21 Cdo 466/2007 — Nejvyšší soud

21 Cdo 466/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 12. 2007 Spisová značka:21 Cdo 466/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.466.2007.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 466/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce JUDr. L. L., Ph.D., proti žalovanému označenému jako „Ú. pro d. nad d. z.“, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp.zn. 5 C 75/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. března 2006, č.j. 19 Co 93/2006-44, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Dopisem ze dne 17. 12. 2003 sdělil ředitel Ú. d. d. z. (Ing. I. V.) žalobci, že mu „v souladu s ustanovením § 46 odst. 1 písm. f) zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, pro závažné porušení pracovní kázně dává výpověď z pracovního poměru“. Závažné porušení pracovní kázně spatřoval v tom, že žalobce - ačkoliv jako zaměstnanec Ú. p. d. n.d z. a měl k dispozici právní stanovisko na téma „Oprávnění správce konkursní podstaty ukládat peněžní prostředky z konkursní podstaty na účet vedený na jméno správce konkursní podstaty“, zpracované ke dni 6. 2. 2003 advokátkou pro N. d. z., u níž dne 14. 10. 2002 Úřad zavedl nucenou správu – publikoval uvedené právní stanovisko za úplatu v odborném tisku (dne 4. 11. 2003 v čísle 11/2003 časopisu Právník s tím, že jako autor je zde uveden JUDr. L. L., Ph.D.), čímž  zneužil informací nabytých v souvislosti s výkonem zaměstnání ve vlastní prospěch [„čl. 6 odst. 4 písm. bc) Pracovního řadu“].  Žalobce se žalobou ze dne 10. 2. 2004 [podanou Obvodnímu soudu pro Prahu 10 v elektronické podobě dne 20. 2. 2004 a doplněnou písemným podáním shodného znění doručeným tomuto soudu (osobně) dne 23. 2. 2004] domáhal, aby bylo určeno, že „výpověď ze dne 17. 12. 2003 daná Úřadem pro dohled nad družstevními záložnami jednajícím ředitelem Úřadu ing. I. V. žalobci a doručená žalobci dne 22. 12. 2003 je pro rozpor se zákonem neplatná, a že náklady řízení hradí žalovaný“. Tvrzení žalovaného „o zneužití informací zaměstnavatele ve svůj prospěch“ považuje z důvodů v žalobě uvedených za nepravdivé a nemající reálný základ v právních ani skutkových okolnostech případu, neboť publikací uvedeného díla neporušil žádné ustanovení zákona, ale pouze realizoval své autorské právo; jednání zaměstnavatele vůči své osobě navíc považuje za diskriminační. Neplatnost výpovědi z pracovního poměru spatřuje žalobce též v tom, že odborová organizace úřadu, v níž vykonává funkci prezidenta, odmítla udělit souhlas s touto výpovědí a že ani ostatní podmínky výpovědi ve smyslu ustanovení § 59 odst. 4 zák. práce nebyly splněny.  Jako žalovaného v žalobě označil „Ú. p. d. n. d. z.“. Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 13. 10. 2004, č.j. 5 C 75/2004-27,  řízení zastavil a rozhodl, že po právní moci usnesení bude žalobci vrácen soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč „zaplacený v kolcích, a to z účtu zdejšího soudu“ a že žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 5.150,- Kč k rukám advokáta. Soud prvního stupně dovodil, že žalobcem označený žalovaný Ú. p. d. n.d. z., který byl zřízen na základě § 22 odst. 1 zákona č. 87/1995 Sb. jako správní úřad příslušný ke kontrole dodržování zákona a některých dalších působností podle zákona,  nemá „ve smyslu ust. § 3 odst. 1, 2 zákona č. 219/2000 Sb. ve znění pozdějších novel“ právní subjektivitu a nemůže tak být ve smyslu ustanovení § 19 o.s.ř. účastníkem řízení; jako organizační složka státu není právnickou osobou. Z uvedených důvodů dospěl k závěru, že v souzené věci jde o „nedostatek podmínky řízení na straně žalovaného a sice v jeho způsobilosti být účastníkem řízení“ a že „tento nedostatek podmínky tu byl již v době zahájení řízení a je neodstranitelný“; proto řízení v této věci zastavil (§ 104 odst. 1 o.s.ř.).  K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 3. 2006, č.j. 19 Co 93/2006-44, usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení řízení a o soudním poplatku potvrdil, ve výroku o nákladech řízení jej změnil tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 2.650,- Kč k rukám  JUDr. J. K., a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 1.325,- Kč k rukám JUDr. J. K.. Odvolací soud s poukazem na konstantní judikaturu soudů shodně se soudem prvního stupně dovodil, že ke dni zahájení řízení v této věci byl dán neodstranitelný nedostatek podmínky řízení spočívající v nedostatku procesní subjektivity žalovaného, pro který bylo nutno řízení zastavit (§ 104 odst. 1, § 114 odst. 1 a 2 o.s.ř.); skutečnost, že žalovaný nabyl procesní způsobilost v průběhu  řízení, která nastala v daném sporu, nepovažoval za rozhodnou. Vzhledem k tomu, že ke dni zahájení řízení (20. 2. 2004) občanský zákoník (§ 18 odst. 2) ani jiný právní předpis výslovně neprohlašoval Ú. p. d. n. d. z. za právnickou osobu, že tento úřad byl ke dni podání žaloby zákonem charakterizován pouze jako správní úřad a že žalovanému chyběl v té době jeden z rozhodujících aspektů právní subjektivity, a to vlastní majetková odpovědnost v právních vztazích (když ustanovení § 23 odst. 2 zákona č. 87/1995 Sb. ve znění do 30. 4. 2004 výslovně stanovilo, že majetkové újmy způsobené tímto úřadem budou hrazeny ze státního rozpočtu), dospěl odvolací soud - též s poukazem na závěry vyslovené v rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2003, sp.zn. 13 Co 46/2003  (uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. „Jc 5/2004“) - k závěru, že žalovaný Ú. p. d. n. d. záložnami nemohl být do nabytí účinnosti zákona č. 280/2004 Sb. (do 1. 5. 2004) považován za právnickou osobu, ale pouze za organizační složkou státu bez právní subjektivity (zákon č. 219/2000 Sb.). Proto uzavřel, že jde o nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit (§ 103 o.s.ř.), a že soud prvního stupně řízení zastavil v souladu s ustanovením § 104 odst. 1 o.s.ř. V dovolání proti tomuto usnesení odvolacího soudu žalobce namítá, že „již soud prvního stupně měl dovolatele požádat o doplnění podání a odstranění jeho vad ve smyslu § 43 o.s.ř.“. Uvedený názor opírá o nález Ústavního soudu České republiky publikovaný pod „ÚS 286/03“, z něhož „plyne, že obecný soud má účastníka řízení vyzvat k uvedení správného označení účastníka řízení“; případ řešený v nálezu ÚS považuje ve vztahu k řešené problematice za identický s případem řešeným tímto dovoláním.  Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 10 „k provedení dalšího řízení“ s tím, že „se mu vrací náklady řízení uhrazené za řízení před Obvodním soudem pro Prahu 10 a Městským soudem v Praze, včetně nákladů řízení uhrazených dovolatelem právnímu zástupci žalovaného“, a že „náklady dovolacího řízení hradí žalovaný“. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) o.s.ř dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání   není  opodstatněné. Žalobce v projednávané věci žalobu o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru podal dne 20. 2. 2004 – jak vyplývá z jejího obsahu  - proti žalovanému označenému jako „Ú. p. d. n. d. z.“. Podle ustanovení § 19 o.s.ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má  způsobilost  mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu je zákon přiznává. Způsobilostí být účastníkem řízení se rozumí způsobilost mít procesní práva a povinnosti, která zákon přiznává účastníkům. Způsobilost být účastníkem řízení má zásadně ten, kdo má podle hmotného práva způsobilost mít práva a povinnosti (tzv. právní subjektivitu). Způsobilost být účastníkem řízení tedy mají fyzické osoby (jejich způsobilost mít práva a povinnosti v pracovněprávních vztazích jako zaměstnanci vyplývá z ustanovení § 11 odst.1 a 2 zák. práce ve znění do 31. 12. 2006 a jako zaměstnavatelé z ustanovení § 8a věty první zák. práce ve znění do 31. 12. 2006), právnické osoby a stát (Česká repub