21 Cdo 4931/2016 — Nejvyšší soud

21 Cdo 4931/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 1. 2017 Spisová značka:21 Cdo 4931/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.4931.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zástavní právo (o. z.) Žaloba určovací Dotčené předpisy:§ 1312 o. z. § 80 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:18. 4. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 4931/2016 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně D. V., zastoupené JUDr. Markem Pilátem, advokátem se sídlem v Praze 2, Na Slupi č. 134/15, proti žalovaným 1) O. H., zastoupenému JUDr. Simonou Bílou Srníkovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Vítězné náměstí č. 829/10, a 2) L. Č., zastoupenému JUDr. Mgr. Ing. Hanou Karáskovou, advokátkou se sídlem v Praze 7, Janovského č. 1252/20, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 12 C 257/2014, o dovolání žalovaného 2) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. května 2016 č.j. 39 Co 106/2016-263, takto: Dovolání žalovaného 2) se zamítá. Odůvodnění: Žalobkyně se žalobou podanou dne 10.9.2014 u Obvodního soudu pro Prahu 3 domáhala, aby bylo vůči žalovaným 1) a 2) určeno, že "nemovitosti, tj. bytová jednotka č. 1241/18 nacházející se v budově stojící na pozemcích stavební parc.č. 991/1, 991/2, 994/2 - zastavěná plocha a nádvoří, nebytová jednotka - garáž č. 9999/35 - garáž, nacházející se v budově stojící na pozemku parc.č. 991/1, 991/2, 994/2, včetně souvisejících podílů na společných částech domu a pozemcích ve výši id. 213/10000 na budově a pozemcích parc.č. 991/1, 991/2, 994/1 a 994/2 náležejících k bytové jednotce č. 1241/18 a souvisejících podílů na společných částech domu a pozemcích ve výši 34/10000 na budově a pozemcích parc.č. 991/1, 991/2, 994/1 a 994/2 náležejících k nebytové jednotce č. 9999/35 - garáž, to vše zapsáno na LV č. 6166, LV č. 331 k.ú. Ž., obec P., okres H. m. P., vedených Katastrálním úřadem pro hl.m. Prahu, Katastrální pracoviště Praha", nejsou zatíženy zástavním právem zřízeným na základě zástavní smlouvy ze dne 27.3.2014, uzavřené mezi žalovaným 1) jako zástavcem a žalovaným 2) jako zástavním věřitelem. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že dne 5.10.2005 uzavřel její bývalý manžel M. H. s M. Č. kupní smlouvu, kterou nabyli žalobkyně a M. H. jako manželé předmětné nemovitosti do společného jmění manželů, a že na základě vkladového řízení sp. zn. V-40832/2005-101 (právní účinky vkladu ke dni 5.10.2005) byl zapsán do katastru nemovitostí jako vlastník předmětných nemovitostí pouze M. H., přestože měly "správně patřit" výlučně žalobkyni. Rozsudkem Okresního soudu v Povážské Bystrici ze dne 23.2.2009 č.j. 8 C/152/2008-21 (právní moc ke dni 23.2.2009) bylo manželství žalobkyně a M. H. rozvedeno. Ještě za trvání manželství M. H. převedl dne 18.2.2009 bez vědomí a souhlasu žalobkyně předmětné nemovitosti na svého otce - žalovaného 1). Žalobkyně poté podala u Obvodního soudu pro Prahu 3 žalobu o určení, že předmětné nemovitosti náleží do zaniklého, dosud nevypořádaného, společného jmění manželů, a Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9.9.2014 sp. zn. 17 Co 327/2012 nakonec potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 23.4.2012 č.j. 16 C 192/2009-250, kterým bylo určeno, že se předmětné nemovitosti nachází ve společném jmění žalobkyně a M. H. Žalobkyně má za to, že - vzhledem k průběhu soudních sporů - je zřejmé, že je spoluvlastníkem předmětných nemovitostí a naléhavý právní zájem na určení, zda tu zástavní právo je či není, spatřuje v tom, že žalovaný 1) zřídil k předmětným nemovitostem zástavní právo k pohledávkám v celkové výši 4.000.000,- Kč. Podle žalobkyně je zástavní smlouva ze dne 27.3.2014 neplatná podle ustanovení § 588 občanského zákoníku, když žalovaný 1) dal do zástavy cizí nemovitou věc bez souhlasu jejích spoluvlastníků, a smlouva tak svým obsahem odporuje ustanovení § 1343 odst. 1 občanského zákoníku. Žalobkyně současně dovozuje, že žalovaný 2) nemohl být při uzavírání zástavní smlouvy v dobré víře, že žalovanému 1) svědčí vlastnické právo k zastavovaným nemovitostem, neboť v té době byla na listu vlastnictví u předmětných nemovitostí zapsaná "tzv. poznámka spornosti č. 2". Nakonec má žalobkyně za to, že zástavní právo ani fakticky nevzniklo, když podle jejího názoru smlouvy o půjčce, na základě nichž měly vzniknout pohledávky zajištěné zástavním právem, nebyly reálně uzavřeny, resp. nedošlo k předání předmětu půjček. Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 16.9.2015 č.j 12 C 257/2014-200 žalobu zamítl a rozhodl, že žalovanému 1) a žalovanému 2) se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Nejprve se soud prvního stupně zabýval otázkou věcné legitimace a "s odkazem" na ustálenou judikaturu dospěl k závěru, že v řízení o určení, zda zástavní právo je či není, jsou nositeli práv a povinností, o něž v řízení jde, zástavní věřitel a zástavní dlužník, a že ostatních osob se toto řízení netýká, neboť na jejich právní poměry nemůže mít řízení žádný vliv. Vzhledem k tomu, že žalovaný 1) v době rozhodování soudu již nebyl zástavním dlužníkem, když bylo pravomocně rozhodnuto, že nemovitost spadá do společného jmění žalobkyně a M. H., nebyl v době rozhodování soudu prvního stupně ve věci pasivně věcně legitimován. Ohledně naléhavého právního zájmu na požadovaném určení soud prvního stupně opět "odkázal" na ustálenou judikaturu, podle které "naléhavý právní zájem není dán v případě, že žaloba o určení práva týkající se vlastnictví zapsaného v katastru nemovitostí nesměřuje vůči všem osobám, které jsou jako vlastníci zapsáni v katastru nemovitostí, neboť takové rozhodnutí soudu je závazné pouze mezi osobami, jejichž práv se řízení týká". Jelikož žaloba nebyla podána také vůči M. H. jako dalšímu spoluvlastníku předmětných nemovitostí, bylo by vůči němu rozhodnutí soudu subjektivně nezávazné. Z důvodu nedostatku pasivní věcné legitimace žalovaného 1) a nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení musela být žaloba zamítnuta. K odvolání žalobkyně, žalovaného 1) a žalovaného 2) Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4.5.2016 č.j. 39 Co 106/2016-263 rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku o náhradě nákladů řízení tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 15.150,- Kč k rukám advokátky JUDr. Simony Bílé Srníkové a ve věci samé jej ve vztahu k žalovanému 1) potvrdil, a zrušil ve vztahu k žalovanému 2) a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení; současně rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů odvolacího řízení 8.650,- Kč k rukám advokátky JUDr. Simony Bílé Srníkové. Odvolací soud - vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně - souhlasil se závěrem, že žalovaný 1) není ve věci pasivně legitimován, neboť v řízení o určení, že nemovitost není zatížena zástavním právem, jsou legitimováni pouze zástavní věřitel a zástavní dlužník a "výsledek sporu" pro žalovaného 1) jako zástavce nemá žádný význam. V otázce naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení odvolací soud odmítl závěr soudu prvního stupně, podle kterého není naléhavý právní zájem dán tehdy, nejsou-li účastníky řízení všechny osoby, které jsou zapsány jako vlastníci nemovitosti v katastru nemovitostí. Předmětná nemovitost (bytová jednotka) totiž byla ve společném jmění manželů, které je založeno na tom, že každému z manželů náleží právo k celé věci, jež je omezeno stejným právem druhého vlastníka, podle judikatury soudů se "každý ze spoluvlastníků může domáhat ochrany vlastnického práva k věci v SJM, neboť tím druhého spoluvlastníka nijak neomezuje, naopak brání společný majetek proti zásahům třetích osob". Žalobkyně má podle odvolacího soudu naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť na základě něho může dojít ke změně zápisu v katastru nemovitostí, a proto je v tomto řízení jako "zástavní dlužnice a vlastnice věci v dosud nevypořádaném SJM" aktivně věcně legitimovaná a žalovaný 2) je pasivně věcně legitimován. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení odvolací soud dovodil, že nebyly dány důvody pro použití ustanovení § 150 o.s.ř., a žalovanému 1), který byl se svou obranou úspěšný, přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu ve výroku, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně vůči žalovanému 2) zrušen