21 Cdo 4416/2011 — Nejvyšší soud

21 Cdo 4416/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 3. 2013 Spisová značka:21 Cdo 4416/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.4416.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Mzda (a jiné obdobné příjmy) Podmínky řízení Pravomoc soudu Vady řízení Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 § 244 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 § 7 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 § 243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 § 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 § 36 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 § 112 odst. 1 předpisu č. 221/1999Sb. ve znění do 31.12.2007 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:4. 4. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 4416/2011 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Ing. I. T., zastoupeného JUDr. Michalem Stupkou, advokátem se sídlem v Praze 4, Družstevní č. 8/1395, proti žalované České republice – Ministerstvu obrany se sídlem v Praze 6, Tychonova č. 1 (Odbor pro právní zastupování v Praze 6, Náměstí Svobody č. 471), o 252.743,40 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 19 C 30/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. července 2011 č.j. 15 Co 170/2011-84, takto: Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11.10.2010 č.j. 19 C 30/2010-52 se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 6 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se domáhal „žalobou podle části páté občanského soudního řádu“ podanou u soudu prvního stupně dne 20.11.2007, aby mu žalovaný zaplatil 252.743,40 Kč. Žalobu odůvodnil zejména tím, že jako voják z povolání ve služebním poměru byl žalovanou vyslán do Gruzie, aby zde v rámci jednotky mnohonárodních sil OSN působil ve funkci vojenského pozorovatele při plnění úkolů mise OSN UNOMIG. Za dobu od 11.10.2000 do 22.3.2002 mu ve smyslu ustanovení § 11 odst. 7 zákona č. 143/1992 Sb. příslušel jako složka platu zvláštní příplatek, splatný spolu s platem. Žalovaný však jeho nárok neuznal a zaplatil jej až 20.12.2004 ve výši 30.132 USD, tedy v přepočtu podle aktuálního kurzu částku ve výši 685.954,98 Kč. Kdyby však žalovaný zaplatil zvláštní příplatek řádně a včas, obdržel by žalobce v přepočtu částku ve výši 1,135.981,89 Kč. Protože žalovaný uhradil zvláštní příplatek jednorázově a opožděně, vznikla žalobci v důsledku kurzovních změn škoda ve výši 450.026,90 Kč. S přihlédnutím k tomu, že žalovaný zaplatil žalobci dne 6.5.2005 částku 8.543,- USD jako úrok z prodlení, tedy v přepočtu 197.283,50 Kč, přísluší žalobci na náhradě škody částka 252.743,40 Kč. Tento nárok žalobce uplatnil u Obvodního soudu pro Prahu 6 v řízení vedeném pod sp. zn. 19 C 103/2006, který svým usnesením ze dne 20.4.2007 č.j. 19 C 103/2006-8 řízení zastavil a věc postoupil ministru obrany. Následně ve věci rozhodl jako příslušný služební orgán velitel vojenského útvaru 1160 Praha, který svým rozhodnutím ze dne 19.6.2007 č.j. 159-8/2007-1160 nárok zamítl, a náčelník generálního štábu Armády České republiky svým rozhodnutím ze dne 14.9.2007 č.j. 2856/2007-1304 odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Uvedené rozhodnutí žalobce obdržel dne 20.9.2007, zákonná dvouměsíční lhůta pro podání žaloby podle ustanovení § 247 o.s.ř. mohla uplynout nejdříve dne 21.11.2007, takže žaloba byla dne 20.11.2007 podána včas. Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 15.4.2009 č.j. 9 C 339/2007-27 řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Poukázal na ustanovení § 157 odst. 2 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, podle něhož se při přezkoumání rozhodnutí služebních orgánů postupuje podle zvláštního právního předpisu, a dovodil, že od 1.1.2003, kdy nabyl účinnosti zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, rozhodují o žalobách proti rozhodnutí správních orgánů soudy ve správním soudnictví. Není tedy správný názor žalobce, že se jedná o nárok soukromoprávní povahy, o němž by se mělo konat řízení podle ustanovení § 244 a násl. o.s.ř. ve znění účinném od 1.1.2003. Vzhledem k tomu bylo řízení zastaveno podle § 104b odst. 1 o.s.ř. s tím, že žalobci přísluší právo podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 23.11.2009 č.j. 21 Co 423/2009-38 usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se řízení nezastavuje a výrok o nákladech řízení se zrušuje. Zdůraznil, že pro posouzení věci je podstatné, zda rozhodnutí vydané služebními orgány o nároku žalobce bylo rozhodnutím o veřejném subjektivním právu žalobce nebo rozhodnutím o jeho subjektivním právu soukromé povahy. Dovodil, že napadené rozhodnutí služebních orgánů nebylo rozhodnutím v oblasti veřejného práva, protože nárok žalobce uplatněný v rámci jeho služebního poměru je svou povahou nárokem pracovněprávním, tedy nárokem soukromoprávní povahy. Názor soudu prvního stupně, podle něhož tato věc patří k projednání do správního soudnictví, proto není správný. Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 11.10.2010 č.j. 19 C 30/2010-52 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 6 soudní poplatek za žalobu ve výši 2.500,- Kč. Dovodil, že zvláštní příplatek přísluší žalobci na základě ustanovení § 11 odst. 3 zákona č. 143/1992 Sb. ve výši stanovené nařízením vlády č. 79/1994 Sbírky a na základě rozkazu ministra obrany České republiky č. 33 z 30.5.1994. Z těchto předpisů však vyplývá, že zvláštní příplatek není poskytován v českých korunách, ale v cizí měně, a není vázán na konkrétní kurz vůči české koruně ve dnech splatnosti. Nelze jej proto přiznat v české měně ani zpětně. Okolnost, že byl příplatek žalobci vyplacen opožděně kompenzoval žalovaný tím, že žalobci byly zaplaceny úroky z prodlení. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14.7.2011 č.j. 15 Co 170/2011-84 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyslovil souhlas se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, a k námitce, že z důvodu nevyplacení zvláštního příplatku si žalobce musel USD v době pobytu v cizině nakupovat za cenu podle tehdy platných kurzů, uvedl, že v systému neúplné apelace k této námitce již přihlížet nelze. Novým tvrzením, k němuž nelze přihlížet, byla rovněž námitka, že prostředky mohly být uloženy na korunový účet u banky nebo směněny v tehdejším kurzu. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítal, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí, protože v tomto sporu, který je svojí povahou sporem pracovněprávním, měl již v prvním stupni jednat a rozhodovat senát namísto samosoudce. Navíc, po nápadu žaloby dne 20. 11. 2007 připadla věc podle rozvrhu práce do senátu 9 C, byla jí přidělena spisová značka 9 C 339/2007; věc měl projednat a rozhodnout samosoudce JUDr. Aleš Nezdařil, a také poté, co odvolací soud zrušil usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno, mělo řízení pokračovat u senátu 9 C. Místo toho však věc dále řešil senát 19 C, byla jí přiřazena spisová značka 19 C 30/2010, a věc projednala a rozhodla o ní jako samosoudce Mgr. Patricie Adamičková. I kdyby věc mohla být projednána a rozhodnuta samosoudcem, nebyly splněny podmínky řízení, neboť ve věci rozhodoval jiný samosoudce, než který rozhodovat měl, a soud prvního stupně tak byl nesprávně obsazen. Tímto postupem došlo „zcela zásadním způsobem“ k porušení práva na spravedlivý proces podle článku 36 Listiny a porušení práva na zákonného soudce podle článku 38 odstavec 1 Listiny. Ve věci samé pak podle názoru dovolatele došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci, neboť na daný případ se vztahuje zvláštní právní úprava o odpovědnosti státu ve smyslu § 112 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, jakož i obecná úprava o odpovědnosti za prodlení upravená ustanoveními § 517 - § 521 a § 420 a násl. obč. zák. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou zvláštního příplatku žalobci ušla majetková hodnota ve výši 450.026,90 Kč, a tím, že žalovaný zaplatil úroky z prodlení v hodnotě odpovídající částce ve výši 197.283,50 Kč, je v tomto rozsahu jen částečně pokryta vzniklá škoda. Vzhledem k tomu, že žalobou uplatněná částka 252.743,40 Kč však platbou úroků z prodlení pokryta nebyla, je tedy nesprávný závěr obou soudů, že žalobce nemá právo na náhradu