21 Cdo 3858/2020 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3858/2020 citace  Právní věta:Právní prostředky ochrany zaměstnance před nerovným zacházením upravuje antidiskriminační zákon. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 11. 2021 Spisová značka:21 Cdo 3858/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:21.CDO.3858.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Diskriminace Pracovní poměr Zadostiučinění (satisfakce) Dotčené předpisy:§ 16 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 30.09.2015 § 17 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 30.09.2015 § 10 předpisu č. 198/2009 Sb. ve znění do 31.12.2017 Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:23. 2. 2022 Publikováno ve sbírce pod číslem:84 / 2022 Anotace:Podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhala zveřejnění omluvy a uhrazení náhrady nemajetkové újmy ve výši 7 000 000 Kč. Žalobkyně svůj nárok zdůvodnila tím, že se na pracovišti žalované stala obětí diskriminace v podobě „bossingu“ ze strany své nadřízené. Soud prvního stupně žalobě částečně vyhověl, když uložil žalované zveřejnit omluvu a zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy. Ve zbývající části žalobu zamítl. V rámci posuzování věci dospěl soud prvního stupně k závěru, že nadřízená byla vůči žalobkyni osobně zaujatá, což díky své nadřazené pozici cíleně promítala do pracovněprávního vztahu. Soud prvního stupně uzavřel, že do osobnostních práv žalobkyně bylo zasaženo. Ohledně výše náhrady nemajetkové újmy, vzhledem k povaze, intenzitě, opakování a trvání nerovného jednání, považoval za přiměřenou částku 100 000 Kč. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně částečně změnil, a to tak, že z uložené omluvy vypustil některé pasáže textu a dále žalované uložil zaplatit žalobkyni náhrady nemajetkové újmy ve výši 10 000 Kč, ohledně zbytku částky žalobu zamítl a ve zbývající části rozsudek potvrdil. K věci mj. uvedl, že právní prostředky ochrany z práva na rovné zacházení a proti diskriminaci upravuje antidiskriminační zákon. Dále zdůraznil, že soud je z hlediska omluvy vázán žalobním návrhem a není oprávněn jeho smysl a obsah měnit, jak to měl učinit soud prvního stupně. V otázce náhrady nemajetkové újmy považoval za relevantní to, že žalobkyní tvrzený následek nemá prokazatelnou souvislost s nerovným zacházením. S přihlédnutím k nastalé újmě, intenzitě šikany, jejímu způsobu i délce považoval za adekvátní toliko částku 10 000 Kč. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podaly žalobkyně i žalovaná dovolání. Nejvyšší soud se na jejich podkladě zabýval řešením otázky, jakou právní úpravou se řídí právní prostředky ochrany proti nerovnému zacházení, a dále otázky, jaké jsou rozhodné okolnosti při posuzování přiměřenosti náhrady nemajetkové újmy v penězích. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3858/2020-411 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně E. M., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Janem Malým, advokátem se sídlem v Praze, Sokolovská č. 5/49, proti žalované Š. A. se sídlem v XY, IČO XY, zastoupené JUDr. Jaroslavem Škubalem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jáchymova č. 26/2, o přiměřené zadostiučinění a náhradu nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 20 C 296/2018, o dovolání žalobkyně a o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. září 2020 č. j. 102 Co 12/2020-353, takto: I. Dovolání žalobkyně proti rozsudku krajského soudu v části, v níž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že se zamítá žaloba, aby v textu omluvy byla uvedena slova „a dopouštěla se na E. M. diskriminace“, ve výroku I tak, že se z textu omluvy vypouští slova „a kritice, kterou šířila mezi ostatní zaměstnance, přičemž Š. A. v rámci svých interních pravidel boje proti diskriminaci skrze své řídící pracovníky tyto náznaky diskriminace nedostatečně zpracovala a vyhodnotila“, ve výroku I tak, že se zamítá žaloba, aby v textu omluvy bylo uvedeno, že vůči žalobkyni společnost Š. A. „sama v rámci svých interních pravidel boje proti diskriminaci skrze své řídící pracovníky veškeré náznaky diskriminace ignorovala a neřešila“, ve výroku II tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 10 000 Kč, dovolání žalobkyně proti výroku rozsudku krajského soudu v části, v níž se rozsudek soudu prvního stupně „v dalším – s výjimkou výroku o zamítnutí žaloby – potvrzuje“, a dovolání žalobkyně proti rozsudku krajského soudu v části, ve které bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, se odmítá. II. Dovolání žalované se zamítá. III. Rozsudek krajského soudu v části, v níž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žaloba o zaplacení dalších 90 000 Kč se zamítá, se mění tak, že rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 17. prosince 2019 č. j. 20 C 296/2018-314 se ve výroku, jímž byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni 90 000 Kč ve lhůtě 14 dnů od právní moci tohoto rozsudku, potvrzuje. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 44 168,40 Kč, na náhradě nákladů odvolacího řízení 30 976 Kč a na náhradě nákladů dovolacího řízení 44 976 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Jana Malého, advokáta se sídlem v Praze, Sokolovská č. 5/49. Odůvodnění: Žalobou podanou u Okresního soudu v Mladé Boleslavi dne 27. 9. 2018 se žalobkyně domáhala po žalované zveřejnění omluvy (nejprve v celostátním periodickém tisku, po změně žaloby v interním měsíčním periodiku žalované) ve znění: „Š. A. se omlouvá E. M., za chování K. Á., která, v období od ledna 2014 do 30. 9. 2015, jako vedoucí oddělení XY Š. A., a zároveň jako přímá nadřízená E. M., při jednání s ní porušovala zásadu rovného zacházení se všemi zaměstnanci a dopouštěla se na E. M. diskriminace tím, že v porovnání s ostatními zaměstnanci vytýkala E. M. sebemenší bezvýznamná pochybení, při jednání s E. M. vědomě nerespektovala její zdravotní i psychické potíže, podrobovala E. M. nepřiměřeným sankcím a konečně k nerovnému zacházení a diskriminaci naváděla i ostatní zaměstnance společnosti Š. A. , která sama v rámci svých interních pravidel boje proti diskriminaci skrze své řídící pracovníky veškeré náznaky diskriminace ignorovala a neřešila.“ Dále se domáhala zaplacení částky 7 000 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy. Svoji žalobu zdůvodnila tím, že byla vystavena odlišnému a méně příznivému zacházení ve srovnání s ostatními zaměstnanci, čímž se stala obětí diskriminace v podobě bossingu, jenž spatřovala v přehnaném kontrolování, arogantním chování vůči své osobě, v postihování nebo kritice drobných chyb, které byly u ostatních zaměstnanců běžně přehlíženy nebo hodnoceny jako méně přísné, a v navádění ostatních zaměstnanců k diskriminaci. Vlivem diskriminace byla významným způsobem poškozena nejen její důstojnost, pověst a dobré jméno, ale došlo i k poškození zdraví jejího syna. Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 17. 12. 2019 č. j. 20 C 296/2018-314 uložil žalované povinnost zveřejnit ve svém interním měsíčním periodiku XY v nejbližším čísle jeho vydání po právní moci tohoto rozsudku omluvu žalobkyni následujícího znění: „Š. A. se omlouvá zaměstnankyni E. M. za chování K. Á., která v období od ledna 2014 do 30. 9. 2015 jako vedoucí oddělení XY Š. A. a zároveň jako přímá nadřízená E. M. při jednání s ní porušovala zásadu rovného zacházení se všemi zaměstnanci a dopouštěla se na E. M. diskriminace tím, že v porovnání s ostatními zaměstnanci vytýkala E. M. sebemenší bezvýznamná pochybení, podrobovala E. M. nepřiměřeným sankcím a kritice, kterou šířila mezi ostatní zaměstnance, přičemž Š. A. v rámci svých interních pravidel boje proti diskriminaci skrze své řídící pracovníky tyto náznaky diskriminace nedostatečně zpracovala a vyhodnotila.“ (výrok I). Žalované dále uložil zaplatit žalobkyni 100 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy ve lhůtě 14 dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta (výrok III) a současně bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 154 187,40 Kč k rukám advokáta JUDr. Jana Malého (výrok IV). Své rozhodnutí soud prvního stupně opřel o skutkový závěr, že žalobkyně jako zaměstnankyně žalované na pozici personalistky byla v době od ledna 2014 do 30. 9. 2015 přímo podřízena K. Á.. Ta jako zadavatelka pracovních úkolů vyjadřovala opakovaně nespokojenost s pracovními výkony žalobkyně, uvedené stanovisko šířila mezi jí nadřízené osoby a kolegyně žalobkyně, v rámci rozvojových opatření uvnitř závodu (Talent Matrix, Talent Managementu) hodnotila žalobky