21 Cdo 930/2018 – Nejvyšší soud

21 Cdo 930/2018-226 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně České republiky – Celního úřadu pro Zlínský kraj se sídlem celního úřadu ve Zlíně, Zarámí č. 4463, IČO 71214011, proti žalovaným 1) S. B., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem se sídlem v Olomouci, Wellnerova č. 1322/3, a 2) R. B., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Jiřím Novákem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská č. 1788/60, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 35 C 353/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 24. října 2017 č. j. 60 Co 258/2017-190, takto: I. Dovolání žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 12 463 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Tomáše Vymazala, advokáta se sídlem v Olomouci, Wellnerova č. 1322/3. III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2) žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Zlíně dne 7. 11. 2016 domáhala, aby bylo určeno, že „jednotka č. 412/4, způsob využití byt, typ jednotky byt. z., která se nachází a je vymezena v budově č. p. XY, v části obce XY, způsob využití víceúčelová stavba, stojící na pozemku st. parc. č. XY, zastavěná plocha a nádvoří, tak jak je tato nemovitost zapsána na LV č. XY (bytová jednotka) a LV č. XY (budova a pozemek) pro k. ú. XY, obec a okres XY u Katastrálního úřadu pro XY kraj, Katastrální pracoviště XY, a s jednotkou spjatý spoluvlastnický podíl o velikosti 11393/68627 na společných částech budovy č. p. XY, v části obce XY, způsob využití víceúčelová stavba, na pozemku st. parc. č. XY, zastavěná plocha a nádvoří, a spoluvlastnický podíl o velikosti 11393/68627 na pozemku st. parc. č. XY, zastavěná plocha a nádvoří, vše zapsáno na LV č. XY (budova a pozemek) pro k. ú. XY, obec a okres XY u Katastrálního úřadu pro XY kraj, Katastrální pracoviště XY, je v podílovém spoluvlastnictví žalované 1) a žalovaného 2), a to o velikosti spoluvlastnického podílu každý id. ½ vzhledem k celku“, a že „pozemek parc. č. XY – orná půda, způsob ochrany – zemědělský půdní fond, pozemek parc. č. XY – zahrada, způsob ochrany – zemědělský půdní fond, a pozemek parc. č. XY – orná půda, způsob ochrany – zemědělský půdní fond, jak jsou tyto nemovité věci zapsány na LV č. XY pro k. ú. XY, obec XY a okres XY u Katastrálního úřadu pro XY kraj, Katastrální pracoviště XY, jsou v podílovém spoluvlastnictví žalované 1) a žalovaného 2), a to o velikosti spoluvlastnického podílu každý id. ½ vzhledem k celku“. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že je podle ustanovení § 8 zákona č. 17/2012 Sb. s přihlédnutím k ustanovení § 1 odst. 3 zákona č. 353/2003 Sb. správcem spotřební daně z lihu, že vyměřila žalovanému 2) spotřební daň z lihu a její příslušenství, přičemž aktuální nedoplatek na této dani činí 974 017 303,54 Kč, že žalovaný 2) neuhradil částku dobrovolně, proto přistoupila k jejímu vymáhání daňovou exekucí, že rozhodnutím o zřízení zástavního práva ze dne 15. 1. 2016 č. j. 2909/2016-640000-42 postihla předmětné nemovitosti, které jsou v katastru nemovitostí evidovány k osobě žalované 1), manželky žalovaného 2), zástavním právem a že na základě odvolání žalovaných, ve kterém mimo jiné namítali, že nemovitosti jsou ve výlučném vlastnictví žalované 1), neboť Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 23. 7. 2012 č. j. 45 C 165/2012-15, který nabyl právní moci dne 5. 9. 2012, zúžil společné jmění manželů až na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti, Generální ředitelství cel rozhodlo rozhodnutím ze dne 20. 6. 2016 č. j. 13650-2/2016-900000-304.4 tak, že se zástavní právo zřizuje k id. ½ všech předmětných nemovitostí ve spoluvlastnictví žalovaného 2), neboť s ohledem na skutečnost, že nemovitosti byly pořízeny žalovanou 1) za trvání společného jmění manželů a že společné jmění manželů nebylo po jeho zániku do tří let vypořádáno, přešlo vlastnictví id. ½ dotčených nemovitostí na žalovaného 2). Dále uvedla, že žalovaní nijak neprokázali, že by žalovaná 1) nabyla předmětné nemovitosti ze svých výlučných prostředků, že stávající stav, kdy jsou dotčené nemovitosti evidovány v katastru nemovitostí pouze k osobě žalované 1), vylučuje byť i jen zápis zástavního práva k vlastnickým právům žalovaného 2), neboť ten není jako vlastník, resp. spoluvlastník v katastru nemovitostí evidován, a že realizace daňové exekuce prodejem nemovitých věcí by za této situace s pravděpodobností hraničící téměř s jistotou vedla k budoucím sporům ohledně zákonného postupu žalobkyně. Žalovaná 1) zejména namítala, že všechny předmětné nemovitosti nabyla ze svých výlučných prostředků, jsou proto jejím výlučným vlastnictvím, u kterého nemohl nastat způsob vypořádání společného jmění manželů upravený v ustanovení § 741 občanského zákoníku, a že žalobkyně nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 29. 6. 2017 č. j. 35 C 353/2016-150 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované 1) 26 857,16 Kč k rukám advokáta JUDr. Tomáše Vymazala a žalovanému 2) 10 200 Kč k rukám advokáta JUDr. Jiřího Nováka. Vycházel mimo jiné ze zjištění, že u Katastrálního úřadu pro XY kraj, Katastrální pracoviště XY je evidováno vlastnické právo žalované 1), a to „na LV č. XY pro k. ú. XY k pozemkům p. č. XY, na LV č. XY pro k. ú. XY k podílu o velikosti „11363/6627“ k pozemku p. č. st. XY, na kterém stojí stavba XY, č. p. XY, na LV č. XY pro k. ú. XY k bytové jednotce č. 412/4 v budově XY, č. p. XY na parcele st. XY“, že ke všem těmto nemovitostem je v katastru nemovitostí zapsáno zástavní právo z rozhodnutí správního orgánu k zajištění pohledávky ve výši 659 015 625 Kč dlužníka žalovaného 2), pro žalobkyni, a to na základě rozhodnutí žalobkyně o zřízení zástavního práva ze dne 15. 1. 2016 č. j. 2909/2016-640000-42 s právními účinky zápisu ke dni 15. 1. 2016, že Generální ředitelství cel rozhodnutím ze dne 20. 6. 2016 č. j. 13650-2/2016-900000-304.4 změnilo výrok tohoto rozhodnutí žalobkyně tak, že bylo zřízeno zástavní právo k spoluvlastnickému podílu ve vlastnictví žalovaného 2) o velikosti id. ½ k předmětným nemovitostem, a že katastrální úřad žalobkyni sdělil, že toto zástavní právo není možné do katastru nemovitostí zapsat a že vklad by musel být zamítnut, neboť vkladová listina o zřízení zástavního práva k id. ½ nemovitostí ve vlastnictví žalovaného 2) by nenavazovala na dosavadní zápisy v katastru, je-li jako výlučný vlastník předmětných nemovitostí stále zapsaná žalovaná 1). Soud prvního stupně dovodil, že v konkrétním případě může být naléhavý právní zájem dán jen tehdy, stane-li se bez tohoto určení právní postavení žalobkyně nejistým, že žalobkyně je správce daně, který je nadán zákonnou pravomocí provést na majetek dlužníka daňovou exekuci způsoby, které mu umožňuje zákon, mimo jiné může zřídit zástavní právo na majetek dlužníka, že zástavní právo vzniká již tím, že rozhodnutí správce daně o zřízení zástavního práva je doručeno příslušnému katastrálnímu úřadu (není nutné provedení zápisu zástavního práva do katastru nemovitostí), že nelze dovozovat, že by právní postavení žalobkyně bez požadovaného určení vlastnického práva mělo být v budoucnu ohroženo budoucími možnými spory ohledně zákonného postupu žalobkyně, že v důsledku případných budoucích sporů by kromě toho pravděpodobně nebylo ohroženo právní postavení žalobkyně, ale postavení případného nabyvatele spoluvlastnického podílu na předmětných nemovitostech z realizovaného zástavního práva výkonem rozhodnutí, a že existují jiné prostředky, kterými by případný stav právní nejistoty byl odstraněn [například vylučovací žaloba podaná žalovanou 1) při realizaci zástavního práva]. Dospěl proto k závěru, že na požadovaném určení vlastnického práva není dán naléhavý právní zájem. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 24. 10. 2017 č. j. 60 Co 258/2017-190 změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů řízení 13 337 Kč k rukám advokáta JUDr. Jiřího Nováka, jinak jej potvrdil a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení žalované 1) 9 798,60 Kč k rukám advokáta JUDr. Tomáše Vymazala a žalovanému 2) 9 019 Kč k rukám advokáta JUDr. Jiřího Nováka. Uvedl, že žalobkyně, která je v postavení správce daně, který vymáhá daňový dluh, není ve vztahu k možnému řízení účastníkem, ale přímo vymáhajícím subjektem, který je oprávněn činit v souladu se zákonem č. 280/2009 Sb. rozhodnutí přímo vedoucí k vymožení dluhu, že předpokladem takového postupu není to, zda bude v občanskoprávním řízení určeno, kdo je vlastníkem nemovitostí, ke kterým z