21 Cdo 799/2016 – Nejvyšší soud

21 Cdo 799/2016 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy ve věci žalobkyně H. M., zastoupené JUDr. Lumírem Mondokem, advokátem se sídlem v Praze 10, Hokejová č. 928/4, za účasti 1) K. B. a 2) PREdistribuce, a. s. se sídlem v Praze 5, Svornosti č. 3199/19a, IČO 27376516, o vyvlastnění, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 65 C 9/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. ledna 2015, č. j. 4 Co 46/2014-195, takto: I. Dovolání žalobkyně se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, odboru stavebního, ze dne 20. 3. 2008, sp. zn. S-MHMP 335361/2007/OST/Lš, bylo omezeno vlastnické právo žalobkyně a K. B., spoluvlastníků pozemku parc. č. 919 v k. ú. D., obec P., k části tohoto pozemku ve prospěch vyvlastnitele společnosti PREdistribuce, a. s. se sídlem v Praze 5, Svornosti č. 3199/19a, IČO 27376516, zřízením věcného břemene spočívajícího v právu na části pozemku parc. č. 919 v k. ú. D., obec P., umístit, provozovat a užívat nadzemní vedení 110 kV a stožár a v právu volného vstupu a vjezdu vyvlastnitele za účelem zajištění provozu, oprav a údržby předmětného nadzemního vedení o výměře 213,3 m2 (manipulační pás) za náhradu pro žalobkyni a pro K. B., každého z nich, ve výši 2.700,- Kč na základě znaleckého posudku vypracovaného znalcem Ing. Janem Kroupou, dne 26. 11. 2007. Odvolání, které podali proti tomuto rozhodnutí žalobkyně a K. B., Ministerstvo pro místní rozvoj rozhodnutím ze dne 24. 3. 2009, č. j. 18937/2008-83/1120, zamítlo a původní rozhodnutí potvrdilo. Dovodilo, že byly splněny všechny podmínky vyvlastnění. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 28. 4. 2009 domáhala, aby byl návrh vyvlastnitele ze dne 13. 8. 2007 zamítnut. Domnívá se, že změna v jejich spoluvlastnických právech, ke které došlo nuceným rozhodnutím vyvlastňovacího orgánu o zřízení věcného břemene ve prospěch vyvlastnitele, nebyla provedena v souladu se zákonem o vyvlastnění. Uvedla, že ještě před vyvlastňovacím řízením i v jeho průběhu opakovaně navrhovala možné způsoby řešení ve formě dohody, avšak bezvýsledně. Vyvlastňovací úřad měl zjišťovat, zda nelze obě vedení vést nadále souběžně a proč právě na úrovni dotčeného pozemku musí dojít k jejich křížení. V důsledku překročení starého vedení dochází k prodloužení trasy nového vedení a k potřebě postavit stožár, který by jinak na dotčeném pozemku nemusel být postaven. V daném případě je zřízení práva věcného břemene nezákonné, jde totiž o faktické odnětí části pozemku z užívání vlastníka, aniž by se vyvlastnitel zajímal o to, jak budou moci vlastníci smysluplně užívat zbývající části pozemku. Žalobkyně ani další spoluvlastník nemají námitky proti úplatnému převodu vlastnického práva k pozemku na vyvlastnitele nebo sjednáním nájemní smlouvy. Žalobkyně nesouhlasí s cenou zjištěnou znalcem za omezení vlastnického práva, neboť je třeba vycházet z ceny v době vydání vyvlastňovacího rozhodnutí a nikoli v době vypracování znaleckého posudku. Znalecký posudek byl vypracován ještě před účinností oceňovací vyhlášky č. 3/2008 Sb. Účastník K. B. uvedl, že bude i nadále uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení a že s žalobou žalobkyně bez výhrad souhlasí. Společnost PREdistribuce, a. s. (vyvlastnitel) ve svém vyjádření uvedl, že podle § 25 odst. 4 energetického zákona je provozovatel distribuční soustavy povinen zřídit věcné břemeno umožňující využití cizí nemovitosti nebo její části pro účely zřízení a provozování distribuční soustavy a to v souladu s podmínkami územního rozhodnutí. Od roku 2003 byla s žalobkyní vedena korespondence na téma souhlasu s věcným břemenem pro nadzemní vedení na předmětném pozemku, žalobkyni byla nabídnuta finanční náhrada za zřízení věcného břemene ve výši 620,- Kč (v roce 2005), ve výši 10.000,- Kč (v roce 2007) a dne 21. 10. 2011 byl učiněn nový návrh ve výši 100.000,- Kč. Funkční využití pozemku podle platného územního plánu hl. města Prahy zůstane zachováno. Žalobkyně všechny návrhy odmítala s tím, že požaduje prodej celého pozemku (4.006 m2) za 8.012.000,- Kč nebo finanční náhradu za věcné břemeno ve výši 1.308.675,- Kč. Takový návrh je pro vyvlastnitele však nepřijatelný. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 10. 2013, č. j. 65 C 9/2011-128, žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Z provedeného dokazování dovodil, že na dotčených pozemcích (jedním z nich je i pozemek žalobkyně) byla územním rozhodnutím vydaným Úřadem Městské části Praha 15 ze dne 7. 8. 2006, č. j. 024645/05/OÚR/AŠí, (které nabylo právní moc dne 13. 9. 2006) umístěna stavba technické infrastruktury „Vedení 110 kV M. – B. – M., SO O2“, že uvedená stavba je podle vyhlášky hl. m. Prahy č. 32/1999 S., o závazné části územního plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy, vyhlášena jako stavba veřejně prospěšná, že od r. 2003 proběhla mezi vyvlastnitelem a žalobkyní korespondence k zamýšlenému omezení vlastnického práva, k uzavření dohody však nedošlo, především z důvodu finančních, výše náhrady, neboť vyvlastnitel nabízel maximálně částku 100.000,- Kč (za plochu pozemku 213,3 m2) a žalobkyně požadovala minimálně 1.000.000,- Kč. Dospěl k závěru, že veřejný zájem byl prokázán územním rozhodnutím i právním předpisem (jedná se o dlouhodobě plánovanou realizaci přenosu a distribuce elektřiny v dané lokalitě, viz. § 3 odst. 2 energetického zákona). Veřejný zájem musí být jednoznačně silnější, než zájem dotčeného vlastníka. S ohledem na předmětný pozemek vedený jako lesní porost o výměře 4006 m2 určený pro pěstování a těžbu dřeva, omezení vlastnického práva v rozloze 213,3 m2 (manipulační pás), které neohrozí spoluvlastníky ve využití uvedeného pozemku, a celkový rozsah zamýšleného rozšíření sítě elektrického vedení a lepší využitelnost elektrické energie v celé oblasti, je zájem obou spoluvlastníků jednoznačně slabší. Ohledně výše jednorázové náhrady dovodil, že žalobkyně nepředložila vlastní posudek o ceně, ačkoliv k tomu byla vyzývána, proto vyvlastňovacímu úřadu nezbylo, než ustanovit znalce vlastním rozhodnutím. Znalec vypracoval posudek podle oceňovacích předpisů účinných v době vypracování. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 1. 2015, č. j. 4 Co 46/2014-195, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dovodil, že soud prvního stupně dospěl k správnému závěru, že v dané věci byly podmínky pro vyvlastnění splněny, neboť práva k pozemku potřebná pro uskutečnění účelu vyvlastnění – umístění, provozování a užívání nadzemního vedení 110 kV pro realizaci přenosu a distribuce elektřiny v dané lokalitě a umístění stožáru č. 48 nebyla získána dohodou s vlastníky a vyvlastnění bylo provedeno jen v nezbytném rozsahu a za náhradu, v souladu s cíli a úkoly územního plánování. Vyvlastnění části pozemku a zřízení věcného břemene je ve veřejném zájmu. Z ustanovení energetického zákona (§ 3 odst. 2) vyplývá, že přenos elektřiny a distribuce elektřiny se uskutečňují ve veřejném zájmu a pro provádění stavby sloužící k vyvedení výkonu z výrobny elektřiny zřizované nebo provozované ve veřejném zájmu nebo stavby, která je součástí přenosové soustavy, přepravní, distribuční soustavy, lze vlastnické právo ke stavbě, pozemku a zařízení vyvlastnit podle zákona o vyvlastnění. O takový způsob přenosu elektřiny v daném případě jde a veřejný zájem na distribuci elektrického proudu je silnější, než individuální právo vyvlastňovaného. Výše finanční náhrady za omezení vlastnického práva byla určena znaleckým posudkem, o jehož správnosti nemá odvolací soud důvod pochybovat. Znalecký posudek byl vypracován podle vhl. č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku v platném znění, cenu věcného břemene znalec stanovil v souladu s § 18 tohoto předpisu výnosovým způsobem v celkové výši 5.400,- Kč. Takový postup považuje odvolací soud za správný, který odpovídá § 10 odst. 5 zákona o vyvlastnění. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá „zásadní nepoměr mezi rozsahem a způsobem zásahu do vlastnického práva vyvlastňovaných, nevylučuje, že z tohoto pohledu došlo až k zneužití institutu věcného břemene“. „Nejde jen o právo vyvlastnitele nad dotčeným pozemkem vést elektrické vedení, ale také o jeho právo po dobu více jak 70 let držet a podle svých potřeb výlučně užívat bez jakékoliv možnosti ingerence vlastníka z celého pozemku o výměře 4006 m2 jeho střední nadvakrát protnutou část o výměře 1006 m2 (ochranné pásmo) a ještě nadto na jeho části o výměře 16 m2 postavit nemovitost (stožár elektrického vedení má hluboko kotvenou základnu 4 x 4 m).“ „Vlastnické právo vyvlastňovaných nebylo pouze omezeno, neboť toto omezení je rovno úplnému zbavení.“ „S ohledem na zmíněné dopady i na zbývající areu celého pozemku mělo být přistoupeno k rozšířenému vy