21 Cdo 372/2024 – Nejvyšší soud

21 Cdo 372/2024-34 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce J. R., zastoupeného JUDr. Janem Řípou, advokátem se sídlem v Jaroměři, Rybalkova č. 563, proti žalovanému Domu dětí a mládeže, Hradec Králové, Rautenkrancova 1241 se sídlem v Hradci Králové, Rautenkrancova č. 1241/1, IČO 61222275, o neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 18 C 159/2023, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. listopadu 2023, č. j. 26 Co 306/2023-23, takto: I. Dovolání žalobce proti usnesení krajského soudu v části, v níž bylo rozhodnuto o potvrzení usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 13. října 2023, č. j. 18 C 159/2023-13, ve výroku o náhradě nákladů řízení, se odmítá. II. Usnesení krajského soudu se mění tak, že usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 13. října 2023, č. j. 18 C 159/2023-13, se mění tak, že řízení se nezastavuje. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Hradci Králové dne 17. 8. 2023 se žalobce domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 24. 4. 2023. 2. Protože žalobce nezaplatil soudní poplatek splatný podáním žaloby, Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 23. 8. 2023, č. j. 18 C 159/2023-12, žalobce vyzval, aby do 3 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za žalobu ve výši 2 000 Kč, a poučil žalobce o tom, že nebude-li poplatek zaplacen, bude řízení zastaveno. Usnesení bylo žalobci (jeho zástupci) doručeno dne 31. 8. 2023. 3. Okresní soud v Hradci Králové následně usnesením ze dne 13. 10. 2023, č. j. 18 C 159/2023-13, řízení zastavil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Soud prvního stupně postupoval podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů účinném do 22. 9. 2023 (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) a řízení zastavil, protože žalobce soudní poplatek za žalobu ani na základě uvedené výzvy soudu nezaplatil. 4. K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 10. 11. 2023, č. j. 26 Co 306/2023-23, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud dospěl k závěru, že „v projednávané věci měl žalobce uhradit soudní poplatek již v okamžiku podání návrhu na zahájení řízení“, že „tato skutečnost měla být žalobci známa a je předvídatelná tím spíše, že žalobce byl zastoupen advokátem“, že s ohledem na to, že žalobce svoji uvedenou povinnost nesplnil, „okresní soud správně přistoupil k vyhotovení usnesení, kterým vyzval žalobce ke splnění poplatkové povinnosti, jako jedné z podmínek občanského soudního řízení“, že jakkoliv se „třídenní lhůta, kterou okresní soud určil, jeví býti dosti krátkou, nelze přehlédnout, že okresní soud po jejím uplynutí k zastavení řízení nepřistoupil ihned, ale ponechal žalobci velmi dlouhou dobu, a to až do doby, kdy ve věci rozhodl (13. 10. 2023), ke splnění jeho poplatkové povinnosti“, že žalobce „netvrdí žádný závazný důvod, který by mu bránil poplatkovou povinnost splnit a nesplnil ji ani v zákonné lhůtě, která, jak vyplývá z obsahu odvolání, mu byla známá, tj. ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy“, a že stalo-li by se tak, „mohl by být odvolací soud ke splnění jeho povinnosti benevolentní a mohl by rozhodnout tak, že se řízení nezastavuje“. S přihlédnutím k tomu, že „žalobce o svá práva nepečoval, povinnost zaplatit soudní poplatek nesplnil a učinil tak bezdůvodně až dne 25. 10. 2023“, odvolací soud uzavřel, že „důsledek daný zastavením řízení v příčinné souvislosti s nezaplacením soudního poplatku lze považovat za přiměřený smyslu a účelu zákona o soudních poplatcích“. 5. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání směřující proti jeho výroku I. Má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí jednak na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena („Je soud v případě, kdy postupem podle ust. § 9 odst. 1 ZSP určí účastníkovi lhůtu k zaplacení soudního poplatku v délce kratší než 15 dnů, povinen takovéto zkrácení lhůty odůvodnit?“), a jednak na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu [„Má soud, který postupem podle § 9 odst. 1 ZSP vyzval účastníka řízení k úhradě soudního poplatku, možnost k této úhradě přihlédnout i v případě, že k ní došlo opožděně (tj. až po uplynutí soudem stanovené lhůty k úhradě soudního poplatku)?“]. Je přesvědčen, že „soud je povinen“ rozhodnutí o určení lhůty k zaplacení soudního poplatku v kratší než zákonem stanovené minimální délce 15 dnů „náležitě odůvodnit, a to již v rámci své výzvy k zaplacení soudního poplatku“, k čemuž dochází „jazykovým a logickým výkladem ust. § 9 odst. 1 ZSP“; připouští-li zákon „zkrácení předmětné patnáctidenní lhůty pouze ve výjimečných případech, je zcela legitimní požadovat, aby případné uplatnění této výjimky soudem bylo vždy náležitě odůvodněno“, jinak by „takové soudní rozhodnutí bylo prakticky nepřezkoumatelné a současně zakládalo nerovnost účastníků řízení“. Žalobce (odvolacím soudem zvažovanou – pozn. dovolacího soudu) „možnost dodatečné úhrady soudního poplatku neměl a po uplynutí jemu stanovené třídenní lhůty již nemohl předejít zastavení řízení tím, že by soudní poplatek po této lhůtě opožděně uhradil, neboť pokud by tak učinil, soud prvního stupně byl povinen k takové úhradě nepřihlížet a řízení zastavit“. Uzavírá, že neodůvodněným zkrácením „obecně stanovené nejkratší přípustné lhůty k úhradě soudního poplatku v délce patnácti dnů“ bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 6. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. 7. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). 8. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). 9. Z obsahu dovolání vyplývá, že jím dovolatel napadá „výrok I rozhodnutí odvolacího soudu“; v části, ve které směřuje proti části výroku I, v níž bylo rozhodnuto o potvrzení usnesení soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení, není dovolání přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce v této části podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 10. Usnesení odvolacího soudu závisí (mimo jiné) na vyřešení otázky procesního práva, za jakých podmínek lze zastavit řízení podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích pro nezaplacení soudního poplatku, nebyl-li soudní poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení zaplacen ani na základě výzvy, ve které soud k jeho dodatečnému zaplacení poplatníku (navrhovateli, žalobci) určil lhůtu kratší 15 dnů. Vzhledem k tomu, že uvedená právní otázka dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání žalobce je podle § 237 o. s. ř. přípustné. 11. Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobce je v části směřující proti výroku o zastavení řízení důvodné. 12. Jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost – mimo jiné – podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení, podáním odvolání, podáním dovolání nebo podáním kasační stížnosti (srov. § 4 odst. 1 zákona o soudních poplatcích); se vznikem poplatkové povinnosti zde nastává i splatnost poplatku (srov. § 7 odst. 1 větu první zákona o soudních poplatcích). 13. Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží (§ 9 odst