21 Cdo 4596/2007 — Nejvyšší soud

21 Cdo 4596/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 12. 2009 Spisová značka:21 Cdo 4596/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.4596.2007.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 4596/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně Č. r. - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, proti žalovaným 1) M. T., 2) A. T., o 130.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 5 C 136/2006, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 7. června 2007 č.j. 60 Co 154/2007-62, takto: I. Dovolání žalovaných se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se domáhala žalobou podanou u Okresního soudu v Kroměříži dne 4.9.2006, aby jí žalovaní zaplatili společně a nerozdílně částku 130.000,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně za dobu od 30.11.1999 do zaplacení\". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že mezi bývalým Okresním národním výborem a žalovanými byla uzavřena \"smlouva o poskytnutí státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu občanům - stavebníkům a omezení převodu nemovitosti dle vyhl. č. 136/1985 Sb. ve znění pozdějších předpisů\", podle které jim byl na výstavbu rodinného domu, poskytnut státní příspěvek a podle které se žalovaní zavázali příspěvek vrátit, nebude-li stavba dokončena tak, aby kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci nejpozději do 10ti let od uzavření smlouvy. Vzhledem k tomu, že kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci teprve dne 17.4.2000, jsou žalovaní povinni poskytnutý státní příspěvek vrátit. Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 12.2.2007 č.j. 5 C 136/2006-42 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení 740,- Kč a České republice - Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve výši 5.200,- Kč. Z provedených důkazů zjistil, že žalovaným byl \"národním výborem poskytnut příspěvek na stavbu rodinného domu\", že nárok na vrácení příspěvku byl zajištěn omezením převodu nemovitosti, že \"žalovaní se zavázali, že kolaudační rozhodnutí nabude právní moci nejpozději do 10-ti let ode dne uzavření smlouvy, tedy do 30.10.1999 (smlouva byla uzavřena dne 30.10.1989)\", že žalovaní rodinný domek dokončili opožděně a kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci až dne 17.4.2000 a že žalovaní byli povinni tuto skutečnost neprodleně oznámit národnímu výboru a státní příspěvek nejpozději do uplynutí lhůty k předložení pravomocného kolaudačního rozhodnutí, resp. do 30-ti dnů od oznámení této skutečnosti, tedy do 29.11.1999 (do 30-ti dnů ode dne 30.10.1999), vrátit; žalovaní se tak dostali do prodlení s vrácením příspěvku dnem 30.11.1999. Soud prvního stupně odmítl žalovanými namítnuté promlčení práva s odůvodněním, že \"žalobkyně mohla nárok na vrácení státního příspěvku uplatnit žalobou u soudu nejdříve dne 30.11.1999\", že \"soudní řízení bylo zahájeno dne 4.9.2006\" a že tedy \"neuplynula desetiletá promlčecí doba uvedená v § 109 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.1988\". Na povinnosti vrátit příspěvek nic nemění ani to, že žalovaní požádali \"o upuštění od vymáhání vrácení státního příspěvku\", neboť okolnost, zda \"stát upustí od vymáhání vrácení státního příspěvku záleží na jeho správním uvážení, na upuštění od vymáhání vrácení příspěvku není právní nárok\". K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 7.6.2007 č.j. 60 Co 154/2007-62 rozsudek soudu prvního stupně v části výroku týkající se povinnosti žalovaných zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně 130.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od 1.12.1999 do zaplacení a ve výroku o náhradě nákladů potvrdil a v části výroku týkající se úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 130.000,- Kč za den 30.11.1999 změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl; současně rozhodl, že žalovaný 1) a žalovaná 2) jsou povinni zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů každý 903,- Kč. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně v tom, že \"žalovaní jsou povinni vrátit žalobkyni 130.000,- Kč na základě smluvního ujednání, neboť nedodrželi 10ti letou lhůtu ke kolaudaci rodinného domu\". Odmítl současně námitku žalovaných, že \"zaměstnanec právního předchůdce žalobkyně žalovaným přislíbil, že nárok nebude vymáhán\", když z přípisu žalobkyně ze dne 10.5.2000 vyplývá, že nic takového závazně přislíbit nemínila a že \"ústní příslib nemůže mít důsledky jako změna písemné smlouvy a nešlo o relevantní vzdání se nároku\". Ohledně úroků z prodlení odvolací soud dovodil, že žalovaným uplynula lhůta k předložení pravomocného kolaudačního rozhodnutí dnem 30.10.1999, že posledním dnem pro splnění jejich dluhu byl den 30.11.1999 a že se proto žalovaní dostali do prodlení teprve dnem 1.12.1999 a nikoliv již dnem 30.11.1999, jak nesprávně uvedl soud prvního stupně. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, a to - jak vyplývá z obsahu dovolání - ve výroku, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Namítají, že soud prvního stupně nepřihlédl k návrhu žalovaných na přerušení řízení podle ustanovení § 109 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu, neboť žalovaní žádostí ze dne 17.1.2007 požádali Ministerstvo financí ČR a Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových o upuštění od vymáhání vrácení příspěvku. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových jim sice sdělil, že na něj nepřešla možnost upustit od vymáhání příspěvku podle § 34 odst. 14 vyhlášky č. 136/1985 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), žalovaní však s tímto názorem nesouhlasí a dovozují, že uvedené ustanovení poskytuje možnost upustit od vymáhání vrácení příspěvku i v době po zrušení okresních úřadů. Žalovaní navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, popřípadě, shledá-li je přípustným, zamítl. Uvedla, že \"podpisem smlouvy se žalovaní zavázali kolaudovat budovaný dům, včetně nabytí právní moci kolaudačního rozhodnutí, v desetileté lhůtě, přičemž pro případ nesplnění této povinnosti vzali na sebe závazek vrátit poskytnutý státní příspěvek a jsou proto dle názoru žalobkyně povinni tento závazek též splnit\", že podle ustanovení § 17 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 136/1985 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) \"mohl bývalý Okresní úřad v K. uzavřít se žalovanými v odůvodněných případech dohodu o prodloužení lhůty k předložení pravomocného kolaudační rozhodnutí, avšak ve spise se takováto dohoda nenachází a zřejmě nebyla ani uzavřena\", a že podle ustanovení § 34 odst. 14 vyhlášky č. 136/1985 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) \"mohl příslušný úřad od vymáhání vrácení příspěvku upustit, avšak rovněž ve spise nebyla nalezena ani dohoda o upuštění od vymáhání pohledávky\". Žalobkyně poukazuje na skutečnost, že \"dle bodu 14 čl. CXVII části sto sedmnácté zákona č. 320/2002 Sb., na ni přešla dnem 1.1.2003 příslušnost hospodařit s majetkem České republiky včetně práv, se kterými byly příslušné hospodařit okresní úřady\", a že \"v rámci současné právní úpravy vystupuje pouze jako věřitel s povinností vymáhat pohledávky z individuální bytové výstavby, při této činnosti však nepostupuje podle vyhlášky č. 136/1985 Sb., neboť podle platné právní úpravy působnost okresních úřadů, kterou podle této vyhlášky vykonávaly, na ni nepřešla\"; v případě prominutí dluhu, vzniklého porušením podmínek smlouvy o poskytnutí státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu, žalobkyně může postupovat jen podle ustanovení § 34 zákona č. 219/2000 Sb. K námitce žalovaných, že podali žádost o upuštění od vymáhání vrácení příspěvku a je tedy dán důvod k přerušení řízení dle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu, žalobkyně uvedla, že \"k přerušení řízení nebyl dán zákonný důvod, neboť v dané věci neprobíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu\" a že \"předpokladem pro vyřízení žádosti žalovaných o prominutí dluhu, je existence pravomocného rozsudku soudu, příp. písemné uznání dluhu\". Nejvyšší soud České republiky jako soud