21 Cdo 345/2023 — Nejvyšší soud

21 Cdo 345/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 2. 2024 Spisová značka:21 Cdo 345/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:21.CDO.345.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Služební poměr Správní řízení Státní služba Vydání věci Dotčené předpisy:§ 7 o. s. ř. § 10 odst. 2 předpisu č. 234/2014 Sb. § 159 předpisu č. 234/2014 Sb. § 1040 o. z. § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:21. 3. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 345/2023-418 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobkyně České republiky – Státního úřadu inspekce práce se sídlem v Opavě, Kolářská č. 451/13, IČO 75046962, proti žalovanému J. K., zastoupenému JUDr. Liborem Fiedlerem, advokátem se sídlem v Nymburce, Palackého třída č. 223/5, o vydání spisové dokumentace, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 10 C 272/2021, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. října 2022, č. j. 23 Co 196/2022-368, takto: I. Dovolání žalobkyně proti výroku II usnesení krajského soudu se odmítá; jinak se dovolání zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Nymburce dne 30. 9. 2021 se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaný vydal spisovou dokumentaci (v žalobě blíže specifikovanou). Žalobu odůvodnila zejména tím, že žalovanému ke dni 1. 1. 2017 vznikl u žalobkyně služební poměr, jehož trvání na dobu určitou do 31. 12. 2017 bylo následně změněno na dobu neurčitou, ve kterém byl žalobce naposledy zařazen na služební místo inspektora BOZP (elektrická zařízení) Oblastního inspektorátu práce pro Středočeský kraj se sídlem v Praze. Na základě rozhodnutí generálního inspektora žalobkyně (vydaného na žádost žalovaného) služební poměr žalovaného skončil dnem 20. 1. 2021. Ke dni skončení služebního poměru měl žalovaný „ve své dispozici z titulu svého služebního zařazení“ specifikovanou spisovou dokumentaci, přičemž právní důvod k jejímu držení žalovaným skončením služebního poměru zanikl. Dokumentaci tedy „ve smyslu ust. § 1040 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, drží protiprávně“. Na výzvy k vydání dokumentace žalovaný nereaguje. 2. Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 14. 9. 2022, č. j. 10 C 272/2021-344, řízení o nároku na vydání spisové dokumentace (ve výroku blíže specifikované) zastavil (výrok I) a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc k vyřízení postoupena služebnímu orgánu – vedoucímu inspektorovi Oblastního inspektorátu práce pro Středočeský kraj (výrok II) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Soud prvního stupně spor o vydání spisové dokumentace, tedy „pracovního prostředku“, považuje za „odpovědnostní spor ze závislé práce vykonávané ve služebním poměru“; rozhodující (též s ohledem na závěry uvedené v usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb. ze dne 7. 4. 2022, č. j. Konf 7/2021-30) není „povaha právního prostředku uplatněného k ochraně práv …, ale povaha právního poměru, od něhož účastník takového sporu odvozuje své právo na soudní ochranu“, a to „bez ohledu na skutečnost, zda takový právní poměr … t.č. ještě trvá“. Uzavřel proto, že „otázka vyřizování sporů z odpovědnostních právních poměrů, založených služebním poměrem státních zaměstnanců, ve smyslu § 123 odst. 1 z. s. s. ve spojení s § 77 odst. 1 písm. p) z. s. s., jakožto poměrů veřejnoprávních – výslovně upravených zákonem o státní službě …, nespadá do pravomoci soudů rozhodujících v mezích občanskoprávního řízení,“ neboť „k vyřizování takových sporů, cestou správního řízení,“ jsou „povolány správní služební orgány ve smyslu § 10 odst. 2 z. s. s.“ Soud prvního stupně proto uzavřel, že k projednání věci není dána pravomoc soudu ve smyslu „§ 7 odst. 1, resp. 2 o. s. ř.“ a „s odkazem na § 104 odst. 1 o. s. ř.“ řízení „zastavil s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc k vyřízení postoupena příslušnému správnímu, služebnímu orgánu“. 3. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. 10. 2022, č. j. 23 Co 196/2022-368, usnesení soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil a ve výroku II změnil tak, že po právní moci usnesení bude věc k vyřízení postoupena služebnímu orgánu – generálnímu inspektorovi Státního úřadu inspekce práce (výrok I rozhodnutí odvolacího soudu), a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 6 534 Kč a na nákladech odvolacího řízení 2 178 Kč (výrok II rozhodnutí odvolacího soudu). Odvolací soud – poté, co shledal „jistou obdobu“ s nároky „nestátních zaměstnanců“ po skončení jejich pracovního poměru – formuloval závěr, že „o věc služebního poměru tak půjde vždy …, pokud půjde o práva a povinnosti státního zaměstnance mající původ ve služebním poměru, a to i po skončení služebního poměru, nespadají-li do některé z výjimek uvedených v ustanovení § 159 odst. 2 z. s. s., postupuje se v řízení o nich ve smyslu ustanovení § 160 z. s. s. podle správního řádu“, a „k rozhodování podle zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, jsou pak povolány správní orgány (srov. § 1 s. ř.)“. Správným proto shledal závěr soudu prvního stupně o nedostatku pravomoci soudu k projednání a rozhodnutí věci v občanském soudním řízení; ke změně usnesení soudu prvního stupně ve výroku II bylo přistoupeno vzhledem k tomu, že „pravomoc k rozhodování ve věcech služebních záležitostí všech podřízených státních zaměstnanců Úřadu je centralizována do rukou vedoucího služebního úřadu [srov. § 10 odst. 1 písm. f) z. s. i.], tj. generálního inspektora úřadu“. 4. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, kterým rozhodnutí napadla „v celém jeho rozsahu“. Dovolatelka předkládá Nejvyššímu soudu k řešení (podle jejího názoru dosud neřešenou) otázku „pravomoci a příslušnosti služebního orgánu vůči bývalému státnímu zaměstnanci“. Je „plně přesvědčena“, že v pozici služebního orgánu „nemá ve smyslu zákona o státní službě, resp. ust. § 1 a 9 správního řádu pravomoc rozhodnout o právech, resp. povinnostech osoby, která státním zaměstnancem již není“. Není-li žalovaný státním zaměstnancem, nemůže být ani účastníkem správního řízení (řízení ve věcech služby) a žalobkyně proto s ním ani nemůže takové řízení vést a rozhodnutím mu uložit povinnost vydat neoprávněně zadržovanou věc. Takovým postupem by se žalobkyně dopustila „flagrantního vybočení ze zákonného rámce stiženého až vadou nicotnosti ve smyslu ust. § 77 správního řádu“. Žalobkyně se na okresní soud obrátila s žalobou na vydání věci, uplatněný nárok opřela o „ust. § 1040 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů,“ a své podání také označila „jako žalobu na vydání spisové dokumentace“. Nesouhlasí s tím, že by „iniciovala pracovněprávní spor“ (resp. že by se svou povahou mělo jednat o „odpovědnostní spor ze závislé práce“), jak zní krajským soudem aprobovaný závěr okresního soudu. Poukázala, že rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2649/2006, a další) přísně rozlišuje žalobu na vydání věci a žalobu na náhradu škody a že žalobkyně podanou žalobou „(ani in eventum) náhradu škody po žalovaném ve smyslu alternativního uspokojení … nepožadovala“, podala „toliko“ reivindikační žalobu. Připomněla také závěry zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., podle kterých „při posuzování věcné příslušnosti soudů je nutno v maximální možné míře respektovat vůli žalobce, jaký právní prostředek k ochraně svého práva zvolil“ (usnesení ze dne 27. 2. 2020, č. j. Konf 27/2019-9), nebo Nejvyššího soudu o tom, že „k rozhodování o žalobě stavebníka proti staviteli (stavebnímu podnikateli) na vydání stavebního deníku po ukončení stavby je dána pravomoc soudu“, přestože „vztahy týkající se stavebního deníku byly upraveny v oddílu devátém druhé části stavebního zákona,“ neboť „při úvaze o tom, zda posuzovaný právní vztah je vztahem veřejnoprávním nebo soukromoprávním … nelze vyjít z toho, ve kterém právním předpisu jsou obsaženy normy jej upravující, ale je třeba zabývat se povahou těchto norem a právních vztahů jimi upravených“ (rozsudek ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1074/2012), a o tom, že k rozhodnutí o žalobě na vydání generálského palaše a určení vlastnictví k němu podané proti bývalému příslušníkovi bezpečnostního sboru je dána pravomoc soudu v občanském soudním řízení, neboť „k rozhodování o vlastnických žalobách a jejich prostřednictvím uplatněných nárocích na ochranu vlastnického prá