22 Cdo 1079/2013 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1079/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 3. 2015 Spisová značka:22 Cdo 1079/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.1079.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vlastnictví Stavba neoprávněná Dotčené předpisy:§ 135c obč. zák. ve znění do 31.12.2013 § 126 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:18. 6. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1079/2013 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně I. V., zastoupené JUDr. Miloslavem Noskem, advokátem se sídlem v Semilech, Nádražní 24, proti žalovaným: 1) I. K., a 2) M. K., zastoupeným JUDr. Michalem Tintěrou, CSc., advokátem se sídlem v Harrachově, Nový Svět 553, o odstranění části stavby, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 3 C 23/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. června 2012, č. j. 24 Co 150/2011-179, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Písku (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. února 2011, č. j. 3 C 23/2009-100, ve znění opravného usnesení ze dne 23. března 2011, č. j. 3 C 23/2009-104, žalovaným uložil, aby do tří měsíců od právní moci rozhodnutí odstranili pochozí desku své hrobky č. 361 a 362 na veřejném pohřebišti obce B. u S. ve směru k hrobovým místům č. 359 a 362 v šíři 15 cm od roviny s okolním povrchem zemským a doplnili pochozí desku hrobového zařízení žalobkyně v šíři 15 cm, a rozhodl o nákladech řízení. Žalovaní postavili svoji hrobku po uzavření nájemní smlouvy k hrobovému místu (15. 11. 2007) a její zhotovitel - kamenosochař I. S. - odstranil pochozí desky, patřící žalobkyni, umístěné u hrobového místa v nájmu žalobkyně, zmenšil je a zmenšené vrátil zpět; na uvolněné místo umístil pochozí desky ke hrobu v nájmu žalovaných. Žalobkyně se domáhala uvedení desek do původního stavu. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci užívají hrobová místa (č. 359 a 360 žalobkyně a č. 361a 362 žalovaní) na základě nájemních smluv uzavřených na dobu určitou (žalobkyně do 1. 1. 2017, žalovaní do 14. 11. 2022). Velikost hrobových míst není ve smlouvách přesně určena, v terénu nejsou místa vyznačena. Správce hřbitova začal zaměřovat hrobová místa až v roce 2010; dříve neměl žádné námitky proti umístění pochozích desek kolem hrobu. Hrobová místa jsou rodinou žalobkyně užívána dlouhodobě, je na nich rodinná hrobka, kolem které byly umístěny pochozí desky. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně je oprávněným detentorem místa, kde se její pochozí desky původně nacházely a je oprávněna požadovat po žalovaných podle § 135c odst. 1 obč. zák. odstranění desek žalovaných a provedení úprav, kterými bude obnoven původní stav. Odvolací soud k odvolání žalovaných rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. V průběhu odvolacího řízení vyšly najevo nové skutečnosti, které nastaly až po rozhodnutí soudu prvního stupně. Byl vydán Řád veřejného pohřebiště Obce B. u S., schválený zastupitelstvem 23. 2. 2012. V čl. 10 je stanoveno, že nájemci hrobových míst, jejichž nájemní smlouva neobsahuje plošnou výměru hrobového místa, jsou povinni do tří měsíců uzavřít dodatek nájemní smlouvy, kde bude rozsah určen, jinak je provozovatel oprávněn od smlouvy odstoupit. Žalovaní dodatky ke smlouvě o nájmu hrobových míst uzavřeli 19. 4. a 16. 5. 2012. Jejich hrobové místo má výměru 282 x 260 cm, resp. podle druhého dodatku 282 x 240 cm. Obec navrhla 24. 4. 2012 uzavření dodatku nájemní smlouvy také žalobkyni. To odmítla s tím, že původní smlouvu považuje za platnou a že nemůže být k uzavření dodatku nucena. Dopisem z 3. 5. 2012 Obec B. u S. odvolacímu soudu sdělila, že rozměry jednotlivých hrobových míst jsou dány rozměry hrobek a hrobů, ostatní prostory kolem hrobového místa (cestičky) považuje za veřejné prostranství, které není předmětem nájmu. Odvolací soud poukázal na § 25 zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví, podle kterého nájem hrobového místa vzniká písemnou smlouvou o nájmu a musí obsahovat výši nájemného a úhrady za služby spojené s nájmem. Právní úprava rozlišuje hrobové místo, k němuž má nájemce právo nájmu, a hrobové zařízení (§ 25 zákona o pohřebnictví). Vychází tak z principů předchozí úpravy. Proto jsou použitelná i dřívější rozhodnutí, jako např. č. 9/1979 Sbírky soudních a stanovisek. Podstatná změna nastala v tom, že vztahy vyplývající z užívání hrobového místa se považují za občanskoprávní, na něž se použijí ustanovení občanského zákoníku, pokud zákon o pohřebnictví nestanoví jinak (§ 30). To konstatoval také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 26. října 2011, sp. zn. 22 Cdo 4224/2009. Odvolací soud uvedl, že žalobkyně má nájemní smlouvu k prostoru, na kterém má zřízenou hrobku, nikoliv k místu, kde jsou umístěny pochozí desky. Její poukaz na to, že právní úprava již nezná pojem hrobové příslušenství, není případný, neboť zná pojem hrobové zařízení, který lze vykládat ve shodně s původním pojmem hrobové příslušenství. Tím se rozuměly se náhrobky, pomníky a trvalé ozdoby hrobu (R 7/1979). Jde o věci na hrobovém místě umístěné a pochozí desky tento účel nesplňují. Rozhodně je nelze považovat za součást hrobky, jak žalobkyně namítala. Desky jsou položeny okolo náhrobku hrobky a nejsou s ním pevně spojeny (nesplňují znaky součásti věci podle § 120 odst.1 obč. zák.). Odvolací soud uzavřel, že z nájemní smlouvy nevyplývá právo žalobkyně mít v okolí hrobky umístěny předmětné pochozí desky - její žaloba není podle § 126 odst. 1 a 2 obč. zák. ani analogicky § 135c obč. zák. Její nárok by připadal v úvahu jen podle ustanovení o náhradě škody - § 420 odst. 1 obč. zák. Uvedení do původního stavu nyní není možné, neboť desky by bylo třeba umístit na veřejný majetek, ke kterému nemá žalobkyně právo. Mohla jí tedy vzniknout škoda na majetku; tu lze nahradit např. vydáním stejného počtu pochozích desek. Ustanovení § 442 obč. zák., upravující způsob náhrady škody, však není právním předpisem, který upravuje způsob vypořádání vztahu mezi účastníky, a soud tak nemůže žalobkyni přisoudit něco jiného, než požadovala. Odvolací soud ještě připomněl, že žalobkyně má k hrobovému místu i nadále uspokojivý přístup. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. I když odvolací soud zdůraznil, že prioritní výklad smlouvy má být ten, který nezakládá neplatnost smlouvy, jsou-li možné výklady oba, sám se tímto názorem neřídil. Žalobkyně souhlasí také s tím, že vztah vzniklý ze smlouvy o nájmu hrobového místa je vztahem občanskoprávním Pak je ovšem třeba respektovat autonomii vůle stran a ochranu nabytých práv. Definice zákona o pohřebnictví, že hrobovým místem je místo na pohřebišti určené pro zařízení hrobu nebo hrobky, nevymezuje rozsah nájmu, ale jeho účel. Vymezení hrobového místa pak náleží smluvním stranám. Odvolací soud do smluvní autonomie účastníků smlouvy zasahuje násilnou konstrukcí, neboť činí rozdíl mezi hrobovým místem a hrobovým příslušenstvím. Sám pak uvádí, že nic nebrání provozovatelům pohřebiště a nájemci, aby prostor, na který se nájem vztahuje, určili v širším rozsahu. Tak tomu bylo v daném případě. Výslechem starosty Obce B. u S., který byl proveden při ohledání na místě samém, bylo prokázáno, jak žalovaným vymezil, kde mohou zbudovat hrobku, tedy jako volný prostor za existujícími pochozími deskami žalobkyně. Z toho vyplývá, že předmětem nájemní smlouvy žalobkyně bylo jak místo, kde je samotná šachta hrobky, tak i místo, na kterém byly její pochozí desky. Pokud žalovaní uzavřeli s obcí dodatky nájemní smlouvy, které zahrnují i místo již žalobkyni pronajaté, pak jsou v tomto rozsahu neplatné (odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. září 2007, sp. zn. 28 Cdo 2789/2007). Žalobkyně setrvává na tom, že její nárok vyplývá § 135c obč. zák., nikoli z § 420 odst. 1 obč. zák. Proto mohl odvolací soud provést vypořádání neoprávněné stavby i jinak, než požadovala. Na druhé straně ovšem podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2009, sp. zn. 22 Cdo 5357/2007, platí, že vědomost stavebníka o tom, že staví na cizím pozemku je zásadně důvodem pro odstranění takové stavby. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaní ve vyjádření navrhli, aby dovolací soud o