21 Cdo 5427/2016 — Nejvyšší soud

21 Cdo 5427/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 1. 2019 Spisová značka:21 Cdo 5427/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.5427.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Žaloba určovací Zneužívání výkonu práv a povinností Žaloba pro zmatečnost Lhůty Dotčené předpisy:§ 80 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 235e o. s. ř. § 371 písm. a) předpisu č. 292/2013Sb. § 677 o. z. § 159a odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 27 předpisu č. 292/2013Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 4. 2019 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 23.4.2019III.ÚS 1351/19prof. JUDr. Josef Fiala, CSc.odmítnuto3.6.2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 5427/2016-256 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce M. W., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Františkem Výmolou, advokátem se sídlem v Praze 5, Husníkova č. 2080/8, proti žalované L. H., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Radkem Jilgem, advokátem se sídlem v Praze 1, Karolíny Světlé č. 1013/14, o určení trvání manželství, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 13 C 53/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. dubna 2015 č. j. 11 Co 418/2014-169, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobce se domáhal určení trvání manželství, které uzavřel se žalovanou dne 3. 4. 2001 před Městským úřadem v Lovosicích. Žalobu odůvodnil zejména tím, že až do 14. 12. 2007 nevěděl, že je na základě pravomocného rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 20. 11. 2003 sp. zn. 10 C 228/2003 rozvedený, přičemž naléhavý právní zájem spatřoval v ochraně svých osobnostních práv a podanou žalobou chtěl dosáhnout právní jistoty, zda manželství trvá. Žalobce přitom dle svých tvrzení se žalovanou od roku 2003 až do roku 2007 vedl společnou domácnost, intimní život a manželství mělo probíhat standardně. Žalobce mj. uvedl, že o rozvodu manželství se dozvěděl až výše uvedeného dne od Policie ČR v řízení ohledně trestního oznámení podaného žalovanou na žalobce a o rozvodu manželství mělo být rozhodnuto pouze podle listinných důkazů, přičemž jeho podpis měl být zfalšován. Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 9. 4. 2014 č. j. 13 C 53/2012-122 ve znění opraveného usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 5. 1. 2015 č. j. 13 C 53/2012-144 zamítnul žalobu na určení trvání manželství. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že manželství mezi žalobcem a žalovanou bylo ke dni 30. 12. 2003 pravomocně rozvedeno. Žalovaná následně uzavřela dne 2. 10. 2013 nové manželství. Soud neměl za prokázaná tvrzení žalobce, že nebyl předvolán k jednání o rozvodu, ani že mu nebyl doručen rozsudek, jímž bylo jeho manželství rozvedeno. Dále konstatoval, že žalobce nevyužil opravných prostředků a že soudu prvního stupně ani nepřísluší přezkoumávat rozsudek, kterým bylo manželství rozvedeno. Na závěr uvedl, že žalobce nemá na určovací žalobě naléhavý právní zájem, neboť jeho cílem není ochrana jeho osobnostních práv, nýbrž sleduje pouze ekonomický zájem na případném vypořádání společného jmění manželů. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 21. 4. 2015 č. j. 11 Co 418/2014-169 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem, že žalobce je motivován ekonomickým zájmem a nikoli ochranou osobnostních práv a potvrdil, že za dané situace, kdy sám prohlásil, že nehodlá obnovit manželské soužití, nemá žalobce na určení manželství naléhavý právní zájem, protože jeho právní postavení není nejisté. Za zásadní považoval také skutečnost, že v tomto řízení není možné přezkoumávat pravomocné rozhodnutí o rozvodu manželství, o kterém bylo rozhodnuto v jiném řízení. Žalobce se měl podle odvolacího soudu namísto podání určovací žaloby domáhat nápravy údajných procesních pochybení v řízení o rozvodu využitím řádných a mimořádných opravných prostředků. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítal, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené, a to zda je dán naléhavý právní zájem na určení trvání již rozvedeného manželství. Žalobce v dovolání dále shrnuje skutkový stav a vyjadřuje nesouhlas se skutkovým stavem zjištěným nižšími soudy. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení v projednávané věci bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř, se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu – jak vyplývá z ustanovení § 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. - nepodléhá), že manželství mezi dovolatelem a žalovanou bylo ke dni 30. 12. 2003 rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 20. 11. 2003 č. j. 10 C 228/2003-8, jenž nabyl právní moci dne 30. 12. 2003, a že dovolatel proti tomuto rozsudku nebrojil žádným řádným ani mimořádným opravným prostředkem a že žalovaná uzavřela dne 2. 10. 2013 další sňatek s J. S. Za tohoto skutkového stavu závisí napadený rozsudek odvolacího soudu mimo jiné na vyřešení právní otázky, zda je dán naléhavý právní zájem na určení trvání manželství, svědčí-li matriční zápis pro zánik manželství. Jedná se přitom o otázku vyplývající z aplikace procesního práva (o. s. ř.), takže skutečnost, že se tak děje v řízení, kde proti meritornímu rozsudku dovolání přípustné není [srov. § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], je nerozhodná (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2013 sp. zn. 30 Cdo 1510/2013, uveřejněné pod č. 39 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014). Protože uvedená otázka nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena, je dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné. Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání žalobce není opodstatněné. Dovolací soud se nejprve zabýval otázkou, zda skutečnost, že se dovolatel domáhal určení trvání již rozvedeného manželství za situace, kdy proti rozvodovému rozsudku nebrojil žádným opravným prostředkem, je v souladu se smyslem a účelem institutu určovací žaloby. Podle § 80 písm. c) o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013 žalobou (návrhem na zahájení řízení) lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto zejména o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. Podle ustálené judikatury soudů naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Žaloba domáhající se určení podle ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti podle ustanovení § 80 písm. b) o. s. ř. (srov. například rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný pod č. 17 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1972). Vyslovený předpoklad však nelze chápat všeobecně. Prokáže-li žalobce, že má právní zájem na tom, aby bylo určeno určité právo nebo právní poměr, přestože by mohl žalovat přímo na splnění povinnos