21 Cdo 432/2008 — Nejvyšší soud

21 Cdo 432/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 2. 2009 Spisová značka:21 Cdo 432/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.432.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 238a odst. 1 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb. § 238a odst. 2 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb. § 237 odst. 1 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb. § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 237 odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 229 odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 243b odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 432/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce V. U. z., s.r.o., zastoupeného advokátkou, proti žalované A. H., zastoupené advokátem, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, o žalobě pro zmatečnost podané žalovanou proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. června 2001, č. j. 17 Co 543/2000-186, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 51 C 20/2001, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. září 2007, č. j. 1 Co 109/2007-193, takto: I. Dovolání žalované se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.737,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky. O d ů v o d n ě n í : Dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 9. 2007, č. j. 1 Co 109/2007-193, jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 6. 2006, č. j. 51 C 20/2001-146, ve výroku, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [tak, že žaloba pro zmatečnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 6. 2001, č. j. 17 Co 543/2000-186, se zamítá] není přípustné podle ustanovení § 238a odst.1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst.1 písm. b) o. s. ř. (neboť ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst.1 písm. c) o. s. ř., neboť napadené usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce – vzhledem k tomu, že otázka namítaného odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. byla posouzena v souladu s ustálenou judikaturou soudů - zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. Podle ustálené judikatury soudů na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a § 241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, a obdobně též právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006). V posuzovaném případě žalovaná v žalobě pro zmatečnost (podané dne 19. 7. 2001 u Krajského soudu v Brně) napadla z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 4. 6. 2001, č. j. 17 Co 543/2000-186, kterým bylo rozhodnuto, že „vzájemná žaloba učiněná žalovanou při odvolacím jednání pod bodem II. písemného podání ze dne 28. 5. 2001 se vylučuje k samostatnému projednání“, a kterým byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 27. 1. 1998, č. j. 18 C 156/95-58 (jímž soud přivolil k výpovědi dané žalobcem žalované dne 10. 12. 1997 „z nájmu bytu 1+1 s příslušenstvím č. 10 nacházejícího se ve třetím podlaží domu na ulici B. v B.“ s tím, že nájemní poměr skončí posledním dnem třetího měsíce následujícího po měsíci, v němž rozsudek nabude právní moci, a rozhodl, že žalovaná je povinna byt vyklidit do 15 dnů ode dne, kdy jí bude zajištěno přístřeší, a že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 2.475,- Kč na účet advokátky), a rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 1.150,- Kč „do rukou zástupkyně žalobce“; z pohledu tohoto zmatečnostního důvodu také soudy věc posuzovaly. Ta část žaloby pro zmatečnost, která směřovala proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 27. 1. 1998, č. j. 18 C 156/95-58, a byla podána z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a z téhož důvodu také proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 6. 2001, č. j. 17 Co 543/2000-186, byla usneseními Krajského soudu v Brně dne 18. 3. 2002, č. j. 51 C 20/2002-63, a ze dne 19. 6. 2006, č. j. 51 C 20/2001-153, vyloučena k samostatnému řízení. Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. Podle ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocný rozsudek odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem se podle ustálené judikatury soudů (srov. například usnesení býv. Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 8. 1992, sp. zn. 2 Cdo 19/92, které bylo uveřejněno pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1993, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1420/96, které bylo uveřejněno pod č. 1 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997) rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu zákon přiznává. O zmatečnost ve smyslu ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoli při vlastním rozhodování soudu. Odvolací soud - jak vyplývá z odůvodnění jeho usnesení - dospěl (shodně se soudem prvního stupně) k závěru, že ve skutečnostech namítaných žalovanou v žalobě pro zmatečnost (zejména, že „soud jí nedovolil nahrávat průběh jednání“, že „v rámci protokolace svévolně měnil její výpověď a nedovolil jí toto pochybení opravit“, že „jí odňal slovo a znemožnil vyjádřit se v podstatě k věci“, a že „neměla v průběhu jednání možnost vyjádřit se k argumentům a k důkazům navrženým žalobcem, zatímco zástupkyni žalobce tato možnost dána byla“) nelze spatřovat odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná s tímto závěrem odvolacího soudu nesouhlasí a v dovolání zdůrazňuje, že „krajský soud jí odňal právo na obranu při jednání dne 28. 5. 2001“, že „se nejednalo o regulerní proces a chování“ a že „postup soudu nelze označit jako rozhodování nezávislého soudu“, z čehož dovozuje, že „je naplněno porušení čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolu č. 11“. Z obsahu protokolu o jednání před Krajským soudem v Brně ze dne 28. 5. 2001 (které bylo za účelem vyhlášení rozhodnutí odročeno na 4. 6. 2001) vyplývá, že žalovaná byla k tomuto jednání odvolacího soudu řádně předvolána, že jednání se také osobně zúčastnila a že jí bylo umožněno činit přednesy, navrhovat důkazy a k provedenému dokazování i k právní stránce věci se vyjádřit; její závěrečný návrh, který předložila v písemné formě, byl přečten a založen do spisu (srov. § 215 odst. 2, § 116 až 118 o. s. ř.). Právo účastníka činit přednesy a vyjádřit se k věci není oprávněním zcela bezbřehým; je to předseda senátu, kdo jednání řídí a končí, kdo uděluje a odnímá slovo, provádí dokazování, činí vhodná opatření, aby zajistil splnění účelu jednání, a kdo se stará o to, aby jednání probíhalo důstojně a nerušeně a aby vedlo ke spravedlivému rozhodnutí (srov. § 117 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaná - jak je z