22 Cdo 120/2026 — Nejvyšší soud

22 Cdo 120/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 2. 2026 Spisová značka:22 Cdo 120/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:22.CDO.120.2026.2 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Ochrana vlastnictví Služebnost stezky, průhonu a cesty (o. z.) [ Služebnost (o. z.) ] Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 1042 o. z. § 1276 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:6. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 120/2026-434USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně I. H., zastoupené Mgr. Vladimírem Štolem, advokátem se sídlem v Táboře, Převrátilská 330/15, proti žalovaným 1) L. B. a 2) L. B., zastoupenému Mgr. Lucií Stano, advokátkou se sídlem v Táboře, Husovo náměstí 529/6, o zdržení se zásahů do vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 13 C 135/2022, o dovolání žalovaného 2) proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 19. 4. 2024, č. j.15 Co 46/2024-173, takto: I. Dovolání žalovaného 2) se odmítá. II. Návrh žalovaného 2) na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 19. 4. 2024, sp. zn. 15 Co 46/2024-173, v části výroku, jíž byl ve výroku III potvrzen částečný rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 15. 12. 2023, č. j. 13 C 135/2022-127, se zamítá. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Táboře (dále „soud prvního stupně“) částečným rozsudkem ze dne 15. 12. 2023, č. j. 13 C 135/2022-127, řízení proti žalovanému 1) zastavil (výrok I) a ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1) rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Dále uložil žalovanému 2) povinnost zdržet se zásahu do vlastnického práva žalobkyně, spočívajícího v a) průjezdu silničních motorových vozidel přes pozemek žalobkyně parc. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, zapsaný na listu vlastnictví č. XY pro obec a katastrální území XY v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště XY (dále také „pozemek žalobkyně“ nebo „pozemek parc. č. XY“), od pondělí do pátku v době od 00:00 hod. do 6:00 hod. a od 18:00 hod. do 24:00 hod., v sobotu v době od 00:00 hod. do 7:00 hod. a od 13:00 hod. do 24:00 hod., v neděli v době od 00:00 hod. do 24:00 hod. a o státních svátcích v době od 00:00 hod. do 24:00 hod. s výjimkou státních svátků připadajících na sobotu, b) průjezdu silničních motorových vozidel a průchodu přes části pozemku parc. č. XY mimo nezbytnou cestu vymezenou geometrickým plánem č. 5644-550/2018, který je nedílnou součástí rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 3. 12. 2019, č. j. 9 C 189/2018-239, c) stání či parkování silničních motorových vozidel na pozemku parc. č. XY, a d) zastavení silničních motorových vozidel na pozemku parc. č. XY k neprodlenému naložení nebo složení nákladu (výrok III). Žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti zdržet se zásahu do vlastnického práva žalobkyně, spočívajícího v zastavení silničních motorových vozidel na pozemku parc. č. XY za účelem bezprostředního nastoupení a vystoupení osob, zamítl (výrok IV). 2. Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře (dále „odvolací soud“) k odvolání žalovaných 1) a 2) rozsudkem ze dne 19. 4. 2024, č. j. 15 Co 46/2024-173, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1) a ve výroku III o uložení povinnosti žalovanému 2) zdržet se zásahu do vlastnického práva žalobkyně potvrdil. 3. Soudy obou stupňů (odvolací soud aprobováním skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně) vyšly ze zjištění, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. č. XY. Žalovaní byli každý v rozsahu ideální poloviny spoluvlastníky pozemku parc. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, zapsaného na listu vlastnictví č. XY pro obec a katastrální území XY v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště XY (dále „pozemek parc. č. XY“). Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 3. 12. 2019, č. j. 9 C 189/2018-239, byla zřízena služebnost nezbytné cesty ve prospěch každého vlastníka pozemku parc. č. XY, odpovídající právu průchodu a dále průjezdu motorových vozidel o hmotnosti do 3,5 tuny za účelem jejich opravy a údržby v pracovních dnech od 6:00 hod. do 18:00 hod. a v sobotu od 7:00 hod. do 13:00 hod., to vše po části pozemku parc. č. XY vymezené geometrickým plánem č. 5644-550/2018. V průběhu řízení před soudem prvního stupně žalovaný 1) převedl svůj spoluvlastnický podíl na pozemku parc. č. XY na žalovaného 2); výlučným vlastníkem pozemku parc. č. XY se tedy stal žalovaný 2). V období od 27. 11. 2020 do 2. 4. 2023 žalovaní nebo třetí osoby odvozující svůj poměr od žalovaných porušili rozsah služebnosti stanovené rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 3. 12. 2019, č. j. 9 C 189/2018-239, v celkem 324 případech. Průjezd je možné uzavřít třemi bránami, z nichž dvě jsou ve vlastnictví žalobkyně a jedna je ve vlastnictví žalovaného 2). V případě uzavření průjezdu je nutné vozidlo zastavit na ulici (chodníku) před průjezdem, vystoupit z vozidla, bránu otevřít, vrátit se k vozidlu a projet s vozidlem na pozemek žalovaného 2), nebo je nutné zastavit vozidlo v průjezdu, vystoupit z vozidla, otevřít bránu, vrátit se zpět k vozidlu a projet na pozemek žalovaného 2). Vzájemným návrhem se žalovaný 2) naopak domáhá změny rozsahu služebnosti cesty za účelem bydlení, podnikání a přenechání věci k užití jinému průjezdem domu č. p. XY, který je součástí pozemku parc. č. XY; o vzájemném návrhu žalovaného 2) dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. 4. Na takto zjištěný skutkový stav soudy obou stupňů (odvolací soud příklonem k právnímu posouzení věci soudem prvního stupně) aplikovaly ustanovení § 1042 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále „o. z.“ nebo „zákon č. 89/2012 Sb.“) a § 1276 odst. 1 o. z. Důvodnost části nároku žalobkyně na ochranu vlastnického práva podle § 1042 o. z., k níž soudy obou stupňů dospěly, odvozují od znění výrokové části a příslušného odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 3. 12. 2019, č. j. 9 C 189/2018-239, který z hlediska časového a věcného vymezuje rozsah služebnosti ve prospěch žalovaného 2). Žalovaný 2) opakovaně a dlouhodobě porušuje stanovený rozsah služebnosti, své jednání nepopřel a v průběhu jednání naopak prohlásil, že rozsah služebnosti je stanoven špatně a není v jeho úmyslu jej dodržovat. Jelikož v období od 27. 11. 2020 do 2. 4. 2023 žalovaní nebo třetí osoby odvozující svůj poměrech od žalovaných porušili rozsah služebnosti stanovený rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 3. 12. 2019, č. j. 9 C 189/2018-239, v celkem 324 případech, dospěly soudy obou stupňů ke shodnému závěru, že zřízení služebnosti nezbytné cesty (průjezdu a průchodu) je omezením vlastnického práva žalobkyně. Je proto nutné v prvé řadě přihlédnout k tomu, aby žalobkyně byla ve výkonu vlastnického práva co možná nejméně omezována, a nikoliv k tomu, aby žalovaný 2) mohl bez omezení a pohodlně realizovat výkon svého povolání (provoz autoservisu). Povinností žalovaného 2) je zajistit, aby rozsah služebnosti přitom nebyl porušován ani ze strany třetích osob odvozujících svůj vztah od žalovaného 2) do doby, než bude rozhodnuto o jeho vzájemném návrhu. 5. Proti části výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž byl ve výroku III potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, podává žalovaný 2) [dále také „dovolatel“] dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, („o. s. ř.“). Má za to, že dovolání je přípustné pro vyřešení otázek hmotného a procesního práva, které dosud nebyly dovolacím soudem řešeny, a dále závisí na řešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Ohlašuje důvod dovolání spočívající v nesprávném právním posouzení věci (§ 241a o. s. ř.). Klade přitom tyto otázky: 1) Je kamerový záznam soukromé osoby pořízený kamerovým systémem se záznamem doplněným informací o jeho pořizování uvedené na tabuli umístěné na zdi objektu pořízen se souhlasem zaznamenávané osoby? 2) Za jakých podmínek je podle úpravy účinné od 1. 1. 2014 možné použít zvukový záznam rozhovorů pořízený bez vědomí a souhlasu nahrávané osoby jako důkaz v občanskoprávním řízení? 3) Je důkaz kamerovým záznamem třetích osob, které nejsou účastníky řízení, a ani jinak tímto řízením dotčeny, přípustným důkazem v občanskoprávním řízení? 4) Je možné poskytnout v občanskoprávním řízení ochranu vlastnickému právu v