22 Cdo 1008/2025 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1008/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 4. 2025 Spisová značka:22 Cdo 1008/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.1008.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vypořádání SJM Dokazování Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 předpisu č. 99/1963 Sb. ve znění od 01.01.2013 § 241a odst. 2 předpisu č. 99/1963 Sb. ve znění od 30.09.2017 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:22. 5. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1008/2025-1296 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně V. R., zastoupené Mgr. Jaroslavem Hanusem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Žižkova třída 183/33, proti žalovanému J. R., zastoupenému JUDr. Pavlem Bergerem, advokátem se sídlem v Praze, Bělocerkevská 1037/38, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 8 C 270/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2024, č. j. 28 Co 69/2023-1233, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 22 010 Kč k rukám zástupce žalovaného JUDr. Pavla Bergera do tří dno od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. V této věci Nejvyšší soud posuzoval, zda žalobkyně v dovolání, ve kterém napadá především skutkové závěry soudů nižších stupňů v řízení o vypořádání společného jmění manželů, vymezuje řádně, v souladu se zákonem a ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“). I. Dosavadní průběh řízení 2. Okresní soudu Praha-západ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 8. 2022, č. j. 8 C 270/2016-931, přikázal ze zaniklého společného jmění do výlučného vlastnictví žalobkyně movité věci specifikované ve výroku I a do výlučného vlastnictví žalovaného movité věci specifikované ve výroku II. Zamítl návrh na vypořádání movitých věcí specifikovaných ve výroku III a také zamítl návrh na vypořádání nemovitých věcí v katastrálním území XY blíže určených ve výroku IV. Do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal obchodní podíl ve společnosti XY, IČO XY, obchodní podíl ve společnosti XY, IČO XY (výrok V), pohledávky z titulu smluv o běžném účtu specifikované ve výroku VII a internetovou doménu XY (výrok VIII). Do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal pohledávku z titulu smlouvy o běžném účtu specifikovanou ve výroku VI. Zamítl požadavek na vypořádání pohledávky z titulu smlouvy o běžném účtu blíže určenou ve výroku IX a na vypořádání závazků z titulu smluv o úvěru blíže vymezených ve výroku X. Zamítl také požadavek žalobkyně na vypořádání vnosů ze společného jmění manželů do vlastnictví žalovaného nad rámec těchto položek: vnos do podniku žalovaného, vnos v podobě vestavěné kuchyňské linky, sklokeramické desky, vestavné myčky, bazénu Albixon, stavebních plánů a truhlářských prací v nemovitostech žalovaného (výrok XI). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílů 5 209 960 Kč do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok XII). Rozhodl také o náhradě nákladů nalézacího řízení vzniklých účastníkům (výrok XIII) a státu (výrok XIV). 3. V doplňujícím rozsudku ze dne 26. 5. 2023, č. j. 8 C 270/2016-974, soud prvního stupně zamítl návrh žalobkyně na vypořádání 10 ks akcií společnosti XY (výrok XV). 4. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání obou účastníků řízení rozsudkem ze dne 17. 10. 2024, č. j. 28 Co 69/2023-1233, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II písm. b) zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil (výrok I). Rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s doplňujícím rozsudkem změnil tak, že a) v napadeném výroku I písm. b) zamítl návrh na vypořádání osobního automobilu Citroen C4 Picasso, SPZ XY, b) v napadeném výroku XI tak, že zamítl návrh na vypořádání vnosů ze společných prostředků do výlučného majetku žalovaného specifikovaných ve výroku II písm. b) rozsudku odvolacího soudu, c) v části napadeného výroku VII rozsudku soudu prvního stupně týkající se vypořádání pohledávky z titulu smlouvy o běžném účtu vedeném na jméno žalovaného u Komerční banky, a.s., č. XY, v části výroku XI rozsudku soudu prvního stupně týkající se návrhu na vypořádání vnosu ze společných prostředků na výlučný majetek žalovaného na pořízení kuchyňské linky, a ve výrocích IX, X a XII tak, že částka na vyrovnání podílů činí 2 332 566,60 Kč; ve zbývajících částech napadených výroků I, II, VII a XII a v napadených výrocích V, VII a VIII rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s doplňujícím rozsudkem potvrdil. Ve výroku III rozhodl o náhradě nákladů vzniklých účastníkům před soudy obou stupňů a ve výrocích IV a V o náhradě nákladů státu vzniklých před soudem prvního stupně. II. Dovolání žalobkyně a vyjádření žalovaného 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání. Jeho přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňuje v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právní otázce, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. 6. Žalobkyně především nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že je při vypořádání závodu žalovaného nutné přihlédnout k tomu, že žalovaný vykonával svoji podnikatelskou činnost ke dni zániku společného jmění účastníků (19. 12. 2014) na základě smlouvy o sdružení ve smyslu § 829 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, kterou uzavřel v roce 1998 se svou matkou M. R. (z tohoto důvodu odvolací soud uzavřel, že pro účely vypořádání společného jmění manželů je nutné zohlednit pouze 50 % ceny závodu, což představuje částku, na kterou by měl žalovaný nárok, pokud by zanikla jeho účast ve sdružení ke dni zániku společného jmění manželů). Podle dovolatelky trvala tato forma součinnosti žalovaného a jeho matky pouze do roku 2002, a proto by měla být vypořádána celá hodnota závodu. 7. Dovolatelka napadá především skutková zjištění odvolacího soudu, na základě kterých uzavřel, že žalovaný podnikal na základě smlouvy o sdružení uzavřené v roce 1998 s M. R. i ke dni zániku společného jmění manželů, a ne pouze do roku 2002. Podle žalobkyně nejsou tato skutková zjištění (založená především na výslechu M. R.) podložena žádnými jinými důkazy, naopak jsou s dalšími provedenými důkazy v rozporu. Je nutné také zohlednit rodinný vztah žalovaného a M. R. a k této skutečnosti přihlédnout při hodnocení důvěryhodnosti svědkyně. Podle žalobkyně z provedeného dokazování vyplývá, že sdružení fakticky zaniklo již v roce 2002, a proto by se nemělo při vypořádání společného jmění manželů vycházet pouze z 50 % ceny závodu žalovaného. Pokud odvolací soud shora uvedené skutečnosti nezohlednil a nepřihlédl k (minimalizované) účasti M. R. na podnikání žalovaného po roce 2002, je jeho postup v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu řešící právní otázku vypořádání podnikání jednoho z manželů, vykonává-li tento manžel podnikatelskou činnost na základě smlouvy o sdružení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1119/2005). 8. Namítá také, že odvolací soud pochybil, pokud neumožnil zástupci žalobkyně plně vyslechnout svědkyni M. R. a klást jí doplňující otázky. Takový postup odvolacího soudu je v rozporu s právem žalobkyně na spravedlivý proces. V této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 Ca 210/2009 a na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3496/13. 9. Nesouhlasí ani s postupem odvolacího soudu, který odmítl provést další důkazy navržené žalobkyní k prokázání skutečnosti, že žalovaný ke dni zániku společného jmění manželů nevykonával podnikatelskou činnost ve sdružení s M. R. 10. Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 11. Žalovaný se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje s rozhodnutím odvolacího soudu. Má za to, že žalobkyně v dovolání nepřípustně napadá hodnocení konkrétního důkazu, a to výslechu svědkyně M. R. Takovou námitku však nelze v dovolání uplatnit. K tomu poznamenává, že odvolací soud vyhodnotil tento důkaz správně a spravedlivě. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl. III. Přípustnost dovolání 12. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí