22 Cdo 1214/2025 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1214/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 6. 2025 Spisová značka:22 Cdo 1214/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.1214.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Ochrana vlastnictví Imise Dotčené předpisy:§ 1013 odst. 1 o. z. § 1042 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 7. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 16.09.2025III.ÚS 2719/25 Milan Hulmák odmítnuto pro nepřípustnost24. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1214/2025-255 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně N. M., zastoupené JUDr. Lucií Brejchovou Faridovou, advokátkou se sídlem v Poděbradech, U Jamborovky 1530, proti žalované K. V., zastoupené Mgr. Pavlem Velíškem, advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská 268/94, o ochranu vlastnického práva – o zdržení se odrážení světelných odlesků na pozemek, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 12 C 254/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2024, č. j. 21 Co 233/2024-225, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2024, č. j. 21 Co 233/2024-225, a rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 27. 6. 2024, č. j. 12 C 254/2023-198, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Nymburce k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Nymburce dne 4. 9. 2023 domáhala negatorní žalobou ochrany vlastnického práva ve smyslu § 1013 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále ,,o. z.“ nebo „zákon č. 89/2012 Sb.“); jejím předmětem bylo zdržení se přímého vnikání světelných odlesků, jež vznikají na rotační komínové hlavici Dragon Rotowent (dále ,,komínová hlavice“) z nerezové oceli instalované na rodinném domě žalované, na pozemek a do domu žalobkyně. Žalobkyně tvrdila, že po prořezu vegetace na hranici obou sousedních pozemků koncem roku 2021 dopadají od dubna do října každého roku, a v menší intenzitě i ve zbytku roku, prudké světelné záblesky zasahující exteriér i interiér jejího obydlí, čímž je spolu s rodinou rušena v běžném užívání a je ohroženo zdraví žalobkyně i dalších obyvatel domu. V předžalobních výzvách žalovanou opakovaně vyzvala k odstranění závadného stavu. Protože žalovaná odmítala zjednat nápravu bez finančního příspěvku žalobkyně, obrátila se žalobkyně na soud. 2. Okresní soud v Nymburce (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 6. 2024, č. j. 12 C 254/2023-198, uložil žalované povinnost „zdržet se obtěžování žalobkyně vnikáním světelných odlesků od komínové hlavice Dragon Rotowent umístěné na komíně rodinného domu ve vlastnictví žalované č. p. XY, jenž je součástí pozemku parc. č. st. XY, zapsaného u Katastrálního úřadu XY, Katastrální pracoviště XY pro obec a katastrální území XY na listu vlastnictví č. XY na pozemek ve vlastnictví žalobkyně parc č. st. XY, jehož součástí je budova č. p. XY, zapsaný u Katastrálního úřadu XY, Katastrální pracoviště XY pro obec a katastrální území XY na listu vlastnictví č. XY“ (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení (výrok II). 3. Při posuzování, zda v dané věci dochází k přímým imisím ve smyslu § 1013 odst. 1 věta druhá o. z., soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování a vyšel z listinných důkazů, zejména z výpisů z katastru nemovitostí, katastrální mapy, sdělení stavebního úřadu, jakož i z předžalobní korespondence mezi účastnicemi. Dále vyhodnotil obrazové záznamy, fotografie a videa zachycující světelné odlesky produkované komínovou hlavicí, a vyslechl svědky (rodinné příslušníky žalobkyně a osob žalobkyni navštěvující). Soud prvního stupně vzal za prokázané, že na komínu rodinného domu žalované je instalována rotační hlavice v nerezovém provedení, zatímco na vedlejším komínu téže stavby je užita hlavice obdobného typu v provedení černém. Svědecké výpovědi se shodovaly v tom, že od začátku roku 2022, kdy žalobkyně odstranila vegetaci na hranici pozemků, pronikají do jejího domu náhlé a zrak oslepující světelné záblesky, které negativně ovlivňují užívání nemovitosti. Důkazní návrhy žalované směřující k prokázání běžnosti použití nerezové hlavice či neexistence zdravotních dopadů soud prvního stupně zamítl s odůvodněním, že pro posouzení žalobního nároku není rozhodující intenzita či zdravotní důsledky odlesků, nýbrž samotný fakt jejich přímého dopadu na nemovitost žalobkyně. 4. Soud prvního stupně zjištěný skutkový stav podřadil pod ustanovení § 1013 odst. 1 větu druhou o. z. Uzavřel, že světelné odlesky z nerezové komínové hlavice na domě žalované představují přímé imise, které jsou ze zákona nepřípustné bez ohledu na míru obtěžování, četnost zásahů či intenzitu jejich dopadu a bez ohledu na místní poměry. Ve shodě s ustáleným výkladem této právní normy, jak jej vymezila judikatura Nejvyššího soudu, soud prvního stupně vyzdvihl, že rozhodující pro posouzení přípustnosti zásahu není jeho účinek na vlastníka zasažené nemovitosti, nýbrž forma jeho přivedení. Je-li imise na sousední pozemek přímo přiváděna jednáním vlastníka sousední nemovitosti, jde o zásah apriorně zakázaný, pokud se neopírá o zvláštní právní titul (například věcné břemeno). Soud prvního stupně přitom akcentoval, že u přímých imisí se neuplatní hodnoticí kritéria vztahující se k intenzitě zásahu, k jeho přiměřenosti místním poměrům a ani k tomu, zda dochází k podstatnému omezení obvyklého užívání pozemku. Jelikož žalovaná bez právního důvodu udržovala stav, při němž její zařízení produkovalo přímé rušivé světelné účinky na sousední nemovitost, a neučinila žádné účinné kroky k jejich odstranění, naplnily se zákonné předpoklady pro ochranu vlastnického práva negatorní žalobou. 5. Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání žalované rozsudkem ze dne 4. 12. 2024, č. j. 21 Co 233/2024-225, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). 6. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně, jakož i s přijatým právním posouzením věci, včetně zásadního závěru, že v případě světelných odlesků od nerezové komínové hlavice na domě žalované jde o přímé imise ve smyslu § 1013 odst. 1 věty druhé o. z., tedy o takový zásah do vlastnického práva, který je zakázán bez ohledu na intenzitu zásahu, jeho dopad na obvyklé užívání pozemku, či míru přiměřenosti místním poměrům. Odvolací soud aproboval závěr soudu prvního stupně, že světelné odlesky produkované komínovou hlavicí jsou přímým důsledkem technického řešení na nemovitosti žalované a že dochází k jejich přímému dopadu na pozemek a dům žalobkyně. S poukazem na zjištěný skutkový stav a jeho podřazení pod § 1013 odst. 1 větu druhou o. z. dospěl k závěru, že odpovědnost žalované není vyloučena pouhou pasivitou v chodu hlavice či obecnou rozšířeností obdobného technického zařízení. 7. Odvolací soud v rámci právního posouzení věci konstatoval, že přímou imisí není toliko záměrné jednání, nýbrž postačí, že rušivý účinek je bezprostředním důsledkem provozu zařízení vlastněného rušitelem a umístěného na jeho nemovitosti. V této souvislosti odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu citovanou soudem prvního stupně (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 22 Cdo 942/2020; tento rozsudek je, stejně jako dále označená rozhodnutí dovolacího soudu, přístupný na internetových stránkách Nejvyššího soudu https:// www.nsoud.cz) a připomněl, že zákonodárce u přímých imisí rezignoval na kritérium přiměřenosti, neboť přímé vnikání nežádoucích účinků na sousední pozemek představuje zásah do sféry jiného vlastníka, jenž vybočuje ze standardního režimu sousedského soužití. Odvolací soud uzavřel, že skutečnost, že hlavice sama o sobě není konstruována se záměrem způsobovat odlesky, neznamená, že jejich opakovaný a předvídatelný výskyt nemůže zakládat odpovědnost vlastníka pozemku, z nějž imise vycházejí. Odpovědnost rušitele se totiž odvíjí od objektivního dopadu na sousední pozemek, nikoli od úmyslu či subjektivního vnímání zásahu. 8. K námitce žalované, že soud prvního stupně nesprávně posoudil zásah jako imisi přímou, odvolací soud uvedl, že samotné tvrzení o vedlejším charakteru účinků provozu komínové hlavice nemůže změnit jejich právní povahu. Bylo-li totiž prokázáno, že světelné záblesky dopadají přímo z nemovitosti žalované na pozemek žalobkyně, a to bez jakéhokoliv dalšího zprostředkujícího zásahu, jde o přímou imisi. Odvolací soud dále výslovně odmítl výklad žalované, že by přímá imise vyžadovala aktivní činnost původc