22 Cdo 1159/2025 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1159/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 5. 2025 Spisová značka:22 Cdo 1159/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.1159.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Žaloba určovací Dotčené předpisy:§ 80 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:19. 6. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1159/2025-427 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně Z. K., proti žalované I. S., zastoupené Mgr. Josefem Blažkem, advokátem se sídlem v Bruntále, nám. J. Žižky 39/2, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 12 C 235/2022, o dovolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. 8. 2024, č. j. 75 Co 100/2024-320, takto: I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Dovolání žalované se odmítá. III. Návrh žalobkyně na odklad právní moci a vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. 8. 2024, č. j. 75 Co 100/2024-320, se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Olomouci (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. 12. 2023, č. j. 12 C 235/2022-256, zamítl žalobu o určení, že žalovaná není vlastnicí nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. XY pro k. ú. XY (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky II-IV). 2. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) k odvolání obou účastnic (odvolání žalované směřovalo vůči nákladovému výroku II – pozn. dovolacího soudu) rozsudkem ze dne 29. 8. 2024, č. j. 75 Co 100/2024-320, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podaly dovolání žalobkyně i žalovaná. 4. Žalobkyně přípustnost svého dovolání ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) spatřovala v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které pro specifičnost nebyly dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny. Zřejmě k takto vymezené přípustnosti (až závěrem dovolání) formulovala tyto otázky: 1) Je skutečně správné a v právním státě obhajitelné, aby se osoba, která užívá byt, nemohla domáhat určení (ne)existence vlastnického práva k bytovému domu, v němž se byt nachází a za nějž platí nájemné nebo náhradu ve výši ujednaného nájemného (§ 2295 o. z.)? 2) Je skutečně správné a v právním státě obhajitelné, aby se osoba vyklizovaná, která užívá byt, nebo osoba již vyklizená z bytu, nemohla domáhat určení (ne)existence vlastnického práva k bytovému domu, v němž se byt nachází, zvláště když na toto vlastnictví navazují další právní vztahy, které mají dopad na praktický život dovolatelky a zasahují do její právní sféry? 3) Je skutečně správné a v právním státě obhajitelné, aby řízení o určení vlastnického práva, z něhož by mohl mít prospěch stát, nebylo skutečností samo o sobě splňující podmínku naléhavého právního zájmu? 4) Je skutečně správné a v právním státě obhajitelné, aby soud nepřijal jako vedlejšího účastníka Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, i když se Úřad nechce dobrovolně zapojit do soudního řízení? 5) Je správné a v právním státě obhajitelné, aby soud poskytl soudní ochranu neplatnému právnímu jednání, které je v rozporu s § 588 a § 580 o. z. a které je v rozporu nejen se zákonem, ale i veřejným pořádkem? Namítla, že soudy pochybily, pokud neshledaly naléhavý právní zájem dovolatelky na určení vlastnického práva. V jiných řízeních vedených mezi týmiž účastnicemi se soudy existencí vlastnického práva žalované zabývaly nedostatečně. Žalobkyně v tomto ohledu odkázala na chronologii převodů předmětných nemovitostí, přičemž má za to, že žalovaná se vlastnicí nikdy nestala; naopak vlastníkem nemovitostí má být stát. Samotná spornost vlastnického práva svědčí o naléhavém právním zájmu. Pokud by se prokázalo, že žalovaná vlastnicí není, nemohla by příslušné kroky vůči žalobkyni podnikat. Soud si musel být vědom všech sporů (žaloby na vyklizení, žaloby pro zmatečnost a žaloby na obnovu řízení a exekuce), přičemž určovací žaloba podle § 80 o. s. ř. byla způsobilá následky těchto sporů odvrátit. K tomu odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cdon 1338/96 a rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1440/14. Pokud soud s ohledem na existenci sporů nedospěl k naléhavému právnímu zájmu, měl se žalobkyně zeptat, z jakého důvodu na spory poukazuje, a to s ohledem na § 118a odst. 1 a 2 o. s. ř. Naléhavý právní zájem na určení ve smyslu § 80 o. s. ř. zkoumá soud podle stavu ke dni vyhlášení rozsudku (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3820/2009) a naléhavý právní zájem na určení vyjadřuje způsob právní ochrany (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3469/2009). Je třeba přihlédnout k tomu, že je ve veřejném zájmu, aby byly státu předmětné nemovitosti vráceny. Obecné soudy též porušily právo dovolatelky na soudní ochranu a řádný proces. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Současně požádala o odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. 5. Žalovaná se k dovolání žalobkyně nevyjádřila. 6. Žalovaná přípustnost svého dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. spatřovala v tom, že se odvolací soud při svém rozhodování v obou výrocích odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v souvislosti s rozhodováním o nákladech řízení. Výše nákladů neměla být určena z tarifní hodnoty 50 000 Kč, nýbrž 10 200 000 Kč. K tomu odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2016, č. j. 30 Cdo 1289/2016-675, a usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. 1. 2017, č. j. 12 C 155/2015 -684. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí ve výroku I změnil tak, že rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje ve výrocích I, III a IV a ve výroku II se rozsudek soudu prvního stupně ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, nebo aby o nákladech řízení rozhodl dovolací soud sám. Dále nechť je napadené rozhodnutí zrušeno ve výroku II a věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, nebo o nákladech řízení před odvolacím soudem rozhodne sám dovolací soud. 7. Žalobkyně se k dovolání žalované nevyjádřila. K dovolání žalobkyně: 8. Dovolání žalobkyně není přípustné. 9. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 10. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 11. Dovolání lze podle § 241a odst. 1 o. s. ř. podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vyloučen je tak a contrario přezkum věci po skutkové stránce (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 297/2018, či unesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2296/2017). 12. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 13. Jestliže ke dni vydání rozhodnutí o určovací žalobě ve smyslu § 80 o. s. ř. nemá žalobce na požadovaném určení naléhavý právní zájem, je to vždy důvodem k zamítnutí určovací žaloby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 914/2014). 14. Soudy shodně dospěly k závěru, že žalobkyně nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem, což samo o sobě vedlo k zamítnutí žaloby (viz bod 11 prvostupňového rozsudku a bod 14 rozsudku odvolacího soudu). 15. Dovolací soud se primár