21 Cdo 486/2000 — Nejvyšší soud

21 Cdo 486/2000 citace  Právní věta: I. Za dědice zaměstnavatele, který je fyzickou osobou, se ve smyslu ustanovení § 251a zák. práce považuje ten, komu bylo soudem jako jedinému dědici potvrzeno nabytí dědictví po zaměstnavateli, ten, kdo jako dědic podle soudem schválené dohody o vypořádání dědictví nabyl podnik, v němž pracovali zůstavitelovi zaměstnanci, ti, kterým soud potvrdil nabytí dědictví podle dědických podílů, ten, kdo podle soudem schválené dohody o přenechání předluženého dědictví zůstavitelovým věřitelům k úhradě dluhů nebo při zpeněžení zůstavitelova majetku, provedeného v rámci likvidace dědictví, nabyl podnik, v němž pracovali zůstavitelovi zaměstnanci, nebo stát, kterému připadlo dědictví podle ustanovení § 462 obč. zák. V době od smrti zaměstnavatele do právní moci usnesení o dědictví nebo do zpeněžení podniku, v němž pracovali zůstavitelovi zaměstnanci, provedeného v rámci likvidace dědictví, se dědici zaměstnavatele, který je fyzickou osobou, ve smyslu ustanovení § 251a zák. práce rozumí ti, jimž svědčí ze zákona, ze závěti nebo z obou těchto důvodů dědické právo po zůstaviteli, nebo stát, jestliže zůstavitel nezanechal dědice ze závěti ani ze zákona nebo jestliže tito dědici dědictví odmítli, popřípadě z jiných důvodů nemohou dědit. II. K přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů podle ustanovení § 251a zák. práce nemůže dojít tehdy, nezanechal-li zůstavitel majetek nebo zanechal-li majetek jen nepatrné hodnoty. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 5. 2001 Spisová značka:21 Cdo 486/2000 ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.486.2000.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dědictví Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Publikováno ve sbírce pod číslem:34 / 2002 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 486/2000 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce K. H., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) České republice - Okresnímu úřadu v Jindřichově Hradci, 2) Z. H., o určení nároku ve výši 60.121,- Kč, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 4 C 922/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. prosince 1999 č.j. 8 Co 3116/99-65, takto: Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby bylo určeno, že \"ku dni úmrtí J. H., tedy ku dni 26.6.1995, existovala pohledávka žalobce vůči J. H. v částce 60.121,- Kč\". Žalobu odůvodnil tím, že dne 26.6.1995 zemřel jeho zaměstnavatel J. H., u kterého pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne 31.12.1993 jako mistr - stavbyvedoucí, a že podle dohody o rozvázání pracovního poměru skončil uvedený pracovní poměr ke dni 30.6.1995; důvodem rozvázání pracovního poměru bylo to, že smrt J. H. měla za následek \"faktický zánik zaměstnavatelské firmy\". Protože všichni zákonní dědicové dědictví po zemřelém J. H. odmítli a celá pozůstalost připadá jako odúmrť státu, má žalobce vůči žalovaným z titulu nevyplacené mzdy za měsíce duben až červen 1995, cestovních náhrad, odstupného odpovídajícího dvojnásobku průměrného výdělku a nemocenských dávek za červenec 1995 nárok ve výši 60.121,- Kč. Proti žalované 2) vzal žalobce v průběhu řízení před soudem prvního stupně žalobu zpět. Okresní soud v Jindřichově Hradci proto usnesením ze dne 12.8.1999 č.j. 4 C 922/97-43 řízení proti této žalované zastavil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů řízení 1.725,- Kč. Okresní soud v Jindřichově Hradci rozsudkem ze dne 14.9.1999 č.j. 4 C 922/97-50 určil, že \"ku dni úmrtí J. H., tedy ku dni 26.6.1995, existovala pohledávka žalobce vůči J. H. ve výši 33.503,- Kč\", zamítl žalobu o určení, že k tomuto dni \"existovala pohledávka žalobce vůči J. H. ve výši 26.818,- Kč\", a rozhodl, že žalovaná 1) je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 1.562,50 Kč. Z provedených důkazů zjistil, že žalobce byl na základě pracovní smlouvy ze dne 31.12.1993 zaměstnancem \"stavební firmy J. H.\" a že J. H. dne 26.6.1995 zemřel. Dne 30.6.1995 žalobce uzavřel se synem J. H. M. H. dohodu o rozvázání pracovního poměru ke dni 30.6.1995. V průběhu dědického řízení po J. H., vedeném u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. D 617/95, které dosud není skončeno, dědicové ze zákona (manželka zůstavitele Z. H. a děti zůstavitele M. H. a R. K.) dědictví \"i za své děti\" odmítli a bezpodílové spoluvlastnictví zůstavitele a jeho manželky bylo vypořádáno usnesením Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 7.11.1997 č.j. D 617/95-1031. Na základě uvedených zjištění soud prvního stupně dovodil, že pracovní poměr žalobce u J. H. skončil okamžikem smrti zaměstnavatele (\"ztrátou jeho způsobilosti být subjektem práv a povinností pracovně právního vztahu\"), neboť \"nenastal dle § 251a zákoníku práce přechod práv a povinností na jiné subjekty\"; dědicové ze zákona totiž dědictví odmítli a práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu mezi žalobcem a J. H. nepřešla ani na stát, jemuž dědictví připadne jako odúmrť, neboť není ve smyslu ustanovení § 462 obč. zák. dědicem. Vzhledem k tomu, že prohlášení o odmítnutí dědictví má \"zpětné účinky k době zůstavitelovy smrti\", nemohl \"nastat přechod práv a povinností z pracovněprávního vztahu na syna J. H.\"; M. H. proto nebyl \"legitimován\" k uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru. Z provedených důkazů vzal soud prvního stupně dále za prokázané, že J. H. dlužil žalobci mzdu, cestovní náhrady a nemocenské za období od dubna do července 1995 ve výši 33.503,- Kč. Odstupné poskytované při rozvázání pracovního poměru, požadované ve výši 24.618,- Kč (s připočtením vyplacené zálohy ve výši 2.000,- Kč), žalobci nenáleží, neboť podle ustanovení § 60a odst.1 zák. práce \"je vázáno na organizační změny, vyplývající z vůle zaměstnavatele, kdy podnět zaměstnavatele je z hlediska právní konstrukce odstupného rozhodující\". K odvolání žalobce, které bylo podáno proti výroku rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba \"ohledně částky 24.618,- Kč představující nárok na odstupné\", a k odvolání žalované 1), které směřovalo jen proti výroku rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 9.12.1999 č.j. 8 Co 3116/99-65 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil \"v odstavci II, ve výroku o určení pohledávky žalobce vůči J. H. ve výši 24.618,- Kč\", a změnil ve výroku o nákladech řízení tak, že \"žalobci se právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznává\"; současně vyslovil, že \"rozsudek soudu prvního stupně ve zbytku zůstává nedotčen\", a rozhodl, že žalovaná 1) nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a že se připouští dovolání \"k otázce, zda je možné analogickým výkladem § 60a zákoníku práce dospět k závěru, že je dán nárok pracovníka na odstupné i v případě zániku jeho pracovního poměru událostí - smrtí zaměstnavatele\". Odvolací soud přisvědčil názoru soudu prvního stupně, že pracovní poměr žalobce skončil (zanikl) okamžikem smrti zaměstnavatele J. H.; shodně se soudem prvního stupně dovodil, že \"v důsledku absence dědiců nenastal ve smyslu § 251a zákoníku práce přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů na jiné subjekty\", že práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu mezi žalobcem a J. H. nemohla přejít ani na stát, jemuž dědictví připadne jako odúmrť, neboť není ve smyslu ustanovení § 462 obč. zák. dědicem, a že syn J. H. nebyl \"legitimován\" k uzavření dohody o skončení pracovního poměru se žalobcem, neboť dědictví posléze odmítl, čímž \"ztratil dosavadní postavení tzv. domnělého dědice, přičemž platí domněnka, jako by tu v době nápadu dědictví nebyl\". Odvolací soud dovodil, že žalobce nemá nárok na odstupné, neboť zákoník práce se skončením pracovního poměru úmrtím zaměstnavatele \"bez možnosti přechodu práv a povinností z pracovněprávního vztahu na jiný subjekt\" vznik tohoto nároku nespojuje. Podle ustanovení § 60a zák. práce je právo zaměstnance na odstupné při skončení pracovního poměru \"vázáno na organizační změny vyplývající z vůle zaměstnavatele, kdy podnět zaměstnavatele je z hlediska právní konstrukce odstupného rozhodující\", a podle názo