sídlem v Praze 8, Pernerova č. 502/50, IČO 26444437, zastoupené Mgr. Viktorem Procházkou, advokátem se sídlem v Brně, Lazaretní č. 925/9, proti žalovanému R. Ch., zastoupenému Mgr. Lucií Kačerovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Pařížská č. 127/20, o 100 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 16 C 42/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. června 2024, č. j. 28 Co 138/2024-206, takto: I. Dovolání žalobkyně proti rozsudku městského soudu v části, v níž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, se odmítá, jinak se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 534 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Lucie Kačerové, advokátky se sídlem v Praze 1, Pařížská č. 127/20. Odůvodnění: 1. Žalobou ze dne 4. 1. 2022 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 100 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 100 000 Kč od 21. 12. 2021 do zaplacení. Žalobu zdůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně Artesa, spořitelní družstvo a dlužníky 1) GLOBALICA a. s. a 2) FORTIS Bohemia, spol. s r. o., byla dne 14. 3. 2012 uzavřena smlouva o úvěru v celkové výši 76 000 000 Kč, který byl zajištěn zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví žalovaného (jednatele FORTIS), a to na základě zástavní smlouvy ze dne 16. 4. 2012. Dlužníci svou povinnost splatit úvěr sjednaným způsobem nesplnili a ocitli se v prodlení. Pohledávka z úvěrové smlouvy byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 12. 2018 postoupena na žalobkyni. Spolu s pohledávkou nabyla žalobkyně také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně zajištění, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně vyzvala dne 18. 6. 2021 a dne 3. 11. 2021 žalovaného ke zpřístupnění nemovitostí. Dne 10. 12. 2021 žalobkyně vyčíslila žalovanému smluvní pokutu za porušení čl. 5 odst. 5.1.9 a čl. 8 odst. 8.1. zástavní smlouvy, a to dvakrát 50 000 Kč za neumožnění vstupu za účelem kontroly stavu dle protokolu ze dne 9. 7. 2021 a 26. 11. 2021. 2. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl, aby byla žaloba zamítnuta. Namítl, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná jako celek, včetně souvisejících závazků, když dle předchozích rozhodnutí soudů je neplatná minimálně částečně. Neexistuje zástavní smlouva, zástavní právo ani nárok na jakoukoli smluvní pokutu. Dále namítl, že žalobkyně není aktivně legitimována, neboť byla postoupena pouze pohledávka z úvěrové smlouvy, nikoliv zástavní smlouva jako taková. 3. Rozsudkem ze dne 1. 2. 2024, č. j. 16 C 42/2022-171, Obvodní soud pro Prahu 4 žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 4. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 6. 2024, č. j. 28 Co 138/2024-206, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně není aktivně věcně legitimována, neboť ve smyslu § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), sice došlo k postoupení pohledávek vzniklých na základě smlouvy o úvěru včetně práv na smluvní pokutu ze smlouvy o úvěru a veškerých práv s pohledávkou spojených, a to včetně zajištění, nedošlo však k postoupení oprávnění, která jsou vázána na zástavní smlouvu. Přechod zástavního práva ze zákona neznamená, že by se žalobkyně stala také automaticky účastníkem zástavní smlouvy, to by totiž vyžadovalo postoupení celé zástavní smlouvy ve smyslu § 1895 o. z., k čemuž ale nedošlo. Žalobkyně se stala pouze věřitelem postoupené pohledávky ze smlouvy o úvěru zajištěné nemovitostmi a ze zástavní smlouvy nemá žádná jiná práva, nemohla se tedy domáhat splnění povinností ze zástavní smlouvy žalovaným ani se domáhat smluvních pokut sjednaných v zástavní smlouvě. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně. Dovolání odůvodnila tak, že odvolací soud se při řešení otázky aktivní věcné legitimace odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, taktéž má za to, že dílčí otázky v dovolání nadnesené nebyly doposud v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešeny. Jde o následující otázky: [A] „Jsou soudy při zjišťování obsahu závazku (vzájemných práv a povinností) ze smlouvy o postoupení pohledávek povinny tento obsah určit dle skutečné vůle stran závazku (smlouvy) a má tato vůle přednost před dispozitivní právní úpravou? [B] Musí být za racionálního výkladu zákona určeno, že dle ust. § 1880 odst. 1 o. z. přecházejí s postupovanou pohledávkou nejen práva s pohledávkou spojená, ale i jako akcesorická práva spojená se zajištěním, která se zajištěním tvoří funkční celek (právo zpřístupnit předmět zástavy), či že lze taková práva podřadit pod pojem „práva spojená s pohledávkou“? [C] Je možné, aby při postoupení pohledávky zajištěné zástavním právem byla, vedle prostého práva na výkon zástavního práva, postoupena i jednotlivá práva ujednaná v zástavní smlouvě bez toho, aby muselo dojít k postoupení celé zástavní smlouvy dle § 1895 an. o. z.? [C1] Případně, je třeba – vzhledem ke znění ust. § 1880 odst. 1 o. z. – při postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy, zajištěné zástavním právem, které bylo zřízeno na základě smlouvy funkčně spojené se smlouvou o úvěru – tedy jako právo s pohledávkou spojené – převádět zástavní smlouvou zřízená subjektivní práva a povinnosti samostatnou smlouvou o postoupení smlouvy dle ust. § 1895 an. o. z.? [C2] A pokud je odpověď na otázku pod bodem C2 ano, platí stejný požadavek i pro případ, že postoupená strana s postoupením předem souhlasila – např. již v samotné postupované smlouvě? Či v takovém případě stačí postupovanou smlouvu zahrnout do smlouvy o postoupení pohledávky s tím, že postoupení zástavní smlouvy bude vůči postoupené straně účinné okamžikem oznámení postupitelem nebo prokázání postupníkem? [C3] Lze u vzájemných pohledávek zakládajících se na ujednáních uzavřených před účinností nového občanského zákoníku použitím nových ustanovení nového občanského zákoníku měnit požadavky na převoditelnost těchto pohledávek? [D] Může se dlužník, jemuž bylo postoupení uplatněné pohledávky platně oznámeno postupitelem, v soudním řízení účinně bránit vůči nároku postupníka námitkou nedostatku aktivní věcné legitimace postupníka (žalobce) z důvodu, že na základě postupní smlouvy nedošlo k postoupení uplatněné pohledávky? [E] Hodlá-li se soud svým rozhodnutím odchýlit od judikaturního závěru soudu vyššího stupně, musí důvody pro tento odklon řádně odůvodnit, i když na tuto judikaturu nebyl výslovně účastníkem řízení upozorněn? Je porušením práva účastníka na spravedlivý proces, nevypořádá-li se soud s námitkou účastníka, která je pro výsledek řízení klíčová či jejíž přijetí může pro účastníka přivodit příznivější rozhodnutí ve věci?“ 6. Navrhla, aby dovolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že se návrhu zcela vyhovuje, popř. aby byly rozsudky odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně, zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 7. Žalovaný ve vyjádření poukázal na to, že dovolání není přípustné, neboť rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o dvou nárocích se samostatným skutkovým základem, kdy žádný z těchto nároků nepřevyšuje částku 50 000 Kč. V dalším obhajuje rozhodnutí odvolacího soudu jako věcně správné. 8. Dovolací soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. 9. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“). 10. Není-li sta