§ 272 zákoník práce – Jak se určuje výše škody na věci
Zákon zákoník práce · 262/2006 Sb. · účinné od 1. 1. 2021 · Pracovní právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 272 zákoníku práce stanoví, jak se určuje výše škody na věci, a to tak, že se vychází z obvyklé ceny v době poškození nebo ztráty a zohledňují se účelně vynaložené náklady na obnovení nebo nahrazení funkce věci. (§ 272 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, znění účinné od 1. 1. 2021)
Klíčová fakta
- Týká se: poškozený
- Judikatura: na § 272 odkazuje 36 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od ; novela předpisu účinná od 1. 1. 2027 tento § nemění
- Zdroj: e-Sbírka, 262/2006 Sb.
Při určení výše škody na věci se vychází z obvyklé ceny v době poškození nebo ztráty a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Při poškození nebo ztrátě věci se nepočítá s cenou, za kterou byla věc původně pořízena, ale s její aktuální tržní cenou v době, kdy k události došlo.
- K obvyklé ceně se připočítávají náklady, které je nutné účelně vynaložit, aby věc opět plnila svou funkci (např. náklady na opravu nebo pořízení náhradní věci).
- Cílem je, aby poškozený dostal náhradu, která mu umožní uvést věc do původního stavu nebo získat věc se stejnou funkcí.
Na co si dát pozor
- Je důležité doložit obvyklou cenu věci v době poškození nebo ztráty, například znaleckým posudkem nebo srovnáním s nabídkami na trhu.
- Vynaložené náklady musí být účelné, což znamená, že by měly být přiměřené a směřovat k obnovení nebo nahrazení funkce věci, nikoli k jejímu vylepšení nad původní stav.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 272
Jak soudy aplikují § 272
Podle ustanovení § 272 zák. práce (ve znění účinném do 30.6.2012) při určení výše škody na věci se vychází z ceny v době poškození nebo ztráty.
Zatímco předpoklady stanoví právní předpisy (§ 272 odst. 1 zák. práce), požadavky, které jsou nezbytnou podmínkou pro řádný výkon práce, stanoví zaměstnavatel sám; reflektují především konkrétní podmínky u konkrétního zaměstnavatele a jeho představy o tom, jaké nároky mají být kladeny na zaměstnance, který konkrétní druh práce (funkci) vykonává.
Z výše uvedeného vyplývá, že v pracovněprávních vztazích způsobilost mít práva a povinnosti mají právnické osoby a že jejich organizační jednotky mohou mít tuto způsobilost jen tehdy, stanoví - li to zvláštní předpisy (zvláštními předpisy se tu rozumí obecně závazné právní předpisy - srov. § 272 odst. 1 zák. práce), popřípadě stanovy sdružení občanů podle zvláštního zákona [srov. § 9 odst. 2, § 6 odst. 2 písm. e) zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů].
Právní otázky
Související
§ 111 Společná ustanovení (Zákon o sociálním zabezpečení družstevní)§ 35 Společná ustanovení (Vyhláška ministerstva všeobecného strojí)§ 108 SPOLEČNÁ USTANOVENÍ O ODPOVĚDNOSTI ZA ŠKODU S (Zákon o službě státních zaměstnanců ve s)§ 15 Společná ustanovení (Vyhláška ministerstva všeobecného strojí)§ 38 Společná ustanovení (Vyhláška ministerstva všeobecného strojí)