21 Cdo 656/2012 — Nejvyšší soud

21 Cdo 656/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 12. 2012 Spisová značka:21 Cdo 656/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.656.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zástavní právo Dotčené předpisy:§ 151a odst. 1 obč. zák. ve znění do 31.05.1996 § 151b odst. 1, 2 obč. zák. ve znění do 31.05.1996 § 151d odst. 1 obč. zák. ve znění do 31.05.1996 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:30. 1. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 656/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Hlavního města Prahy se sídlem magistrátu v Praze 1 - Starém Městě, Mariánské náměstí č. 2, IČO 00064581, zastoupeného Mgr. Jakubem Kotrbou, advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov č. 1/1059, proti žalovaným 1) Mgr. T. S., zastoupenému JUDr. Tomášem Davidem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlážděná č. 1586/4, 2) Ing. V. S., zastoupenému JUDr. Marcelou Šancovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Petrská č. 1133/6, a 3) MAXIM, spol. s r.o. v likvidaci se sídlem v Praze 1, Soukenická č. 28, IČO 00312649, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 13 C 247/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. května 2011 č.j. 29 Co 354/2010-161, takto: Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. února 2010 č.j. 13 C 247/2008-108 se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se (žalobou změněnou se souhlasem soudu) domáhal, aby bylo určeno, že "zástavní právo smluvní k pozemkům č. parc. v k.ú., zapsané na listu vlastnictví č. pro k.ú., vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrálním pracovištěm Praha, ve prospěch Komerční banky, a.s. jako zástavního věřitele s právními účinky ke dni 9.1.1996 pro pohledávku ve výši 30.000.000,- Kč, neexistuje". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že mezi žalovaným 2) jako zástavcem, právní předchůdkyní žalovaného 1) Komerční bankou, a.s. jako zástavním věřitelem a žalovaným 3) jako "vedlejším účastníkem (dlužníkem zajišťované pohledávky)" byla dne 14.12.1995 uzavřena zástavní smlouva, kterou žalovaný 2) zastavil uvedené pozemky, aniž byl jejich vlastníkem a aniž měl k jejich zastavení souhlas žalobce jako jejich výlučného vlastníka. Protože si právní předchůdkyně žalovaného 1) Komerční banka, a.s. neověřila tvrzení žalovaného 2), že je vlastníkem předmětných pozemků, nahlédnutím do katastru nemovitostí nebo do listin, na které odkazuje zástavní smlouva, "nepřijala předmětné pozemky do zástavy v dobré víře, že žalovaný 2) je oprávněn je zastavit", a zástavní právo k předmětným pozemkům proto podle ustanovení § 151d odst. 1 občanského zákoníku ve znění účinném ke dni 14.12.1995 nevzniklo. Obvodní soud pro Prahu 10 - poté, co usnesením ze dne 25.3.2009 č.j. 13 C 247/2008-44 z důvodu částečného zpětvzetí žaloby zastavil řízení vůči žalovanému 3) a připustil záměnu účastníků na straně žalované tak, že na místo žalované Komerční banky, a.s. se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 33 do řízení vstoupí Česká republika - Ministerstvo financí se sídlem v Praze 1, Letenská č. 15, a co usnesením ze dne 7.10.2009 č.j. 13 C 247/2008-63 připustil další záměnu účastníků na straně žalované tak, že na místo žalované České republiky - Ministerstva financí se sídlem v Praze 1, Letenská č. 15 do řízení vstoupí Global Financial Restructuring Czech, s.r.o. se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí č. 10 - rozsudkem ze dne 10.2.2010 č.j. 13 C 247/2008-108 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení právnímu předchůdci žalovaného 1) společnosti Global Financial Restructuring Czech, s.r.o. 25.234,- Kč k rukám advokátky JUDr. Aleny Bányaiové, CSc. a žalovanému 2) 25.416,- Kč k rukám advokátky JUDr. Marcely Šancové. Shledal naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení a dospěl k závěru, že na základě zástavní smlouvy ze dne 14.12.1995 vzniklo podle ustanovení § 151d odst. 1 občanského zákoníku ve znění účinném ke dni uzavření zástavní smlouvy zástavní právo k těmto pozemkům, i když žalovaný 2) nebyl jejich vlastníkem (kupní smlouvou ze dne 6.9.1994 nabyl pouze dům č.p. a právo stavby na uvedených pozemcích, ale do katastru nemovitostí bylo nesprávně zapsáno rovněž jeho vlastnické právo k pozemkům), neboť Komerční banka, a.s. jako zástavní věřitel přijala pozemky v dobré víře, že žalovaný 2) jako zástavce je oprávněn je zastavit. Soud prvního stupně připustil, že skutečnost, že v katastru nemovitostí bylo na listu vlastnictví č. 1210 pro katastrální území Hostivař zapsáno vlastnické právo žalovaného 2) k předmětným pozemkům a zároveň právo stavby, přestože z kupní smlouvy ze dne 6.9.1994 bylo patrné, že žalovanému 2) k pozemkům svědčí pouze právo stavby, "mohla vyvolat určité pochybnosti o vlastnictví zástavce k uvedeným parcelám", avšak za rozhodující považoval, že podle ustanovení § 151d odst. 1 věty druhé občanského zákoníku "v případě pochybností platí, že zástavní věřitel jednal v dobré víře". K odvolání žalobce Městský soud v Praze - poté, co usnesením ze dne 31.3.2011 č.j. 29 Co 354/2010-150 připustil, aby do řízení na místo žalovaného 1) Global Financial Restructuring Czech, s.r.o. vstoupil Mgr. T. S. - rozsudkem ze dne 17.5.2011 č.j. 29 Co 354/2010-161 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalobce a žalovaný 1) "nemají navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení" a že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů odvolacího řízení 10.300,- Kč k rukám advokátky JUDr. Marcely Šancové. Dospěl k závěru, že soud prvního stupně "rozhodl na podkladě správně zjištěného skutkového stavu věci, protože provedené důkazy hodnotil v souladu s ustanovením § 132 o.s.ř.", a že správně dovodil, že "žalovaný 1) převzal věc v dobré víře a zástavní právo proto trvá". Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že odvolací soud se "nijak nevyjadřuje" k argumentaci uplatněné žalobcem v jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, podle níž soud prvního stupně nesprávně interpretoval ustanovení § 151d odst. 1 věty druhé občanského zákoníku (ve znění účinném do 31.12.2000), jestliže ze skutkového závěru, že okolnosti případu mohly vyvolat určité pochybnosti o vlastnictví zástavce k předmětným pozemkům na straně Komerční banky, a.s. jako zástavního věřitele při uzavírání zástavní smlouvy, "vyvodil právní závěr, že v případě takovýchto pochybností platí, že zástavní věřitel jednal v dobré víře". Uvedené ustanovení má podle dovolatele nepochybně na mysli případ, kdy pochybnosti vzniknou na straně soudu "při prokazování otázky dobré víry (např. nepodaří-li se náležitě objasnit skutkový stav)", a nikoli případ, kdy soud dospěje k závěru, že "listiny, které měl zástavní věřitel k dispozici, mohly vyvolat pochybnosti na jeho straně o vlastnictví zástavce k předmětu zástavy"; druhý z uvedených případů "musí vést jednoznačně k závěru o nedostatku dobré víry na straně zástavního věřitele". Zásadní právní význam přikládá dovolatel rovněž otázce, zda zástavní věřitel mohl být při uzavírání zástavní smlouvy v dobré víře, že zástavce je oprávněn zastavit nemovitost, jestliže vycházel z "nabývacího titulu" (kupní smlouvy), ze kterého "bylo patrné, že zástavci svědčí k nemovitosti (pozemku) pouze právo stavby a nikoli právo vlastnické, avšak v příslušném výpisu z katastru nemovitostí bylo zapsáno vlastnictví zástavce k nemovitosti". Žalobce dovozuje přípustnost dovolání z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaný 1) navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl, popřípadě je zamítl, jestliže by "neshledal pro takový postup důvody". Právní závěry soudů obou stupňů pokládá žalovaný 1) za správné; otázka výkladu ustanovení § 151d odst. 1 občanského zákoníku je podle jeho názoru "tak jasná, že by neměla zakládat přípustnost dovolání jako věc zásadního právního významu". Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dov