21 Cdo 4884/2017 – Nejvyšší soud

21 Cdo 4884/2017-156 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce CARDI, spol. s r. o. se sídlem v Praze 8, Lindavská č. 781/9, IČO 44265638, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, V Jámě č. 699/1, za účasti Družstva LIBAGRO se sídlem v Líbeznicích, Družstevní č. 511, IČO 00107026, zastoupeného Mgr. Filipem Wágnerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova č. 1535/4, o zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí vkladem, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 12/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. března 2017 č. j. 4 Co 171/2016-111, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit Družstvu LIBAGRO se sídlem v Líbeznicích, Družstevní č. 511, IČO 00107026, na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Filipa Wágnera, advokáta se sídlem v Praze 1, Opletalova č. 1535/4. Odůvodnění: Žalobce podal dne 18. 11. 2014 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště P., návrh na vklad vlastnického práva k pozemku parc. č. st. se zemědělskou stavbou bez č. p. a č. e. v katastrálním území L., zapsanému na LV č. pro obec a katastrální území L., do katastru nemovitostí ve svůj prospěch podle kupní smlouvy uzavřené dne 7. 3. 2002 mezi žalobcem jako kupujícím a účastníkem Družstvo LIBAGRO jako prodávajícím. Katastrální úřad pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště P., rozhodnutím ze dne 12. 1. 2015 č. j. V-19356/2014-209 návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí zamítl. Dospěl k závěru, že navrhovaný vklad nenavazuje na dosavadní zápisy v katastru nemovitostí, konkrétně že je v kupní smlouvě uvedena výměra převáděného pozemku 1 117 m2, přestože jeho současná výměra činí 1 128 m2, že ke změně došlo v rámci řízení Z-9453/2014-209, kdy katastrální úřad z úřední povinnosti sloučil stavební parcely a že ve smlouvě se převádí pozemek, který již neexistuje, neboť pozemek parc. č. st. má ke dni podání návrhu na vklad jiné geometrické a polohové určení než ke dni uzavření smlouvy. Žalobou podanou u Krajského soudu v Praze dne 20. 2. 2015 se žalobce domáhal, aby bylo jeho návrhu na vklad vlastnického práva vyhověno. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že zjištění katastrálního úřadu, že se převádí pozemek, který již neexistuje, neboť pozemek parc. č. st. má ke dni podání návrhu na vklad jiné geometrické a polohové určení než ke dni uzavření smlouvy, je chybné, neboť pozemek, který byl předmětem kupní smlouvy ze dne 7. 3. 2002, stále existuje pod stejným parcelním číslem a i jeho polohové a geometrické určení ve smyslu ustanovení § 2 písm. b) zákona č. 256/2013 Sb., katastrální zákon, je shodné s jeho označením v kupní smlouvě a stavem ke dni uzavření kupní smlouvy; jediné, co se změnilo, je výměra pozemku, která se zvýšila o 11 m2, což ovšem neznamená, že se jedná o jiný pozemek, či snad že pozemek neexistuje. Skutečnost, že „další účastník řízení“ jednal zcela v rozporu s kupní smlouvou a proti úmyslu smluvních stran vyjádřenému v kupní smlouvě (v období mezi zaplacením kupní ceny za převod pozemku a podáním návrhu na vklad vlastnického práva kupujícího do katastru nemovitostí nabyl vlastnické právo k pozemku parc. č. st. o rozloze 11 m2 a katastrální úřad z úřední povinnosti sloučil tento pozemek s pozemkem parc. č. st. s tím, že zanikl pozemek parc. č. st. o rozloze 11 m2 a rozloha pozemku parc. č. st. se zvýšila o 11 m2 na 1 128 m2), nemůže být žalobci přičítána k tíži, neboť tento byl v dobré víře, že své povinnosti vyplývající z kupní smlouvy splnil, a domníval se, že nic nebrání vkladu jeho vlastnického práva do katastru nemovitostí. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 3. 2016 č. j. 37 C 12/2015-72 žalobu zamítl a uložil žalobci povinnost zaplatit „žalovanému“ na náhradě nákladů řízení 93 000 Kč k rukám advokáta JUDr. Josefa Kulhavého. Vycházel mimo jiné ze zjištění, že dne 7. 11. 2007 účastník Družstvo LIBAGRO koupil od obce L. pozemek parc. č. st. o výměře 11 m2 v obci a k. ú. L., který byl následně sloučen s pozemkem parc. č. st. o výměře 1 117 m2 se zemědělskou stavbou bez č. p. a č. e., v obci a k. ú. L., jenž byl předmětem kupní smlouvy ze dne 7. 3. 2002 uzavřené mezi žalobcem jako kupujícím a účastníkem Družstvo LIBAGRO jako prodávajícím, že žalobce zaslal účastníkovi Družstvo LIBAGRO listinu ze dne 9. 5. 2006 nazvanou odstoupení od smlouvy, jejíž text odkazuje na kupní smlouvu ze dne 7. 3. 2002 s tím, že od ní žalobce odstupuje, a v níž žalobce současně vyzývá účastníka k vrácení částky 2 215 970 Kč a pro případ neprovedení její úhrady ho upozorňuje na možnost soudního vymáhání těchto finančních prostředků, že ve vyjádření žalobce ze dne 4. 2. 2014 určeném Okresnímu soudu Praha-východ ve věci sp. zn. 19 C 40/2013 žalobce sděloval, že odstoupil od kupní smlouvy, avšak odstoupení nyní nepovažuje za platné, neboť bylo podmíněno vrácením kupní ceny a zaplacením peněžité náhrady, že ve vyjádření ze dne 26. 8. 2006 adresovaném Okresnímu soudu Praha-východ ve věci žaloby na vyklizení nemovitosti pod sp. zn. 19 C 102/2006 žalobce výslovně uvedl, že dne 9. 5. 2006 písemně odstoupil od kupní smlouvy, že v dopisu ze dne 25. 11. 2010 zástupkyně žalobce sdělovala zástupci účastníka Družstvo LIBAGRO, že její klient se výslovně dovolává odstoupení od kupní smlouvy, že v dopise ze dne 1. 10. 2010 zástupkyně žalobce specifikuje, že k tomuto odstoupení došlo dopisem ze dne 9. 5. 2006, který byl zaslán účastníku, že kniha došlé pošty účastníka Družstvo LIBAGRO pod č. 103 obsahuje záznam o doručení doporučené zásilky od odesílatele identifikovaného jako žalobce dne 15. 5. 2006 s tím, že šlo o odstoupení od kupní smlouvy, a že výměra pozemku, který byl předmětem převodu podle kupní smlouvy ze dne 7. 3. 2002, činila pouze 1 117 m2. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce od kupní smlouvy ze dne 7. 3. 2002 dopisem ze dne 9. 5. 2006 odstoupil, že kupní smlouva mezi účastníky tak byla v souladu s § 48 odst. 2 občanského zákoníku, tj. s účinky ex tunc, zrušena, že proto žalobci nesvědčí žádný titul, jenž by byl způsobilým podkladem pro vklad jeho vlastnického práva k nemovitostem do katastru nemovitostí, a že předmět převodu podle kupní smlouvy ze dne 7. 3. 2002 již neodpovídá výměře předmětného pozemku v době podání návrhu na vklad ze strany žalobce. Katastrální úřad tedy podle názoru soudu prvního stupně postupoval zcela správně a v souladu se zákonem, zamítl-li návrh na vklad vlastnického práva ve prospěch žalobce podle předložené kupní smlouvy z důvodu, že nenavazuje na dosavadní zápisy v katastru nemovitostí. Soud prvního stupně dodal, že zde navíc přistupuje i další důvod pro zamítnutí takového návrhu, a to nesplnění podmínek podle § 17 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona, tj. že kupní smlouva není způsobilou listinou pro vklad vlastnického práva, neboť není účinná. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 3. 2017 č. j. 4 Co 171/2016-111 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení tak, že žalobce je povinen zaplatit účastníkovi Družstvo LIBAGRO náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 17 000 Kč k rukám advokátky Mgr. Andrey Matějkové, LL.M., a uložil žalobci povinnost zaplatit účastníkovi Družstvu LIBAGRO na náhradě nákladů odvolacího řízení 6 800 Kč k rukám advokátky Mgr. Andrey Matějkové, LL.M. Dovodil, že důvodem, pro který nelze povolit navrhovaný vklad vlastnického práva žalobce do katastru nemovitostí, jsou především skutečnosti zohledněné v napadeném rozhodnutí katastrálního úřadu, neboť předmětem kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 7. 3. 2002 je jiný pozemek, než ke kterému je navrhován vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Na rozdíl od soudu prvního stupně však dospěl k závěru, že uvedená překážka povolení navrhovaného vkladu vlastnického práva žalobce do katastru nemovitostí nespočívá ve skutečnosti, že by navrhovaný vklad nenavazoval na dosavadní zápisy v katastru nemovitostí [§ 17 odst. 1 písm. g) katastrálního zákona], neboť samotný návrh na vklad, jenž se týká pozemku parc. č. st. v k. ú. L., je v tomto směru bezvadný, ale že překážka spočívá v tom, že navrhovaný vklad vlastnického práva žalobce k tomuto pozemku není odůvodněn obsahem vkladové soukromé listiny [§ 17 odst. 1 písm. b) katastrálního zákona], neboť předmětem kupní smlouvy ze dne 7. 3. 2002 je jiný předmět práv (jiná nemovitá věc), než ke které je vklad vlastnického práva v projednávané věci navrhován, byť z hlediska parcelace jsou oba rozdílné pozemky označeny stejným parcelním číslem; „na věcné správnosti celkového závěru soudu prvního stupně to však žádný vliv nemá.“ Správným odvolací soud shledal i závěr soudu prvního stupně, že zde je dána překážka navrhovaného vkladu spočívající v tom,