21 Cdo 4758/2009 — Nejvyšší soud

21 Cdo 4758/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 2. 2012 Spisová značka:21 Cdo 4758/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.4758.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dědění Dotčené předpisy:§ 175k odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2000 § 175k odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2000 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:5. 3. 2012 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 26.4.2012IV.ÚS 1554/12doc. JUDr. Michaela Židlická, Dr.odmítnuto7.1.2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 4758/2009 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyň a) B. H. a b) J. R., obou zastoupených JUDr. Janem Kozubkem, advokátem se sídlem v Praze 1, U Prašné brány č. 1078/1, proti žalovaným 1) E. K. (dříve J.), zastoupené Mgr. Erikem Zemanem, advokátem se sídlem v Praze 2, Slavíkova č. 1568/23, 2) V. O., 3) Ing. M. O., 4) Ing. V. L., 5) M. Č., a 6) V. O., všem [s výjimkou žalované 1)] zastoupeným JUDr. Zuzanou Svrčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Na Zátorce č. 43/9, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 5 C 153/2004, o dovolání žalobkyň a) a b) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. října 2008 č.j. 18 Co 367/2008-180, takto: I. Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 3. října 2007 č.j. 5 C 153/2004-133 se zrušují a řízení se zastavuje. II. Žalobkyně jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 19.080,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 11.520,- Kč, vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Erika Zemana, advokáta se sídlem v Praze 2, Slavíkova č. 1568/23. III. Žalovaným 2 až 6) se náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně a náhrada nákladů odvolacího řízení nepřiznává. IV. České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 7 se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 7 dne 16.11.2004 se žalobkyně a) a b) [spolu s M. O. a žalovaným 6) V. O.] domáhaly, aby bylo určeno, že "závěť paní M. J., zemřelé, ze dne 20.4.1999, je neplatná". K odůvodnění žaloby zejména uvedly, že žalovaná 1) "v rámci předběžného šetření o dědictví" po zůstavitelce M. J. dědictví "neodvolatelně" odmítla a že mají "značné pochybnosti o platnosti závěti". Podpis na závěti totiž není vlastnoručním podpisem zůstavitelky a "jsou velmi pochybné i okolnosti objevení a předložení závěti soudnímu komisaři", neboť žalovaná 1) při "jednání u soudního komisaře" dne 16.2.2000 prohlásila, že "zemřelá M. J. nezanechala žádné závěti", avšak dne 25.4.2000 předložila žalovaná 1) společně se svým synem A. J. společnou závěť manželů J., dne 18.9.2000 uvedl syn žalované 1) A. J., že "v nejbližších době předloží notářce JUDr. Rejzkové notářsky registrovanou závěť zůstavitelky, která byla pořízena v jeho prospěch", a dne 30.11.2000 žalovaná 1) předložila závěť zůstavitelky ze dne 20.4.1999. Žalující strana současně dovozovala, že "závěť je velmi krátká", že zůstavitelka by "patrně závěť pořídila vlastní rukou, kdyby ji skutečně pořídila", a že svědci závěti nebyli v "takovém vztahu" k zůstavitelce (není vyloučeno, že je ani neznala), aby je pověřila "takovým úkolem". Obvodní soud pro Prahu 7 nejprve usnesením ze dne 24.2.2006 č.j. 5 C 153/2004-53 zastavil z důvodu zpětvzetí žaloby řízení "ohledně žalobců M. O. a V. O." a rozhodl, že tito žalobci a žalovaná 1) "nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení", a poté rozsudkem ze dne 24.4.2006 č.j. 5 C 153/2004-64 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně a) a b) jsou povinny zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů řízení 7.735,- Kč k rukám advokáta Mgr. Erika Zemana a že žalobkyně a) a b) jsou povinny zaplatit "ČR do pokladny" Obvodního soudu pro Prahu 7 "na znalečném" 7.350,- Kč "s tím, že plněním jedné z nich zanikne do výše poskytnutého plnění povinnost druhé". Při rozhodování ve věci samé soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně neunesly "důkazní břemeno o nepravosti podpisu zůstavitelky ani o dodatečném sepsání této závěti třetí osobou". K odvolání žalobkyň Městský soud v Praze usnesením ze dne 6.10.2006 č.j. 18 Co 374/2006-82 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vytknul soudu prvního stupně, že žalobkyně nepoučil o tom, že jejich žaloba "neodpovídá žalobě podle ustanovení § 175k odst. 2 občanského soudního řádu", a že - poté, co M. O. a V. O. vzali žalobu zpět - nepoučil žalobkyně ani o tom, že "účastníky, kteří nechtějí podat žalobu (resp. nechtějí pokračovat v řízení na straně žalující), musí označit jako další účastníky na straně žalované a požádat soud o připuštění jejich vstupu na stranu žalovanou". Obvodní soud pro Prahu 7 poté usnesením ze dne 7.3.2007 č.j. 5 C 153/2004-100 připustil změnu žaloby, aby bylo "určeno, že žalovaná není dědičkou po zůstavitelce", a nevyhověl návrhu žalobkyň, aby "do řízení na straně žalované jako další žalovaní vstoupili M. O. a V. O.". K odvolání žalobkyň Městský soud v Praze usnesením ze dne 13.6.2007 č.j. 18 Co 246/2007-113 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že připustil "vstup M. O. a V. O. do řízení na straně žalované". Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 3.10.2007 č.j. 5 C 153/2004-133 zamítl žalobu o určení, že žalovaná 1) není dědičkou po zemřelé M. J., a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, že žalobkyně a) a b) jsou povinny zaplatit společně a nerozdílně "ČR do pokladny" Obvodního soudu pro Prahu 7 "na znalečném" 7.350,- Kč "s tím, že plněním jedné z nich zanikne do výše poskytnutého plnění povinnost druhé", a že po právní moci rozsudku bude zbytek zálohy na znalečném ve výši 2.650,- Kč vrácen žalobkyni a) "jako její složitelce". Poté, co zjistil, že závěť ze dne 20.4.1999 byla sepsána na stroji a opatřena podpisy zůstavitelky a dvou svědků, soud prvního stupně dospěl k závěru, že ze znaleckého posudku "z oboru písmoznalectví" nelze učinit "jednoznačný závěr o tom, že by předmětná závěť byla neplatná pro nedostatek formy a formálních náležitostí", že nemá důvodu nevěřit svědkům J. K. a B. B. v tom, že "byli požádáni zůstavitelkou o účast na sepsání závěti a že závěť byla podepsána zůstavitelkou a těmito svědky současně", a že tedy žalobkyně neunesly důkazní břemeno "o nepravosti podpisu zůstavitelky ani o dodatečném sepsání této závěti třetí osobou". Po podání odvolání proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně žalovaný M. O. zemřel. Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 8.7.2008 č.j. 5 C 153/2004-165 rozhodl, že v řízení bude na jeho místě pokračováno (jako s jeho dědici) se žalovanými 2) až 5). K odvolání žalobkyň a) a b) Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22.10.2008 č.j. 18 Co 367/2008-180 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaným se nepřiznává náhrada nákladů řízení a že žalobkyním se neukládá povinnost zaplatit "znalečné státu v částce 7.350,- Kč"; ve výrocích ve věci samé a o vrácení zálohy ve výši 2.650,- Kč jej potvrdil a rozhodl, že žalovaným se nepřiznává náhrada nákladů odvolacího řízení. Poté, co dovodil, že soud prvního stupně provedl "dostatečné dokazování" ke "zjištění, zda sepsaná závěť obsahuje poslední vůli zůstavitelky a zda splňuje zákonné náležitosti podle ustanovení § 476b občanského zákoníku", a co odmítl provedení dalších důkazů označených žalobkyněmi, odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně vyhodnotil provedené důkazy v souladu s ustanovením § 132 občanského soudního řádu a že proto nebyl důvod k tomu, aby provedené důkazy byly opakovány. Žaloba proto byla soudem prvního stupně zamítnuta v souladu se zákonem. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podaly žalobkyně a) a b) dovolání. Opětovně namítají, že žalovaná 1) se po "řádném poučení o následcích odmítnutí/neodmítnutí dědictví svého dědictví vzdala" a že proto "nemůže být dědičkou po zůstavitelce" nejen ze zákona, ale ani ze závěti, a vytýkají odvolacímu soudu, že k tomu nepřihlédl, ačkoliv odmítnutí dědictví j