21 Cdo 4891/2007 — Nejvyšší soud

21 Cdo 4891/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 11. 2008 Spisová značka:21 Cdo 4891/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.4891.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 237 odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 243b odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 51 odst. 5 písm. c) předpisu č. 200/1990Sb. § 34 odst. 2 písm. c) předpisu č. 500/2004Sb. § 72 odst. 1 písm. c) předpisu č. 500/2004Sb. § 73 odst. 1 písm. c) předpisu č. 500/2004Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 4891/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce V. K., zastoupeného advokátem, proti žalovanému M. P., o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 9 C 86/2006, o dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. července 2007, č.j. 6 Co 1502/2007-131, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Dopisem ze dne 26. 10. 2006 žalovaný sdělil žalobci, že mu „v souladu s ustanovením § 46 odst. 1 písm. f) zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, v platném znění, dává výpověď z pracovního poměru pro závažné porušení pracovní kázně“. Důvod k tomuto opatření spatřoval v tom, že žalobce „v období od 21. 9. 2006 do 16. 10. 2006 dále vykonával činnost zkušebního komisaře“, ačkoli k výkonu sjednaného druhu práce zkušebního komisaře je podmínkou, že zkušební komisař je držitelem řidičského oprávnění, a dne 21. 9. 2006 nabylo právní moci rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu T. o zákazu činnosti žalobce spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu deseti měsíců. O této skutečnosti informoval žalobce „zaměstnavatele“ – žalovaného až 16. 10. 2006. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že „výpověď z pracovního poměru pro závažné porušení pracovní kázně, kterou dal žalovaný žalobci a která je datována dnem 26. října 2006 a dne 30. října 2006 doručena žalobci, je neplatná“. Žalobu odůvodnil zejména tím, že činnost zkušebního komisaře vykonával i v období od 21. 9. 2006 do 16. 10. 2006 „zcela v souladu s právní úpravou“, neboť i v té době byl držitelem průkazu zkušebního komisaře č., a není si vědom toho, že by se dopustil porušení pracovní kázně způsobem, který ve výpovědi žalovaný uvedl. Okresní soud v Písku rozsudkem ze dne 24. 4. 2007, č.j. 9 C 86/2006-115, žalobu zamítl a rozhodl, že „žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává“. Vyšel z toho, že „dne 12. 2. 2006 se žalobce dopustil jednání, které bylo posouzeno jako přestupek a bylo o něm zahájeno správní řízení“. Rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 14. 9. 2006, kterým „bylo potvrzeno prvoinstanční rozhodnutí Městského úřadu v T.“, byl žalobci „uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu deseti měsíců s účinností ode dne nabytí právní moci rozhodnutí“; rozhodnutí nabylo právní moci dne 21. 9. 2006. Žalobce přesto ve dnech 10. 10. 2006 a 12. 10. 2006 mimo jiné „vykonal zkoušku odborné způsobilosti k získání řidičského oprávnění“ (celkem ve čtyřech případech), ačkoliv v této době nebyl držitelem platného řidičského oprávnění, kterého je k výkonu této činnosti třeba. Skutečnost, že správní řízení, v němž mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel, bylo skončeno, oznámil žalobce žalovanému až 16. 10. 2006, „tedy 25 dnů po jeho právní moci“. Soud prvního stupně dovodil, že „nelze přistoupit na argumentaci žalobce, že o právní moci rozhodnutí o uložení trestu zákazu činnosti se dozvěděl až dne 13. 10. 2006“, protože „věděl, že řízení probíhá, věděl, že o jeho výsledku je povinen ihned informovat svého zaměstnavatele a musel vědět, že konat činnost zkušebního komisaře při zkouškách na řidičské oprávnění skupiny A 1 a AM může pouze s platným řidičským oprávněním“. Žalobci nebránila žádná objektivní překážka, aby se o rozhodné skutečnosti dozvěděl neprodleně poté, co nastane, „když jak žalobce, tak jeho právní zástupce, byli po celou dobu od 21. 9. 2006 do 13. 10. 2006 přítomni v České republice“. Pasivní přístup žalobce ke zjišťování výsledku správního řízení nelze omluvit. Jedná se o závažné porušení pracovní kázně, neboť jednáním žalobce utrpěla důvěryhodnost žalovaného jako územně správního celku. K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 24. 7. 2007, č.j. 6 Co 1502/2007-131, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se zcela ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, avšak na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že je dán výpovědní důvod podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. e) zák. práce, neboť žalobce pozbyl předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce zkušebního komisaře („právní kvalifikace výpovědního důvodu ve výpovědi není sama o sobě významná, rozhodující je skutkové vylíčení použitého výpovědního důvodu“). Vycházel přitom z toho, že rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu v T. o zákazu činnosti žalobci spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu deseti měsíců. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 21. 9. 2006 a od tohoto data žalobce nesplňoval jednu z podmínek nutných pro výkon činnosti zkušebního komisaře, a to, „že zkušební komisař je držitelem řidičského oprávnění“. Uložením uvedeného trestu pozbyl žalobce předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce zkušebního komisaře. Protože jde o předpoklad pro výkon funkce, který stanoví právní předpis, při jeho nesplnění je dán výpovědní důvod uvedený v ustanovení § 46 odst. 1 písm. e) zák. práce; v době, kdy výpověď byla žalobci dána, tento výpovědní důvod trval. V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalobce nesouhlasí se závěrem soudů obou stupňů, že mezi účastníky bylo nesporné, že rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství č.j. KUJCK 23563/2006/ODSH/01 ze dne 14. 9. 2006 nabylo dnem 21. 9. 2006 právní moci. Namítá, že „otázka právní moci cit. rozhodnutí je otázkou právní, která nemůže být podrobena režimu spornosti či nespornosti tvrzení“. Mezi účastníky bylo nesporné jen to, že citované rozhodnutí bylo doručeno právnímu zástupci žalobce dnem 21. 9. 2006. Žalobci samotnému nebylo nikdy toto rozhodnutí doručeno. Zásadní právní otázkou, která je odvolacím soudem řešena v rozporu s hmotným právem, je podle dovolatele otázka, „zda měl odvolací soud respektovat ve svém rozhodnutí ust. § 72 odst. 1 zák. č. 500/2004 Sb., ve kterém je upraven postup oznamování rozhodnutí účastníku řízení“. Protože v řízení bylo prokázáno, že „cit. rozhodnutí nebylo účastníku řízení nikdy doručeno a tedy ani nemohlo nabýt právní moci a tedy nemohlo žalobce zavazovat k takovému způsobu chování, aby od 21. 9. 2006 nesplňoval podmínku pro výkon práce stanovenou v ust. § 34 odst. 1 zák. č. 247/2000 Sb.“. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání v plném rozsahu zamítl, protože žalobce byl ve správním řízení v souladu s ustanovením § 34 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, zastoupen advokátem; správní orgán proto doručoval rozhodnutí tomuto advokátovi. Jestliže advokát rozhodnutí žalobci oznámil opožděně, nelze tuto skutečnost považovat za „polehčující okolnost pro žalobce“. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně v