21 Cdo 3885/2007 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3885/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 10. 2008 Spisová značka:21 Cdo 3885/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.3885.2007.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 52 předpisu č. 367/1990Sb. ve znění od 28.4.2000 § 31 předpisu č. 367/1990Sb. ve znění od 28.4.2000 § 32 předpisu č. 367/1990Sb. ve znění od 28.4.2000 § 2 předpisu č. 65/1965Sb. § 2 předpisu č. 108/1994Sb. ve znění od 1.1.2000 § 243b odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3885/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Mgr. J. H., zastoupeného advokátem, proti žalovanému S. m. Ú. n. L., zastoupenému advokátem, o 30.860,27 Kč s úroky z prodlení, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 11 C 170/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. února 2007 č. j. 10 Co 240/2005-75, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.575,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta. Odůvodnění: Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 30.860,27 Kč s 10% úrokem z prodlení od 2.9.2000 do zaplacení jako náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou v délce 14 dnů. Žalobu odůvodnil zejména tím, že dne 1.12.1994 byl zastupitelstvem městského obvodu Ústí nad Labem – město zvolen do funkce zástupce starosty tohoto městského obvodu, a že „pracovní poměr žalobce u žalovaného založený volbou vznikl dnem 12.12.1994, který byl stanoven jako den nástupu do funkce“; ještě před nástupem do funkce ukončil pracovní poměr u svého předchozího zaměstnavatele dohodou ke dni 11.12.1994. Usnesením zastupitelstva ze dne 29.8.2000 byl z funkce zástupce starosty městského obvodu odvolán, žalovaný mu však odmítl proplatit náhradu za nevyčerpanou dovolenou, která mu podle jeho názoru náleží proto, že mu žalovaný „neurčil dobu čerpání dovolené a především z důvodu, že již od 1.9.2000 není žalobce u žalovaného zaměstnán“. Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 13.1.2005 č.j. 11 C 170/2001-57 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 30.860,27 Kč „s úrokem z prodlení ve výši 10% p.a. z této částky od 2.9.2000 do zaplacení“, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 12.104,70 Kč. Podle názoru soudu prvního stupně bylo „naprosto samozřejmé“, že žalobce s ohledem na výkon funkce zástupce starosty rozvázal svůj pracovní poměr. Vycházeje z Evropské sociální charty, podle níž „mají všichni pracovníci právo na spravedlivé pracovní podmínky“, a kterou je Česká republika vázána a která má přednost před zákonem, soud prvního stupně dovodil, že „na žalobce, jako na zástupce starosty, je nutno pohlížet jako na zaměstnance, jehož pracovní poměr byl založen volbou a proto mu přísluší právo na náhradu za nevyčerpanou dovolenou“. Zdůraznil, že „nelze ve chvíli, kdy se občan domáhá svého práva na náhradu za nevyčerpanou dovolenou konstatovat, že zákon o obcích toto neupravuje a zákoník práce nelze užít, protože na něj zákon o obcích neodkazuje“. Takový výklad by byl „zcela jistě porušením práva žalobce na spravedlivou odměnu za práci“. K odvolaní žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 14.2.2007 č.j. 10 Co 240/2005-75 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 10.603,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 5.880,- Kč k rukám advokáta. Odvolací soud vycházeje ze skutečnosti, že žalobce vykonával funkci zástupce starosty jako dlouhodobě uvolněný člen zastupitelstva městského obvodu ve smyslu § 32 odst. 1 zákona č. 367/1990 Sb., o obecním zřízení, zdůraznil, že „výkon této veřejné funkce není pracovním poměrem“. Jak odvolací soud dále uvedl, „smyslem výkonu funkce uvolněného zastupitele obce, resp. zástupce starosty není vykonávat závislou pracovní činnost pro zaměstnavatele (obec), nýbrž podílet se jako volený zástupce občanů na správě věcí veřejných formou spravování obce jakožto veřejnoprávní korporace“, a za tento výkon funkce nenáleží mzda, ale odměna. Nelze klást k tíži žalovaného, jestliže „žalobce ze své vůle před nástupem výkonu veřejné funkce ukončil dohodou předchozí pracovní poměr“, neboť s výkonem veřejné funkce je spojen nárok na pracovní volno, nikoli povinnost ukončit dosavadní pracovní poměr. Oprávněnost žalobou uplatněného nároku nelze podle názoru odvolacího soudu dovodit ani přímou aplikací Evropské sociální charty, neboť ta se „výslovně týká pracovníků, tedy osob v pracovním nebo obdobném poměru, nikoli osob vykonávajících veřejnou funkci“. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá zejména, že rozhodnutím odvolacího soudu dochází k „nedůvodným rozdílům mezi osobami v obdobném postavení“, neboť dochází ke zvýhodnění osob, které neukončí souběžný pracovní poměr, proti osobám, které tak učiní. Žalobce sice nebyl povinen ukončit předchozí pracovní poměr, „v reálném životě“ tak učinit musel („tehdejší zaměstnavatel v mezidobí ukončil činnost a zanikl“), a „nelze nalézt rozumného důvodu, proč by mu tato skutečnost měla být na újmu“. Osoby, které dovolenou nečerpají, resp. „z určitých důvodů vyčerpat nemohou“, jsou podle názoru odvolatele z tohoto důvodu diskriminované, neboť jim - ve srovnání s těmi, kdo dovolenou čerpají - „dle aplikovaného výkladu nenáleží ani náhrada za dovolenou“, a „v konečném důsledku vykonávají svou činnost zdarma“. Podle názoru dovolatele „je na místě přímo aplikovat zákoník práce“, neboť z ustanovení § 2 odst. 2 vyplývá, že pokud je veřejná funkce vykonávána v pracovním poměru, řídí se tento pracovní poměr zákoníkem práce, přičemž působení žalobce u žalovaného „neslo veškeré znaky pracovního poměru“. Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný uvedl, že žalobci nevznikl volbou do zastupitelstva ani do funkce místostarosty ve vztahu k žalovanému pracovní poměr. Jestliže ukončil pracovním poměr se svým původním zaměstnavatelem, jedná se o „zcela svobodné a nevynucené rozhodnutí žalobce, jež nelze rozhodně dávat k tíži ani žalovanému“. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Žalobce se žalobou domáhal náhrady odměny za poměrnou část nevyčerpané dovolené v rozsahu 14 dnů za rok 2000, kdy do 31.8.2000 působil jako uvolněný člen zastupitelstva ve funkci zástupce starosty městského obvodu Ústí nad Labem - město. Tento nárok je třeba i v současné době posoudit podle právních předpisů účinných v době, kdy žalobce skončil výkon funkce, za niž uvedené plnění požaduje, zejména podle zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění účinném od 28.4.2000, t.j. poté, co nabyl účinnosti Nález Ústavního soudu ze dne 5. dubna 2000 ve věci návrhu na zrušení ustanovení § 62 a § 62a zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, který byl vyhlášen pod č. 107/2000 Sb (dále jen „zákon o obcích“). Obec jako veřejnoprávní korporace je spravována obecním zastupitelstvem; dalšími orgány obce jsou obecní rada, starosta (zástupce starosty) a obecní úřad. Starostu a zástupce starosty volí do funkce obecní zastupitelstvo (§ 52 odst. 1 a 4 zákona o obcích). Zákon rozeznává jednak členy obecního zastupitelstva, kteří nejsou pro výkon své funkce dlouhodobě uvolněni, a jednak členy obecního zastupitelstva, kteří jsou pro výkon své funkce dlouhodobě uvolněni ze svého zaměstnání (srov. § 32 zákona o obcích). Výkon povinností vyplývajících z funkce člena obecního zastupitelstva se považuje za výkon veřejné funkce (§ 31 odst. 1 zákona o obcích). Člen obecního zastupitelstva nesmí být pro výkon své funkce zkrácen na právech vyplývajících z jeho pracovního nebo jiného obdobného poměru (§ 31 odst. 2 zákona o obcích). Z uvedeného v první řadě vyplývá, že dovolateli nelze přisvědčit, činí-li rozdíl mezi postavením žalobce jako zastupitele a jeho působením „v pos