22 Cdo 1156/2025 – Nejvyšší soud

22 Cdo 1156/2025-278 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) J. P. a b) M. P., zastoupení Mgr. Jiřím Kasalem, advokátem se sídlem v Dačicích, Krajířova 15/I, proti žalovanému: D. M., zastoupený JUDr. Antonínem Tunklem, advokátem se sídlem v Dačicích, Komenského 6/V, o vyklizení pozemku a o vzájemném návrhu na určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 2 C 186/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 12. 2024, č. j. 7 Co 503/2023-256, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům oprávněným rovným dílem na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 070 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jiřího Kasala. Odůvodnění: 1. Žalobkyně (právní předchůdkyně žalobců) se domáhala vyklizení pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY (dále i jen „pozemek XY“). Pozemek nabyla příklepem v elektronické dražbě konané exekutorským úřadem, a to s právními účinky příklepu 22. 11. 2017. Část pozemku XY má žalovaný připlocenou ke svému pozemku parc. č. XY ve stejném katastrálním území, na výzvu k vyklizení pozemku ze dne 31. 5. 2019 reagoval námitkou, že připlocenou část pozemku XY vydržel. Žalovaný namítal, že pozemek parc. č. XY nabyl kupní smlouvou z 19. 8. 2008, a to v hranicích historického oplocení, ve kterém se nacházela i připlocená část pozemku XY, takto nemovitosti užíval i jeho právní předchůdce již od roku 1990. Vzájemným návrhem se domáhal určení, že je vlastníkem připlocené části pozemku XY. 2. Okresní soud v Jindřichově Hradci (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 31. 12. 2021, č. j. 2 C 186/2019-118, zamítl žalobu na vyklizení pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY (výrok I), určil, že pozemek označený geometrickým plánem zhotovitele GEOPLAN DAČICE, s.r.o., č. plánu 370-8868/2020, ze dne 28. 5. 2020, který je nedílnou součástí rozsudku, jako parc. č. XY, travní porost o výměře 1 310 m2, oddělený z původní parcely č. XY, v katastrálním území XY, je ve vlastnictví žalovaného (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III). Při svém rozhodnutí vyšel ze zjištění, že žalovaný se ujal držby připlocené části pozemku XY poté, co kupní smlouvou z 19. 8. 2008, ve které nejsou uvedeny výměry převáděných pozemků, nabyl sousední pozemek parc. č. XY a pozemek parc. č. XY, v tomto rozsahu užívali nemovitosti i jeho právní předchůdci. Zjištěné skutečnosti posoudil s odkazem na § 3028 odst. 1-3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) podle § 134 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen „obč. zák.“) a dospěl k závěru, že žalobce se sice stal vlastníkem pozemku XY na základě příklepu v roce 2017, na žalovaného se však obrátil až v roce 2019. Žalovaný, který měl připlocenou část pozemku XY v držbě na základě omluvitelného omylu, tak vlastnické právo k této části nabyl uplynutím desetileté vydržecí doby v roce 2018. 3. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 9. 6. 2023, č. j. 7 Co 503/2023-179, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II tak, že žalovanému uložil povinnost vyklidit a předat žalobkyni pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY v rozsahu vymezeném geometrickým plánem č. 370-8868/2020 ze dne 28. 5. 2020 jako pozemek parc. č. XY do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku a vzájemný návrh na určení, že žalovaný je vlastníkem pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY vymezeném geometrickým plánem č. 370/8868 ze dne 28. 5. 2020, zamítl (výrok I), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I ohledně vyklizení pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY v rozsahu přesahujícím pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY vymezeném geometrickým plánem č. 370/8868 ze dne 28. 5. 2020 (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III). 4. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2024, sp. zn. 22 Cdo 3664/2023, byl rozsudek odvolacího soudu ze dne 9. 6. 2023, č. j. 7 Co 503/2023-179, zrušen ve výrocích I a III a věc byla odvolacímu soudu vrácena k dalšímu řízení. 5. Rozsudkem ze dne 13. 12. 2024, č. j. 7 Co 503/2023-256, změnil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II tak, že žalovanému uložil povinnost vyklidit a předat žalobkyni pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY v rozsahu vymezeném geometrickým plánem č. 370-8868/2020 ze dne 28. 5. 2020 jako pozemek parc. č. XY do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku a vzájemný návrh na určení, že žalovaný je vlastníkem pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY vymezeném geometrickým plánem č. 370/8868 ze dne 28. 5. 2020, zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). 6. V souladu se závazným právním názorem dovolacího soudu posuzoval odvolací soud podmínky pro vydržení vlastnického práva žalovaným podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť k nabytí vlastnického práva vydržením mělo dojít po 1. 1. 2014 (viz také např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2024, sp. zn. 22 Cdo 807/2024, dostupný, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz). 7. Při svém rozhodnutí vycházel odvolací soud ze zjištění, že pozemek parc. č. XY představuje připlocenou část pozemku XY k pozemku žalovaného parc. č. XY. Pozemek parc. č. XY nabyl žalovaný (spolu s dalšími pozemky a domem) kupní smlouvou z 19. 8. 2008 od J. a D. A., kteří tento pozemek nabyli smlouvou z 26. 2. 1990. Žalovaný a před ním i J. a D. A. měli za to, že nabyli i připlocenou část pozemku parc. č. XY a tuto část nerušeně užívali, žalovaný až do 15. 5. 2019, kdy obdržel výzvu k vyklizení. 8. Dospěl k závěru, že žalovaný nenabyl spornou část pozemku řádným vydržením, neboť kupní smlouva uzavřená s J. a D. A. nepředstavuje právní důvod, který by stačil ke vzniku (převodu) vlastnického práva k této sporné části, neboť pozemek parc. č. XY ani jeho (sporná) část není ve smlouvě uvedena. 9. K namítanému mimořádnému vydržení odvolací soud uvedl, že k mimořádnému vydržení nemohlo podle § 3066 o. z. dojít před 1. 1. 2019. Doba držby ze strany žalovaného není dostatečná, neboť držbu po doručení výzvy k vyklizení již nelze zohlednit. Zabýval se tedy tím, zda lze ve prospěch žalovaného započíst do vydržecí doby i dobu držby jeho právních předchůdců. Ti byli oprávněnými držiteli po dobu deseti let (1990-2008), a vlastnické právo ke spornému pozemku tak uplynutím 10 let nabyli, poté měli spornou část parcely XY ve vlastnické držbě, kterou již započíst nelze. Právní předchůdkyně žalobců pak nabyla vlastnictví k celé parcele XY (včetně části připlocené k sousednímu pozemku) příklepem v dražbě v listopadu 2017. 10. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále i dovolatel) včasné dovolání. 11. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadený rozsudek závisí na „otázce vyřešení hmotného práva, která v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyla vyřešena, jak je rozvedeno níže“. Dovolání je podle jeho názoru odůvodněno nesprávným právním posouzením věci a nesprávným posouzením „důvodu ochrany dobré víry“. 12. Má za to, že z prokázaných skutečností lze dovodit, že nabyl vlastnictví ke spornému pozemku řádným vydržením. Odvolacímu soudu vytýká, že se neřídil závěry závazného rozhodnutí Nejvyššího soudu nebo jen nedostatečně a že nevyvrátil vyvratitelné právní domněnky týkající se pravosti a poctivosti držby žalovaného. Žalovaný měl sporný pozemek v poctivé držbě více než 10 let, držbu vykonával v omluvitelném omylu a jednal s péčí řádného hospodáře. Držby se ujal z vůle předchozího držitele (manželů A.), což podle jeho názoru představuje právní důvod, který by postačil ke vzniku vlastnického práva. 13. Podle názoru dovolatele došlo rovněž k mimořádnému vydržení, a to se započtením doby držby jeho poctivých předchůdců. Právní předchůdci drželi nemovitost od roku 1990 a žalovaný v držbě pokračoval. Dovolatel uvádí, že pokud by bylo popřeno započtení vydržecí doby právního předchůdce, která překročila dobu 10 let, a nebylo uplatněno (resp. zapsáno) vlastnické právo právního předchůdce, pak by žalovaný byl zkrácen na svém právu, které je zakotveno v § 1095 a § 1096 o. z. Dodává, že pokud by manželé A. vlastnické právo skutečně vydržením nabyli, pak žalovaný není ve sporu pasivně legitimován. 14. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 15. Žalobci k dovolání uvedli, že žalovaný v dovolání polemizuje s napadeným rozsudkem, paralelně argumentuje jak řádným, tak mimořádným vydržením. Odvolací soud se podle žalobců zabýval existencí důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, a ten neshledal. Takovým důvodem není převzetí držby od předchozího držitele, o řádném vydržení proto nelze uvažovat. K mimořádnému vydržení odvolací soud zjistil, že vlastnictví ke spornému pozemku vydrželi již právní předchůdci žalovaného, od kterých je žalovaný koupil v původních hranicích. K námitce žalovaného, že