21 Cdo 3785/2019 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3785/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 3. 2020 Spisová značka:21 Cdo 3785/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:21.CDO.3785.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Mzda (a jiné obdobné příjmy) Dotčené předpisy:§ 5 odst. 1 písm. a), b), c) a f) předpisu č. 236/1995Sb. ve znění do 16.08.2013 § 35 odst. 1 a 3 předpisu č. 236/1995Sb. ve znění do 16.08.2013 § 67 - 74a předpisu č. 141/1961Sb. ve znění do 31.07.2013 čl. 40 odst. 2 předpisu č. 23/1991Sb. předpisu č. 2/1993Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:7. 5. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3785/2019-162 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce D. R., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Ing. Adamem Černým, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Dřevná č. 382/2, proti žalované České republice - Kanceláři Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky se sídlem v Praze 1, Sněmovní č. 176/4, zastoupené JUDr. Markem Nespalou, advokátem se sídlem v Praze, Bělehradská č. 643/77, o 279.860 Kč s úrokem z prodlení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn.18 C 9/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. dubna 2016, č. j. 62 Co 54/2016 – 78, takto: I. Dovolání žalované se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 25.410,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Ing. Adama Černého, LL.M., advokáta se sídlem v Praze 2, Dřevná č. 382/2. Odůvodnění: Žalobce se domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 279.860,- Kč s úroky z prodlení (ve výši, z částek a za dobu, jež vyčíslil), jako úhradu víceúčelové paušální náhrady podle zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, (dále též jen ,,zákon o platu“). Žalobu odůvodnil zejména tím, že je (byl) poslancem Parlamentu ČR. Z titulu své funkce má právo na plat poslance a náhrady výdajů podle § 8 a § 9 odst. 1 zákona o platu. Víceúčelové paušální náhrady podle 5 odst. 1 písm. a), b), c) a f) zákona , t.j. náklady výdajů na reprezentaci, ošatné, dopravu a stravné jsou poslancům Parlamentu ČR poskytovány ve formě paušálního plnění, měsíčně, v předem stanovené výši. V souladu se zákonem byl  žalobci v období ode dne 1. 1. 2011 do dne 31. 12. 2014 vyplácen plat ve výši 40.700,-Kč a náhrady ve výši 19.990,- Kč, celkem 60.690,-Kč, a to pravidelně měsíčně až do června 2012. V období ode dne 1. 6. 2012 do dne 31. 7. 2013 (dále též jen ,,rozhodné období“), byl žalobci vyplácen pouze plat, paušální náhrady v celkové výši 279 860,- Kč žalobci zaplaceny nebyly. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 24. 11. 2015, č. j. 18 C 9/2014-49, uložil žalované zaplatit žalobci 279.860,-Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,05% ročně z částky 19.990,-Kč ode dne 1. 7. 2012 do zaplacení, z částky 19.990,-Kč ode dne 1. 8. 2012 do zaplacení, z částky 19.990,-Kč ode dne 1. 9. 2012 do zaplacení, z částky 19.990,-Kč ode dne 1. 10. 2012 do zaplacení, z částky 19.990,-Kč ode dne 1. 11. 2012 do zaplacení, z částky 19.990,-Kč ode dne 1. 12. 2012 do zaplacení, z částky 19.990,-Kč ode dne 1. 1. 2013 do zaplacení, z částky 19.990,-Kč ode dne 1. 2. 2013 do zaplacení, z částky 19.990,-Kč ode dne 1. 3. 2013 do zaplacení, z částky 19.990,-Kč ode dne 1. 4. 2013 do zaplacení, z částky 19.990,-Kč ode dne 1. 5. 2013 do zaplacení, z částky 19.990,-Kč ode dne 1. 6. 2013 do zaplacení, z částky 19.990,-Kč ode dne 1. 7. 2013 do zaplacení a z částky 19.990,-Kč ode dne 1. 8. 2013 do zaplacení; zároveň žalované uložil zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 72.796,-Kč. Zjistil, že žalobce v rozhodném období (ode dne 1. 6. 2012 do dne 31. 7. 2013), kdy byl ve výkonu vazby, vykonával mandát poslance Parlamentu ČR. V uvedeném období mu byl vyplácen plat poslance v plné výši a hrazeny výdaje na odborné a administrativní práce, výdaje na asistenta, telefonní poplatky a internet a příspěvek na kancelářský materiál včetně nájemného za regionální kancelář poslance v jeho volebním kraji a její vybavení. Nebyly mu však vypláceny víceúčelové paušální náhrady na reprezentaci, stravu a dopravu v celkové výši 279 860,-Kč. Vyšel dále z toho, že zákon o platu upravuje pouze jediný případ, kdy poslanci nenáleží víceúčelová paušální náhrada v plné výši, a to v případě, kdy dočasně nevykonává funkci, přičemž pojem: ,,dočasně nevykonává funkci“, není v zákoně definován. Dospěl k závěru, že poslanec dočasně nevykonává funkci, jestliže mu objektivní překážka znemožňuje vykonávat práva a povinnosti vyplývající z jeho mandátu a současně nemůže vykonávat další činnosti, které jsou součástí jeho funkce. Protože žalobce po celé rozhodné období poslanecký mandát vykonával (v rozhodném období připravil řadu návrhů zákonů, které byly prezentovány ve sdělovacích prostředcích) a protože víceúčelová paušální náhrada nepředstavuje náhradu výdajů, které vznikají zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce ve smyslu § 151 zákoníku práce, ale jde o nedílnou součást platu poslance, na jejíž výplatu v nezkrácené výši má poslanec právo po celou dobu, kdy vykonává svou funkci, žalobě vyhověl. Odmítl námitku žalované, že nárok žalobce je rozporný s dobrými mravy a jde proti smyslu a duchu zákona, neboť není v rozporu s dobrými mravy, jestliže se žalobce domáhá vyplacení víceúčelové paušální náhrady, která mu podle zákona za rozhodné období náleží, nároku, který mu zákon přiznává, a jeho uplatněním žalobce nesleduje záměr poškodit žalovanou. Nejde tedy o zneužití práva. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 4. 2016, č. j. 62 Co 54/2016 – 78, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení 23.522 Kč k rukám advokáta JUDr. Ing. Adama Černého, LL.M. Rovněž vyšel z toho, že víceúčelová náhrada podle ustanovení § 5 zákona o platu přísluší poslanci a senátoru Parlamentu ČR v paušální výši, že uvedený zákon nevychází z toho, že by bylo povinností poslance tyto náhrady jakkoliv vyúčtovávat, prokazovat či jinak dokládat, že ani neupravuje podmínky, za nichž lze tyto náhrady poslanci nepřiznat, resp. odepřít, a že pouze v § 35 odst. 3 větě první uvádí, že tyto náhrady se krátí po dobu, po kterou představitel nebo soudce dočasně nevykonává funkci. Rozvedl dále, že žalobce, ač byl ve vazbě, svůj poslanecký mandát vykonával, neboť iniciativně předkládal návrhy zákonů a uplatňoval své připomínky apod.; za výkon funkce poslance nelze považovat jenom jeho účast na jednáních orgánů sněmovny, která navíc může být i zcela pasivní. Podle jeho názoru o odnětí části náhrad poslance žalobci rozhodl (zřejmě) organizační výbor sněmovny, aniž by o tom vydal jakékoliv rozhodnutí, které by žalobci doručil, přičemž „Orgán sněmovny tak postupoval zcela svévolně bez zákonné opory, neboť zákon č. 236/1995 Sb. mu takovýto postup neumožňuje“. Citovaný zákon neumožňuje poslanci náhrady, resp. jejich část, nepřiznat ani po dni 17. srpna 2013, kdy nabyl účinnosti zákon č. 231/2013 Sb., který svým Článkem I sice novelizoval § 38 zákona č. 236/1995 Sb. tak, že poslanci nenáleží plat, náhrada výdajů a naturální plnění po dobu výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, výkonu ústavního ochranného léčení nebo zabezpečovací detence, nicméně ani tento zákon neupravuje to, že by plat, náhrady výdajů nebo naturální plnění poslanci nenáležely po dobu výkonu vazby. Odvolací soud souhlasil se soudem prvního stupně i v tom, že výkon práva žalobce v daném případě není v rozporu s dobrými mravy tak, „jak jejich definici podal Ústavní soud ČR ve svém usnesení ze dne 26. února 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97, publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 10, ročník 1998, uveřejněném pod pořadovým číslem 14/1998 na straně 383“. V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalovaná odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně vyložil otázku (ne)vyplácení víceúčelové náhrady poslanci Parlamentu ČR. Je přesvědčena, že na projednávanou věc nelze „ani analogicky“ použít judikaturu týkající se (ne)vyplácení víceúčelové náhrady soudcům, neboť postavení poslance Parlamentu ČR je zcela odlišné. Podle jejího názoru měly soudy postupovat „ve smyslu legitimního očekávání ratio legis“, když úmyslem zákonodárce jistě nebylo vyplácet poslancům náhrady po dobu výkonu vazby nebo výkonu trestu. Výdaje na reprezentaci, dopravné a stravné při tuzemských a zahraničních cestách žalobci objektivně