21 Cdo 5190/2017 — Nejvyšší soud

21 Cdo 5190/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 4. 2019 Spisová značka:21 Cdo 5190/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.5190.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Organizační složka státu Právnická osoba Náhrada škody Pracovněprávní vztahy Povinnosti zaměstnanců Dotčené předpisy:§ 172 odst. 1 a 2 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.2005 § 179 odst. 4 a 5 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.2005 § 6 předpisu č. 219/2000Sb. § 3 odst. 2 a 3 předpisu č. 219/2000Sb. § 51 předpisu č. 219/2000Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:15. 7. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 5190/2017-393 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně České republiky – Ministerstva obrany se sídlem v Praze 6 - Hradčanech, Tychonova č. 221/1, IČO 60162694, proti žalovanému R. B., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Robertem Kaše, advokátem se sídlem v Plzni, U Svépomoci č. 2020/9, o 143.775 Kč s úrokem z prodlení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 66/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2017, č. j. 62 Co 299/2016 - 350, takto: Rozsudek městského soudu se (s výjimkou výroku, kterým byl potvrzen rozsudek obvodního soudu o zamítnutí žaloby) zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení; jinak se dovolání žalovaného odmítá. .Odůvodnění: Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaný zaplatil na náhradě škody 143.775 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,75% p. a. z částky 143.775 Kč od 16. 12. 2008 do zaplacení, nejdéle však do 31. 12. 2008, a od 1. 1. 2009 ve výši odpovídající výši reposazby stanovené k tomuto datu Českou národní bankou zvýšené o 7 procentních bodů. Žalobu odůvodnila zejména tím, že žalovaný byl na základě pracovní smlouvy ze dne 31. 10. 2005 v pracovním poměru u žalobkyně na dobu určitou do 31. 10. 2006, v době tvrzeného vzniku škody ve funkci ředitele V. u. a s. s. Žalovaný jménem žalobkyně uzavřel se společností ŠVÁCHA – ZAHRADY VAŠICH SNŮ s. r. o. smlouvu č. 505869003 ze dne 30. 12. 2005, téhož dne také Dodatek č. 1 k této smlouvě, jímž došlo ke změně smlouvy tak, že se její předmět rozšířil o zajištění sněhové hotovosti (dále též „monitoring počasí“) s tím, že se současně cena plnění navýšila o 6.902 Kč včetně DPH za den. Žalovaný dále jménem žalobkyně dal pokyn k proplacení ceny monitoringu počasí podle Dodatku č. 1 celkem ve výši 2.772.399,30 Kč. Tím se žalovaný dopustil protiprávního jednání [porušil ustanovení § 14 odst. 3 a ustanovení § 47 odst. 1 a zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, zákon č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, Odbornou směrnici k úplatnému nabývání majetku a pořizování služeb v resortu Ministerstva obrany č. j. 52343–92/2005DP–2697 ze dne 30. 9. 2005 a ustanovení § 44 odst. 1 písm. a) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla). Rovněž Nejvyšší kontrolní úřad dospěl k závěru, že uzavřením Dodatku č. 1 byla naplněna skutková podstata porušení rozpočtové kázně a žalobkyně prostřednictvím Finančního úřadu pro Prahu 6 provedla odvod za porušení rozpočtové kázně do státního rozpočtu ve výši 5.145.374 Kč. V této částce je obsažen i sankční odvod ve výši odpovídající zjištěnému nedůvodnému zaplacení penězích prostředků ve výši 2.772.399, 30 Kč společnosti ŠVÁCHA – ZAHRADY VAŠICH SNŮ s. r. o., který tak představuje škodu na majetku žalobkyně. Žalobkyni tak v příčinné souvislosti se zaviněným porušením povinností žalovaným vznikla škoda ve výši 5.544.798, 60 Kč (tj. 2.772.399,30 Kč + 2.772.399,30 Kč). Žalobkyně určila náhradovou povinnost žalovaného ve vztahu ke vzniklé škodě částkou 143.700 Kč, která odpovídá čtyř a půl násobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti. Žalovaný však žalovanou částku odmítá zaplatit. Obvodní soud pro Prahu 1 – poté, co usnesením ze dne 12. 7. 2010, č. j. 25 C 66/2009 – 72, řízení přerušil do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 28 C 117/2009 – rozsudkem ze dne 13. 2. 2012, č. j. 25 C 66/2009 -86, žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna uhradit žalovanému k rukám „právního zástupce žalovaného“ náhradu nákladů řízení 45.488 Kč. S odkazem na „judikaturu Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 480/2007 a 25 Cdo 490/2006 a 21 Cdo 2596/2008“ dovodil, že ke vzniku škody dochází okamžikem, kdy je vzhledem k okolnostem případu nepochybné, že pohledávka za obligačním dlužníkem je nevymahatelná. V tomto případě však tomu tak není, neboť Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl o neplatnosti sjednaného dodatku a o povinnosti třetího subjektu (ŠVÁCHA – ZAHRADY VAŠICH SNŮ s. r. o.) uhradit žalobkyni bezdůvodné obohacení z neplatného právního úkonu. Žalobkyni tedy dosud škoda nevznikla a žaloba je předčasná. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 3. 2013, č. j. 62 Co 356/2012 – 104, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vytknul soudu prvního stupně, že nelze pominout to, že druhá část škody představující podle žalobkyně částku rovněž 2.772.399,30 Kč, avšak z titulu zaplaceného sankčního odvodu, předmětem řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 28 C 117/2009 vůbec nebyla, takže na tuto část žalobního nároku soudem prvního stupně citovanou judikaturu nelze v daném případě aplikovat. Uložil mu, aby se důvodností žaloby znovu zabýval, „a to v intencích skutkových tvrzení žaloby tak, že bude zkoumat naplnění jednotlivých předpokladů odpovědnosti zaměstnance za škodu podle ustanovení § 250 a následujících zákoníku práce“. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 24. 9. 2014, č. j. 25 C 66/2009 – 204, žalobě vyhověl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dovodil, že žalovaný se dopustil protiprávního jednání, když v rozporu s ustanovením § 14 odst. 3 a ustanovením § 47 odst. 1 zákona číslo 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupováním v právních vztazích, se zákonem č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, s odbornou směrnicí k úplatnému nabývání majetku a pořizování služeb v resortu Ministerstva obrany č. j. 52343-92/2005/DP-2697 ze dne 30. 9. 2005, v rozporu s dobrými mravy, respektive zásadami poctivého obchodního styku, a se zásadou předcházení škodám i se zásadou dobrého hospodáře, uzavřel jménem žalobkyně dodatek číslo 1 ke smlouvě o poskytování služeb evidenční číslo VUSS Praha 5/05869003 ze dne 30. 12. 2005, jímž bez věcného, logického a právního důvodu rozšířil předmět smlouvy, a poté dal pokyn k zaplacení části ceny za plnění ve výši ceny monitoringu počasí dle dodatku číslo 1, čímž došlo k neoprávněnému použití peněžních prostředků státního rozpočtu. Žalovaný tak v příčinné souvislosti s popsaným protiprávním jednáním způsobil, že v souladu s ustanovením § 44a odst. 1 písm. a) bod 1 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, byla žalobkyni uložena sankce za porušení rozpočtové kázně odvodem do státního rozpočtu ve výši 5.145.374 Kč, a to vše prostřednictvím Finančního úřadu pro Prahu 6. V této částce je obsažen i sankční odvod ve výši odpovídající zjištěnému bezdůvodnému obohacení, jež vzniklo v důsledku nedůvodného vyplacení peněžních prostředků společnosti ŠVÁCHA – ZAHRADY VAŠICH SNŮ s. r. o. v celkové výši 2.772.399,30 Kč, který tak představuje škodu na majetku žalobkyně. U žalovaného tak byly naplněny podmínky odpovědnosti podle ustanovení § 250 zák. práce. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 4. 2015, č. j. 62 Co 59/2015 - 255, rozsudek soudu prvního stupně zrušil. Vytknul soudu prvního stupně jeho částečnou nepřezkoumatelnost a nesrozumitelnost, zejména však, že ve věci učinil neúplná skutková zjištění rozhodná pro správné právní posouzení, resp. že na základě provedených důkazů dospěl k předčasným (nesprávným) závěrům o skutkovém stavu věci, v důsledku čehož věc nesprávné posoudil také po stránce právní, že se měl zabývat odpovědností žalovaného jako zaměstnance jen za škodu, která žalobkyni podle jeho tvrzení vznikla v důsledku „sankčního odvodu na základě rozhodnutí NKÚ“, že se vůbec nezabýval obrannými tvrzeními žalovaného, že si „vůbec neujasnil“, jaký byl mechanismus v rámci organizační struktury žalobkyně při uzavírání předmětné Smlouvy a jejího Dodatku č. l, ani tím, zda žalovaný ve svém postavení mohl odmítnout podpis připraveného Dodatku č. 1 Smlouvy, která byla předmě