21 Cdo 5294/2007 — Nejvyšší soud

21 Cdo 5294/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 1. 2009 Spisová značka:21 Cdo 5294/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.5294.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 90 předpisu č. 99/1963Sb. § 107a odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. § 107a odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 5294/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně M. K., zastoupené advokátem, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, zastoupené advokátem, o 6.900,- Kč s úrokem z prodlení, o žalobě na obnovu řízení podané žalobkyní proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. prosince 2005, č. j. 27 C 36/2004-37, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. května 2006, č. j. 20 Co 128/2006-61, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 38/2006, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2007, č. j. 35 Co 284/2007-40, takto: Dovolání žalobkyně se zamítá. Odůvodnění: Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 5. 2006, č. j. 20 Co 128/2006-61, zamítl návrh žalobkyně na připuštění vstupu Základní školy N. B., do řízení na místo žalované (České republiky-Ministerstva financí), potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 12. 2005, č. j. 27 C 36/2004-37, ve věci samé [ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení 6.900,- Kč (na náhradě mzdy za nevyčerpanou dovolenou v roce 2002) s úrokem z prodlení ve výši 6% z této částky od 11. 1. 2004 do zaplacení], ve výroku o náhradě nákladů řízení jej změnil tak, že se žalované náhrada nákladů řízení nepřiznává, a rozhodl, že žalované se nepřiznává náhrada nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že za situace, kdy práva a povinnosti z pracovního vztahu žalobkyně přešly ve smyslu ustanovení § 249 odst. 2 zák. práce na Základní školu N. B. (která byla zřízena ke dni 1. 1. 2003 jako příspěvková organizace se samostatnou právní subjektivitou a která je jako zaměstnavatel žalobkyně povinna vypořádat i její dříve vzniklé nároky), není žalovaná Česká republika-Ministerstvo financí ve věci pasivně legitimována. Žalobkyně podala dne 25. 5. 2006 u Obvodního soudu pro Prahu 1 proti výše uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 12. 2005, č. j. 27 C 36/2004-37, žalobu na obnovu řízení. Žalobu odůvodnila tím, že „tu je rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR a z něj plynoucí skutečnosti, které nemohla bez své viny použít v původním řízení před soudem prvního stupně a též před odvolacím soudem, přičemž tyto skutečnosti mohou pro žalobkyni přivodit příznivější rozhodnutí ve věci“; uvedla dále, že „novým rozhodnutím“ je rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 4. 2006, sp. zn. 21 Cdo 544, 471/2005, který jí (jejímu zástupci) byl doručen dne 11. 5. 2006 a který zrušil (mimo jiné) rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 14. 1. 2004, č. j. 29 Co 177/2003-98 (vydaný ve věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 7 C 65/2002, a týkající se určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané žalobkyni dne 17. 10. 2001 jejím tehdejším zaměstnavatelem ČR-Okresním úřadem v Č. L.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovozuje, že v důsledku zrušení citovaného rozsudku krajského soudu je „v současné době právní postavení žalobkyně vůči tehdejšímu zaměstnavateli (státu) opět nejasné a soudem nerozhodnuté“ a že do doby, než bude rozhodnuto o její žalobě na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, „platí právní stav, že výpověď je platná a nároky žalobkyně musí uspokojit dosavadní zaměstnavatel – stát“; žalovanou označila jako: „Česká republika - Ministerstvo financí“. V průběhu řízení (o žalobě na obnovu řízení) žalobkyně podáním ze dne 19. 4. 2007 (doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 20. 4. 2007) oznámila soudu, že po zahájení tohoto řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod povinnosti účastníka řízení (v tomto případě žalované), a jako právní skutečnost, která „měla za následek převod nebo přechod práv“, označila „rozhodnutí Krajského soudu v Ústí na Labem-pobočka v Liberci ze dne 12. 9. 2006, č. j. 29 Co 219/2006-186“, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 16. 10. 2002, č. j. 7 C 65/2002-29, ve výroku o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané žalobkyni dne 17. 10. 2001 tehdejším zaměstnavatelem Českou republikou – Okresním úřadem v Č. L.; má zato, že „tato právní skutečnost odstranila pochybnosti o tom, je-li pracovní poměr žalobkyně vůči České republice ukončen či nikoliv, a vyjasnila se otázka, kdo je povinen uspokojit nároky žalobkyně vzniklé z pracovněprávních vztahů vůči České republice“, neboť „bylo najisto a právoplatně deklarováno, že tímto procesním nástupcem je Základní škola N. B., příspěvková organizace“. Vycházeje z toho, že označená právní skutečnost nastala po podání žaloby na obnovu řízení (dne 16. 10. 2006, kdy nabyl uvedený rozsudek Krajského soudu v Ústí na Labem-pobočky v Liberci právní moci), žalobkyně podle ustanovení § 107a o. s. ř. navrhla, aby na místo dosavadní žalované vstoupila do řízení jako žalovaná „Základní škola N. B., příspěvková organizace“. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 10. 5. 2007, č. j. 27 C 38/2006-33, návrh žalobkyně zamítl. Dospěl k závěru, že v posuzovaném případě „podmínky pro připuštění procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení § 107a o. s. ř. splněny nejsou“, neboť právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti na straně žalované, nastala ještě před zahájením řízení o žalobě na obnovu řízení (ke dni 1. 1. 2003, kdy došlo na podkladě zřizovací listiny m. N. B. ve spojení s ustanovením § 24 odst. 4 zákona č. 564/1990 Sb. k přechodu práv a povinností na nového zaměstnavatele Základní školu N. B.). K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. června 2007, č. j. 35 Co 284/2007-40, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Shodně se soudem prvního stupně (a v souladu se závěry Městského soudu v Praze vyslovenými v jeho rozsudku ze dne 4. 5. 2006, č. j. 20 Co 128/2006-61, proti kterému nyní podává žalobkyně žalobu na obnovu řízení) dospěl k závěru, že podmínky, za nichž lze vyhovět návrhu žalobkyně na vstup nového subjektu do řízení na místo dosavadní žalované postupem podle ustanovení § 107a o. s. ř., nejsou splněny. Zdůraznil, že právní moc rozsudku Krajského soudu v Ústí na Labem-pobočka v Liberci ze dne 12. 9. 2006, č. j. 29 Co 219/2006-186, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 16. 10. 2002, č. j. 7 C 65/2002-29, ve výroku o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané žalobkyni dne 17. 10. 2001, nepředstavuje právní skutečnost, s níž by byl spojen převod nebo přechod práv či povinností, o něž v řízení jde, neboť se jedná o rozsudek, jenž „určitý již dříve existující právní stav pouze deklaruje“, a že existence tohoto rozsudku tak zůstává zcela bez vlivu na to, že zaměstnavatelem žalobkyně žalovaný stát není již od 1. 1. 2003, kdy ze zákona došlo k zániku Okresního úřadu v Č. L. a kdy se jejím zaměstnavatelem stala Základní škola N. B. jako nově zřízená příspěvková organizace; tato skutečnost tedy nastala v době před podáním žaloby na obnovu řízení. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž – s poukazem na pravomocný rozsudek Krajského soudu v Ústí na Labem-pobočky v Liberci ze dne 12. 9. 2006, č. j. 29 Co 219/2006-186 - odvolacímu soudu vytýká, že „vůbec nereagoval na její tvrzení ohledně vzniku nové právní skutečnosti (nabytí právní moci zmíněného rozsudku), která měla podle jejího názoru za následek převod nebo přechod práv a povinností“. Opakovaně namítá, že zcela jasně a srozumitelně označila právní skutečnost, která měla za následek převod nebo přechod práv (citovaný rozsudek Krajského soudu v Ústí na Labem-pobočka v Liberci, který nabyl právní moci dne 16. 10. 2006), a dovozuje, že „až tímto pravomocným rozhodnutím byly vyjasněny právní vztahy mezi žalobkyní a žalovanou v tom smyslu, že od 16. 10. 2006 bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru je neplatná a pracovněprávní vztahy se nadále řídí zákoníkem práce“, a že „do 16. 10. 2006 nebyla tato skutečnost (neplatné rozvázání pracovního poměru) známa a, pokud by žaloba o neplatnosti výpovědi a neplatnosti skončení pracovního poměru byla zamítnuta, nároky žalobkyně z pracovněprávních vztahů by uspokojoval nadále, jako dosud, s