21 Cdo 3331/2013 – Nejvyšší soud

21 Cdo 3331/2013 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zbyňka Poledny v právní věci žalobce Mgr. S. Z., zastoupeného Mgr. Petrem Krátkým, advokátem se sídlem v Pardubicích, Sukova třída č. 1556, proti žalovaným 1) Ing. P. K., a 2) Ing. H. K., oběma zastoupeným JUDr. Jiřím Všetečkou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Orlická č. 163/18, o neúčinnost kupních smluv, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 5 C 236/2008, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2012 č.j. 32 Co 123/2011-425, takto: Rozsudek krajského soudu se (s výjimkou výroku, kterým byl rozsudek okresního soudu změněn) zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Chrudimi dne 26.4.2007 domáhal určení, že jsou vůči němu právně neúčinné jednak kupní smlouva ze dne 16.4.2004, kterou F. Ž. prodal žalovaným "rodinný dům v části obce L. na stavební parcele číslo 57/2 a dále pozemky - stavební parcelu č. 57/2 o výměře 281 m2 zastavěná plocha a nádvoří, pozemkovou parcelu č. 666/2 o výměře 676 m2 zahrada, pozemkovou parcelu č. 666/3 o výměře 1.285 m2 zahrada a pozemkovou parcelu č. 682 o výměře 1.475 m2 trvalý travní porost, vše v katastrálním území O. u N. a zapsané na LV 265 pro obec N., kat. území O. u N.", jednak kupní smlouva ze dne 16.4.2004, kterou F. Ž. prodal žalovaným "objekt bydlení (rodinný dům) v části obce M. na stavební parcele č. 53 a dále pozemky - stavební parcelu č. 53 o výměře 351 m2 zastavěná plocha a nádvoří, pozemkovou parcelu č. 69/1 o výměře 355 m2 zahrada, pozemkovou parcelu č. 69/2 o výměře 105 m2 zahrada, vše v katastrálním území M. u P. a zapsané na LV č. 10041 pro obec M., kat. území M. u P.". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že "smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 27.2.2003 odkoupil od F. F. a M. N. pohledávku, kterou tito předtím odkoupili smlouvou postupní od České spořitelny a.s.", a to "pohledávku z titulu smlouvy o úvěru č. 568-083-01 mezi Českou spořitelnou a.s. a Combi Transport Logistic s.r.o. jako dlužníkem, kde za závazky dlužníka ručí (kromě jiných) celým svým majetkem ručitel F. Ž.", dlužník však ani přes opakované výzvy k úhradě dluh neuhradil, proto "ve smyslu svých ručitelských závazků na jeho místo nastoupili ručitelé". Tím, že F. Ž. prodal žalovaným předmětné nemovitosti, snížil podstatným způsobem hodnotu svého majetku a znemožnil uspokojení pohledávky žalobce. Protože kupní smlouvy uzavřel ručitel F. Ž. v posledních třech letech s osobami blízkými, "je tedy naprosto zřejmé, že je uzavřel s úmyslem zkrátit uspokojení závazku, za kterým má ručitelský závazek, a současně nepřichází v úvahu, že by žalovaní jako osoby blízké nemohli nepoznat jeho úmysl zkrátit věřitele". Žalobce má tedy za to, že jsou splněny podmínky odporovatelnosti těchto právních úkonů podle ustanovení § 42a občanského zákoníku. Okresní soud Praha - východ, kterému byla věc na základě usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 4.7.2007 č.j. 6 C 126/2007-16, potvrzeného usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30.11.2007 č.j. 18 Co 406/2007-26, postoupena jako soudu místně příslušnému, rozsudkem ze dne 15.12.2010 č.j. 5 C 236/2008-153 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 35.520,- Kč k rukám advokáta Mgr. Petra Krátkého. Poté, co dovodil, že žaloba byla podána včas, neboť účinky vkladu vlastnického práva pro žalované do katastru nemovitostí nastaly až dnem 24.5.2004 a žaloba byla podána dne 26.4.2007, že žalobce má za "dlužníkem" F. Ž. vymahatelnou pohledávku, ve výši 4.250.000,- Kč podle pravomocného rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 17.4.2009 č.j. 10 C 263/2006-408, a že je nerozhodné, že "účastníkem kupních smluv byl jen žalovaný 1), když kupní smlouvy byly uzavírány za trvání manželství žalovaných a nemovitosti tudíž přecházely do společného jmění manželů automaticky", dospěl k závěru, že žalovaný 1) je osobou blízkou manželce F. Ž. (je jeho sestrou) a že žalovaným se nepodařilo prokázat, že by vynaložili náležitou pečlivost k rozpoznání úmyslu dlužníka zkrátit věřitele, který zákon v případě právních úkonů učiněných ve prospěch osob blízkých dlužníkovi předpokládá, když jen "uvěřili tvrzení F. Ž.", tedy se "svým neaktivním přístupem nepřesvědčili, zda právní úkony učiněné mezi nimi a sestrou žalovaného 1) jako manželkou F. Ž. nezkracují věřitele dlužníka F. Ž.", tudíž nevyvinuli náležitou pečlivost k rozpoznání úmyslu dlužníka F. Ž. zkrátit věřitele a kupní smlouvy jsou tedy vůči žalobci neúčinné. K odvolání žalovaných Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 26.11.2012 č.j 32 Co 123/2011-425 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně o určení neúčinnosti kupní smlouvy ze dne 16.4.2004, kterou F. Ž. prodal "rodinný dům v části obce L. stojící na st. parc. č. 57/2 a dále pozemky - st. parc. č. 57/2 o výměře 281 m2 - zastavěná plocha a nádvoří, pozemk. parc. č. 666/2 o výměře 676 m2 - zahrada, pozemk. parc. č. 666/3 o výměře 1.285 m2 - zahrada a pozemk. parc. č. 682 o výměře 1.475 m2 - trvalý travní porost, vše v kat. území O. u N. a zapsáno na LV 265 u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj - Katastrální pracoviště Ch., změnil jej tak, že zamítl žalobu o určení neúčinnosti kupní smlouvy ze 16.4.2004, kterou F. Ž. prodal "objekt bydlení (rodinný dům) v části obce M. na stavební parcele č. 53 a dále pozemky stavební parcelu č. 53 o výměře 351 m2 - zastavěná plocha a nádvoří, pozemkovou parcelu č. 69/1 o výměře 355 m2 - zahrada, pozemkovou parcelu č. 69/2 o výměře 105 m2 - zahrada, vše v katastrálním území M. u P. a zapsané na listu vlastnictví č. 10041 u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Pardubice", a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, že žalobce je povinen zaplatit České republice na náhradě nákladů odvolacího řízení 1.799,- Kč "na účet Okresního soudu Praha - východ", že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice na náhradě nákladů odvolacího řízení 7.799,- Kč "na účet Okresního soudu Praha - východ" a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Po doplnění dokazování dospěl k závěru, že se mezi "dlužníkem" F. Ž. a žalovaným 1) nejedná o vztah osob blízkých, i když je žalovaný 1) bratrem manželky dlužníka a "mezi žalovaným 1) a dlužníkem se tedy jedná o příbuzenský vztah švagrů, tzn. vztah sice rodinný, avšak za osoby blízké ve smyslu ustanovení § 116 občanského zákoníku by je bylo možno považovat, jen kdyby bylo prokázáno, že by újmu, kterou by utrpěl některý z nich, druhý důvodně pociťoval jako újmu vlastní", což však v posuzovaném případě prokázáno nebylo, neboť žalovaný "negoval i jen bližší či přátelský vztah k dlužníkovi". Chování žalovaného 1) vůči dlužníku však "lze hodnotit jako nestandardně vstřícné", z čehož lze podle názoru odvolacího soudu dovodit, že žalovanému 1) byl znám úmysl dlužníka zkrátit odporovanými kupními smlouvami věřitele. U kupní smlouvy, jejímž předmětem byly nemovitosti v katastrálním území M. u P., však nebyly splněny všechny předpoklady pro vyslovení neúčinnosti, neboť se dlužníku dostalo za tyto nemovitosti "ekvivalentního plnění, když byly prodány za cenu obvyklou". Uvedené však neplatí u nemovitostí v katastrálním území O. u N., neboť výše kupní ceny těchto nemovitostí byla ovlivněna "právními vadami na nich váznoucími" [spočívajícími v tom, že dlužník prodal přístupové cesty k těmto nemovitostem třetí osobě a že hospodářský objekt užívaný jako garáž, bazén a tenisový kurt, které byly rovněž předmětem převodu mezi dlužníkem a žalovaným 1), jsou postaveny částečně na cizích pozemcích] a právní úkony dlužníka, kterými nemovitosti "znehodnocoval", lze hodnotit jako "úmyslné s cílem znehodnotit majetek ve svém vlastnictví" a nelze k nim tedy při určení obvyklé ceny přihlížet; obvyklá cena těchto nemovitostí tudíž podle znaleckého posudku činila 2.700.000,- Kč a nikoliv pouze 2.400.000,- Kč, jak byla sjednána ve smlouvě ze dne 16.4.2004. Kupní smlouva je proto vůči žalobci ve smyslu ustanovení § 42a občanského zákoníku právně neúčinná. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu ve výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, podali žalovaní dovolání. Namítají, že, "prodá-li dlužník svůj majetek nebo jeho část za kupní cenu odpovídající obvyklé tržní ceně a z takto získaných prostředků uhradí jiné své splatné dluhy, nedopouští se tím odporovatelného právního úkonu". F. Ž. prodal žalovaným nemovitosti, které byly zatíženy zástavním právem ve prospěch třetí osoby, "dlužník tedy jen realizoval se souhlasem zástavního věřitele zástavu prodejem žalovaným a strženou kupní cenu za zastavené věci vydal zástavnímu věřiteli oproti úkonu zástavního věřitele, kterým přivodil zánik zástavních práv na převáděných nemovitostech", z čehož vypl