21 Cdo 3882/2023 – Nejvyšší soud

21 Cdo 3882/2023- USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v exekuční věci oprávněného J. J., zastoupeného JUDr. PhDr. Karolinou Spozdilovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Národní č. 416/37, proti povinné RD Dolní Krupá s. r. o. se sídlem v Doubravičce č. 18, IČO 07661886, pro 2 646 000 Kč s příslušenstvím, prodejem zástavy, vedené u soudního exekutora JUDr. Romana Chaloupky, se sídlem exekutorského úřadu v Mělníku, Havlíčkova č. 329, pod sp. zn. 031 Ex 568/23, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. října 2023, č. j. 18 Co 227/2023-16, takto: I. Dovolání oprávněného proti části výroku I., v níž bylo rozhodnuto o změně usnesení soudního exekutora ve výroku o náhradě nákladů řízení, jakož i proti výroku II. usnesení krajského soudu, se odmítá, jinak se dovolání zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 26. 9. 2023, č. j. 031 Ex 568/23-10, zamítl soudní exekutor JUDr. Roman Chaloupka, se sídlem exekutorského úřadu v Mělníku, Havlíčkova č. 329, exekuční návrh oprávněného na nařízení exekuce prodejem zástavy ze dne 7. 9. 2023, a to podle exekučního titulu – notářského zápisu sepsaného dne 9. 9. 2021 notářem JUDr. Vratislavem Makovcem pod sp. zn. NZ 469/2021, N 628/2021 (výrok I.), a rozhodl, že „oprávněnému se právo na náhradu nepřiznává“ (výrok II.). 2. K odvolání oprávněného Krajský soud v Praze usnesením ze dne 31. 10. 2023, č. j. 18 Co 227/2023-16, usnesení soudního exekutora změnil pouze tak, že „žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení“, jinak jej potvrdil (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). 3. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudního exekutora, že svolení obligačního dlužníka s přímou vykonatelností notářského zápisu ze dne 9. 9. 2021 „není možno vztáhnout i na nárok oprávněného vůči povinné vyplývající ze zástavní smlouvy“, a to i přes to, že se povinná v části II. notářského zápisu zavázala jako zástavní dlužník pro případ, že vydlužitel nesplní řádně a včas závazek ze smlouvy o zápůjčce, strpět uspokojení dluhu ze zástavy, a to i z prodeje při výkonu rozhodnutí. 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání oprávněný. Přípustnost dovolání spatřuje ve skutečnosti, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na řešení otázky, která doposud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla vyřešena. Touto otázkou je otázka, zda „je notářský zápis obsahující závazek zástavního dlužníka strpět uspokojení dluhu ze zástavy z prodeje předmětu zástavy při výkonu rozhodnutí v případě, že obligační dlužník neuhradí zástavnímu věřiteli svůj splatný dluh zajišťovaný zástavním právem řádně a včas, exekučním titulem“. Dovolatel namítá, že v notářském zápisu je odkaz na ustanovení § 1359 občanského zákoníku, dle něhož platí, že jakmile je zajištěný dluh splatný, může se zástavní věřitel uspokojit způsobem, o němž se dohodl se zástavcem v písemné formě. Dovolatel má za to, že k takové dohodě v notářském zápisu došlo, když se zástavní dlužník zavázal strpět prodej zástavy při výkonu rozhodnutí. Jestliže vydlužitel svolil k přímé vykonatelnosti notářského zápisu a povinná se zavázala strpět uspokojení dluhu ze zástavy oprávněným tak, že oprávněný může své zástavní právo vykonat z prodeje zástavy při výkonu rozhodnutí (tedy i při exekuci), je notářský zápis řádným exekučním titulem a exekuce by měla být nařízena bez dalšího. Dovolatel má za to, že obdobná otázka byla řešena v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 1522/2021. Namítl též nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť v něm absentuje řádné odůvodnění. Navrhl, aby bylo usnesení odvolacího soudu, jakož i usnesení soudního exekutora, zrušeno a „věc vrácena k dalšímu řízení“. 5. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) projednal dovolání oprávněného podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. 6. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). 7. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). 8. Dovoláním oprávněného bylo napadeno usnesení odvolacího soudu „v celém jeho rozsahu“, tedy i ve výrocích o náhradě nákladů řízení; dovolání proti těmto výrokům není přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., Nejvyšší soud proto dovolání oprávněného proti rozhodnutí odvolacího soudu ve vztahu k těmto výrokům podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 9. Procesní stav je v projednávané věci následující. 10. Návrhem ze dne 7. 9. 2023, adresovaným soudnímu exekutorovi JUDr. Romanu Chaloupkovi, se pan J. J., který sebe označuje jako oprávněného, domáhá, aby „… soudní exekutor provedl exekuci prodejem zástavy … k uspokojení pohledávky oprávněného dle přímo vykonatelného notářského zápisu sepsaného 9. 9. 2021 … k vymožení jistiny ve výši 2 646 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne 10. 3. 2022 do zaplacení, smluvního úroku ve výši 31 250 Kč, smluvní pokuty ve výši 500 000 Kč a dále náhrady nákladů tohoto exekučního řízení.“. K tomuto návrhu přiložil notářský zápis sepsaný dne 9. 9. 2021 JUDr. Vratislavem Makovcem, notářem se sídlem v Děčíně, NZ 469/2021, N 628/2021. Obsah tohoto notářského zápisu byl věrně reprodukován v bodě 5. obsahu usnesení odvolacího soudu, a pro stručnost lze pouze uvést, že obsahem první části notářského zápisu je ujednání smluvních stran (p. J. J. jako zapůjčitele a p. T. B. jako vydlužitele) o smlouvě o peněžité zápůjčce se svolením vydlužitele p. T. B. k přímé vykonatelnosti tohoto notářského zápisu. Obsahem druhé části notářského zápisu je ujednání smluvních stran (p. J. J. jako zástavního věřitele a společnosti XY jako zástavního dlužníka, za niž jednal p. T. B. jako jediný jednatel) o zřízení zástavního práva k zajištění dluhu „vypůjčitele“ podle smlouvy o zápůjčce sjednané v první části notářského zápisu s tím, že smluvní strany si mimo jiné ujednaly, že „… zástavní dlužník se zavazuje strpět uspokojení dluhu ze zástavy zástavním věřitelem …“, a že je „… zástavní věřitel oprávněn vykonat své zástavní právo zejména některým z těchto způsobů: … b) z prodeje předmětu zástavy při výkonu rozhodnutí …“. Obsahem třetí části je ujednání zástavního věřitele a zástavního dlužníka o zákazu zcizení a zatížení předmětu zástavního práva. 11. Za tohoto procesního stavu věci závisí napadené usnesení odvolacího soudu mimo jiné na vyřešení otázky hmotného i procesního práva, zda notářský zápis obsahující svolení obligačního dlužníka k jeho přímé vykonatelnosti, jehož součástí je dohoda zástavního věřitele se zástavním dlužníkem o způsobu realizace zástavního práva, v níž se zástavní dlužník zavázal strpět výkon zástavního práva „prodejem zástavy při výkonu rozhodnutí“, je exekučním titulem. Protože tato právní otázka nebyla doposud v rozhodovací praxi dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena, je dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné. 12. Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání oprávněného není opodstatněné. 13. Podle ustanovení § 1359 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“ nebo „o. z.“), jakmile je zajištěný dluh splatný, může se zástavní věřitel uspokojit způsobem, o němž se dohodl se zástavcem, popřípadě zástavním dlužníkem, v písemné formě, jinak z výtěžku zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě nebo z prodeje zástavy podle jiného zákona. Je-li zástavou cenný papír přijatý k obchodování na evropském regulovaném trhu, prodá se na tomto trhu nebo i mimo tento trh nejméně za cenu určenou evropským regulovaným trhem. 14. Uvedené ustanovení oproti úpravě provedené v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zřetelně rozšířilo možnosti zástavního věřitele realizovat uhrazovací funkci zástavního práva, navazujíc na původní úpravu, provedenou v ustanovení § 299 odst. 2 věta za středníkem zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2000 (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze