22 Cdo 1205/2019 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1205/2019 citace  Právní věta:Při vypořádání společného jmění manželů zaniklého podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se zásadně vychází z obvyklé ceny věci a jejího stavu v době rozhodování soudu. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 4. 2020 Spisová značka:22 Cdo 1205/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:22.CDO.1205.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Společné jmění manželů Cena věci (o. z.) Vypořádání SJM Dotčené předpisy:§ 740 předpisu č. 89/2012Sb. ve znění od 01.01.2014 Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:13. 7. 2020 Publikováno ve sbírce pod číslem:103 / 2020 Anotace:Soud prvního stupně svým rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali zrušení rozhodčího nálezu (výrok pod bodem I). Na základě podané žaloby žalobci namítali neplatnost dále uvedené smlouvy o půjčce, jejíž součástí byla rozhodčí smlouva, a jež dle jejich názoru neměla být opatřena podpisy oprávněných osob. Námitku žalobců však měl soud prvního stupně za vyvrácenou zjištěními učiněnými ze znaleckého posudku znalce v oboru písmoznalectví, z nichž dovodil platnost předmětné smlouvy o půjčce. Podanou žalobu tak rozsudkem zamítl. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body II a IV) a rozhodl o vrácení zálohy na znalečné ve výši 5 000 Kč žalované (výrok pod bodem III). K odvolání žalobců odvolací soud změnil svým rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I tak, že se rozhodčí nález zrušuje (výrok pod bodem I), ve výroku pod bodem III a IV tak, že žalovaná je povinna zaplatit českému státu na účet soudu prvního stupně na náhradu nákladů 190 Kč (výrok pod bodem III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body II, IV a V). Odvolací soud tak učinil poté, co doplnil skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně o svá skutková zjištění a závěry o skutkovém stavu. V odůvodnění svého rozsudku pak uvedl, že jestliže rozhodčí smlouva obsahuje ujednání, jímž strany určují počet i osoby rozhodců nebo stanoví způsob, jak počet i osoby rozhodců mají být určeny, musí ve vztahu ke všem v úvahu připadajícím rozhodcům vyhovovat § 7 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení. Z toho podle odvolacího soudu vyplývá, že netransparentnost určení jen některých rozhodců ad hoc způsobuje (absolutní) neplatnost rozhodčí smlouvy v celém rozsahu, i když se smluvní strany dohodly způsobem předpokládaným v § 7 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení také na jednom nebo více rozhodcích jmenovitě. Přijetí názoru o částečné neplatnosti ujednání o určení rozhodců by vnášelo nejistotu do právních vztahů účastníků rozhodčího řízení, neboť vykonatelnost rozhodčího nálezu nebo usnesení by závisela na tom, který z rozhodců ad hoc o majetkovém sporu rozhodne. Odvolací soud tak uzavřel, že posuzovanou rozhodčí smlouvu nebylo možné považovat za platně sjednanou. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná spolu s dále uvedenou společností, jež nebyla v původním řízení účastníkem řízení, avšak v důsledku rozdělení žalované formou odštěpení sloučením došlo k odštěpení části jmění žalované, které přešlo na tuto společnost, jako na nástupnickou společnost. Podané dovolání přitom považovaly za přípustné pro vyřešení otázky hmotného práva, jež je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a současně na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, a sice zda je možné rozhodčí smlouvu (doložku), mající náležitosti podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení, ve znění účinném do 31. 3. 2012, posuzovat z hlediska její (ne)platnosti oddělitelně či nikoliv. Dovolatelky navrhly, aby Nejvyšší soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje. Pro případ, že Nejvyšší soud zhodnotí, že nejsou splněny předpoklady pro změnu rozsudku odvolacího soudu, pak navrhly, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Tříčlenný senát číslo 23, který měl podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu dovolání projednat a rozhodnout o něm, při posuzování otázky, zda lze dospět k závěru o částečné neplatnosti rozhodčí doložky z hlediska ujednání o určení rozhodce ve smyslu § 41 obč. zák., zjistil, že tato otázka je řešena v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu rozdílně, pročež rozhodl o postoupení věci velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud následně došel závěru, že dovolání nástupnické společnosti není subjektivně přípustné. Dovolání žalované ve vztahu k žalobkyni a) naopak měl za přípustné pro řešení právní otázky, zda v případě posuzování platnosti rozhodčí doložky lze dospět k závěru o její částečné neplatnosti z hlediska ujednání o určení rozhodce ve smyslu § 41 obč. zák. V následném řízení se tak Nejvyšší soud zabýval správností právního posouzení věci odvolacím soudem. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1205/2019-300 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně L. B., narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Michalem Kádou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Eliščino nábřeží 304/17, proti žalovanému V. B., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Jaroslavem Dulíčkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Brožíkova 1567, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 17 C 364/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 10. 2018, č. j. 21 Co 200/2018-264, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 10. 2018, č. j. 21 Co 200/2018-264, ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 10. 2018, č. j. 21 Co 200/2018-270, a rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 25. 5. 2018, č. j. 17 C 364/2016-201, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 17. 4. 2018, č. j. 17 C 364/2016-208, a opravného usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 25. 5. 2018, č. j. 17 C 364/2016-211, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 25. 5. 2018, č. j. 17 C 364/2016-201, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 17. 4. 2018, č. j. 17 C 364/2016-208, a opravného usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 25. 5. 2018, č. j. 17 C 364/2016-211, přikázal ze zaniklého společného jmění účastníků do výlučného vlastnictví žalobkyně majetkové položky v rozsudku blíže specifikované. Do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal bytovou jednotku číslo 1386/1 v budově č. p. XY, stojící na pozemku parc. č. st. XY, spoluvlastnický podíl o velikosti 714/14244 na společných částech budovy č. p. XY a spoluvlastnický podíl o velikosti 712/14244 na pozemku parc. č. st. XY, vše v k. ú. XY a obci XY, zapsané na LV č. XY u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrálního pracoviště v XY, a další majetkové položky v rozsudku blíže specifikované. Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádací podíl 964 968,80 Kč. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení vzniklých účastníkům i státu. Své rozhodnutí založil na níže uvedených skutkových zjištěních a právních závěrech významných z hlediska obsahu podaného dovolání a rozhodnutí dovolacího soudu. Manželství účastníků uzavřené 23. 7. 2004 bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 2. 6. 2016, č. j. 12 C 29/2016-13, který nabyl právní moci 29. 6. 2016. Účastníci uzavřeli jako kupující dne 23. 3. 2006 (tedy v době trvání manželství) kupní smlouvu se statutárním městem XY jako prodávajícím, jejímž předmětem byla bytová jednotka číslo 1386/1 v budově č. p. XY, stojící na pozemku parc. č. st. XY, a k ní přináležející spoluvlastnický podíl o velikosti 714/14244 na společných částech budovy č. p. XY a spoluvlastnický podíl o velikosti 712/14244 na pozemku parc. č. st. XY, vše v k. ú. XY a obci XY, zapsané na LV č. XY u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrálního pracoviště v XY (dále rovněž jako „byt“ či „předmětný byt“). Jelikož účastníci řízení nabyli byt společně za trvání manželství, je součástí jejich zaniklého společného jmění manželů (dále rovněž jako „SJM“ či „společné jmění“). Při vypořádání této položky (bytu) rozhodl soud prvního stupně o aplikaci tzv. disparity podílů účastníků, a to v poměru 70 % ve prospěch žalovaného a 30 % ve prospěch žalobkyně. Přihlédl k tomu, že byt byl přidělen žalovanému na základě rozhodnutí Posádkové správy XY ze dne 4. 1. 1971, č. j. 1/vým.1971, a to podle § 26 zákona č.