21 Cdo 4482/2008 — Nejvyšší soud

21 Cdo 4482/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 3. 2010 Spisová značka:21 Cdo 4482/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.4482.2008.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výpověď z pracovního poměru Dotčené předpisy:§ 46 odst. 1 písm. e) předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.03.2002 § 266a předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.03.2002 § 243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř. ve znění do 30.06.2009 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 3. 2010 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 05.25.2010I.ÚS 1512/10JUDr. Vojen Güttlerodmítnuto08.05.2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 4482/2008 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce RNDr. et PhDr. M. K., Ph.D., zastoupeného Mgr. Ondřejem Tejnorou, advokátem se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží č. 57, proti žalované Národní galerii v Praze se sídlem v Praze 1, Staré Město, Staroměstské nám. č. 606/12, IČ 00023281, zastoupené JUDr. Alešem Pejchalem, advokátem se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 21, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 56/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. června 2008 č.j. 28 Co 121/2008-141, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.860,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Aleše Pejchala, advokáta se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 21. O d ů v o d n ě n í : Dopisem ze dne 19.12.2001 žalovaná sdělila žalobci, že mu dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. e) zák. práce „pro nesplňování požadavků pro řádný výkon práce z důvodu trvale neuspokojivých pracovních výsledků“. Naplnění důvodu výpovědi spatřovala v tom, že žalobcova „odborná úroveň činnosti v Národní galerii ve funkci kurátora Sbírky umění devatenáctého století je dlouhodobě velmi neuspokojivá“, přičemž na neuspokojivé pracovní výsledky byl upozorněn „jak v době posledních dvanácti měsíců, tak i předtím byl několikrát vyzýván k jejich odstranění a stanoveny lhůty, v nichž zadané úkoly nesplnil“. Nabídnuté funkce pracovníka dozoru a investičního referenta žalobce nepřijal, a „výbor odborové organizace NG projednal výpověď dne 19. prosince 2001“. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď je neplatná. Žalobu odůvodnil zejména tím, že u žalované pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne 1.8.1998 ve funkci „kurátor – asistent“. Na konci roku 2000 byly k jeho práci „účelově vzneseny“ výtky, a to „během velmi krátkého období od konce roku 2000 do začátku roku 2001“. Podle názoru žalobce žalovaná nesplnila základní podmínku pro dání výpovědi podle § 46 odst. 1 písm. e) zák. práce, jestliže jej řádně nevyzvala k odstranění nedostatků v posledních 12 měsících, neboť „dopisy, které obdržel, neobsahovaly ani lhůtu k odstranění nedostatků, dokonce ani přímou výzvu k jejich odstranění“. Již dne 28.3.2001 žalovaná dala žalobci první výpověď, avšak v soudním řízení bylo na základě jeho žaloby rozhodnuto o neplatnosti této výpovědi. Výpověď ze dne 19.12.2001 tedy nemůže být platná, neboť „byla podána ze stejného důvodu“ a „nemůže být posuzována jako vážně míněný úkon“. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 26.6.2006 č.j. 27 C 56/2002-77 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované „k rukám jejího právního zástupce na náhradě nákladů řízení částku 5.525,- Kč“. Ve věci samé dospěl s poukazem na ustanovení § 159a odst. 1 a 4 o.s.ř. k závěru, že „soudy již byla pravomocně vyřešena otázka naplnění výpovědního důvodu“ při projednávání platnosti výpovědi ze dne 28.3.2001, a proto „vyšel z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23.4.2003 č.j. 27 C 124/2001 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7.5.2004 č.j. 14 Co 99/2004-71, které nabyly první moci dne 23.6.2004“, neboť „skutkové vymezení výpovědního důvodu bylo stejné jako v případě projednávané výpovědi“. Žalovaná rovněž řádně splnila svou nabídkovou povinnost, neboť bylo prokázáno, že jedinou vhodnou prací pro žalobce byla práce pracovníka dozoru anebo investičního referenta, které však žalobce odmítl přijmout. V této souvislosti dovodil, že, spočívá-li výpovědní důvod v neuspokojivých pracovních výsledcích a v nesplňování požadavků pro řádný výkon práce, a jestliže zůstaly „kvalifikační předpoklady a požadavky na místo lektora ve Sbírce umění 19. století ze strany žalované beze změny“, „nepochybila žalovaná, když volné místo lektora žalobci nenabídla“. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 25.4.2007 č.j. 28 Co 28/2007-96 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud vytknul soudu prvního stupně, že neúplně zjistil skutkový stav věci ohledně naplnění použitého výpovědního důvodu ve smyslu ustanovení § 46 odst. 1 písm. e) zák. práce „v časovém kontextu této nové výpovědi“. Zdůraznil, že soud prvního stupně měl posuzovat novou výpověď samostatně, neboť nelze pouze odkázat na odůvodnění předchozího rozhodnutí, které se týkalo jiné výpovědi z pracovního poměru dané v březnu 2001. Jestliže se v tomto řízení soud prvního stupně nezabýval tvrzením žalobce, že mu bylo zabráněno od konce května 2001 pokračovat v práci a že mu nebyly v posledních dvanácti měsících vytýkány nedostatky a nebyla mu dána lhůta k jejich odstranění, a jestliže pouze odkázal na to, že skutkové vymezení výpovědního důvodu bylo stejné jako v případě předchozím, nevypořádal se dostatečně s tvrzenými skutečnostmi, zejména „kdy a jaká pochybení byla žalobci vytýkána a jaké lhůty mu byly poskytnuty k nápravě“. Obvodní soud pro Prahu 1 poté rozsudkem ze dne 28.8.2007 č.j. 27 C 56/2002-109 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci „k rukám jeho právního zástupce“ na náhradě nákladů řízení částku 23.575,- Kč. Soud prvního stupně v souladu s pokyny odvolacího soudu zopakoval navrhované důkazy a dospěl k závěru, že napadenou výpověď ze dne 19.12.2001 nelze považovat za platnou, a to zejména „vzhledem k absenci řádné výzvy k odstranění nedostatků v práci“. Dovodil, že „vyjma interního sdělení ze dne 20.2.2001 z žádné z písemných výzev žalované nevyplynul ani náznak stanovení lhůty, ve které měl žalobce odstranit nedostatky v práci na soupisném katalogu pro výstavu „Výtvarné Hlinecko“ a pro práci na soupisovém katalogu Sbírky, protože „vždy bylo pouze konstatováno opakované nedodržení termínu“. Podle názoru soudu prvního stupně je výpověď neplatná i proto, že „výpovědní důvod v době výpovědi netrval“, neboť žalobce poté, co mu dala žalovaná dne 28.3.2001 dřívější výpověď, od června 2001 nepracoval, a „nepracoval ani v době učinění výpovědi dne 19.12.2001 a nemohl proto v této době dosahovat neuspokojivých pracovních výsledků“. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11.6.2008 č.j. 28 Co 121/2008-141 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a zároveň rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 28.156,- Kč k rukám advokáta JUDr. Aleše Pejchala. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně pokud se týče závěrů o řádném doručení výpovědi, včasnosti podání žaloby a splnění nabídkové povinnosti, „sporným však zůstalo“ splnění náležitostí písemné výzvy k odstranění zjištěných nedostatků. V tomto směru zejména dovodil, že „dopisy ze dne 26.1.2001 a ze dne 20.2.2001“ bylo prokázáno, že žalobce byl opakovaně písemně upozorňován žalovanou na neuspokojivé výsledky a nekvalitní práci a v obou uvedených dopisech mu byla také stanovena lhůta k odstranění vytýkaných nedostatků: „v prvním dopise mu bylo zadáno odevzdat 45 hesel do konce ledna (resp. 2. února) a v druhém dopise mu bylo uloženo odevzdat hesla, která měl odevzdat za minulý týden, do 14hodin odpoledne“. Za tohoto stavu „bylo mimo vší pochybnost prokázáno“, že žalobce měl neuspokojivé pracovní výsledky spočívající v tom, že ve lhůtách nepředkládal zpracovaná katalogová hesla sbírky v intenzitě 15 hesel týdně, a že žalovaná mu v rozhodné době opakovaně písemně vytkla, že „řádně hesla v požadované intenzitě nedodal“, také mu uložila odstranit tento nedostatek, ale žalovaný přesto „ve stanovených lhůtách zpracovaná hesla nedodal“. Skutečnost, že žalovaná neumožnila žalobci od května 2001 docházet do zaměstnání, nemá podle názoru odvolacího soudu význam, neboť „přiměřená lhůta k odstranění vytýkaných nedostatků ža