22 Cdo 1386/2002 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1386/2002 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:6. 11. 2002 Spisová značka:22 Cdo 1386/2002 ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:22.CDO.1386.2002.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 239 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 113/03 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1386/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců Víta Jakšiče a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: A) A. G., a B) M. G., zastoupených advokátkou, proti žalovanému J. M., zastoupenému advokátkou, o vyklizení pozemku a odstranění stavby, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 11 C 823/93, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. prosince 2001, č. j. 10 Co 213/2001-265, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobcům náklady dovolacího řízení v částce 1.025,- Kč na účet advokátky do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. května 1999, č. j. 11 C 823/93-177, uložil žalovanému, aby vyklidil „podstatnou část parcely č. 753 louka, která je vyznačena geometrickým plánem č. zak. 740-29/95 ze dne 6. 11. 1995 v obci V. M. a k. ú. K. n. B. a dosud je evidována katastrem nemovitostí V., prac. V. M. na LV č. 113 tak, že na ploše p. č. 753 vybarvené zelenou barvou podle grafické přílohy č. 5 znaleckého posudku ing. B. T., vypracovaného dne 3. 11. 1995 a zapsaného pod č. 187 (188) znaleckého deníku odstraní část sklepa v severní svahové části pozemku a odstraní oplocení vyznačené na shora označené grafické příloze číslo 5 na rozhraní mezi barvami zelenou a černou“. Žalobu, aby bylo žalovanému uloženo vyklidit tutéž část shora uvedené parcely tím způsobem, že z ní odstraní veškeré jím zasazené ovocné stromy, keře bobulovin a keře vinné révy, odstraní oplocení vyznačené na stejné grafické příloze znaleckého posudku na rozhraní mezi barvami zelenou a červenou a srovná vybudované terasové stupně do sklonu původního svahu, soud prvního stupně zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Na základě provedeného dokazování dovodil, že žalovaný užívá parcelu č. 765/1 v k. ú. K. n. B., jejíž součástí je i sporná parcela č. 753 ve spoluvlastnictví žalobců, neoprávněně. Parcela č. 765/1 byla totiž již v době, kdy se žalobci stali vlastníky parcely č. 753, v družstevním užívání JZD P., které v r. 1983 uzavřelo s Českým zahrádkářským svazem, základní organizací 1 V. M. (dále „ČZS“), podle § 9 zákona č. 123/1975 Sb., o užívání půdy a jiného zemědělského majetku k zajištění výroby, smlouvu o jejím předání ČZS do dočasného užívání. Pokud ČZS vzápětí přenechal smlouvou z 6. 12. 1983 tuto parcelu podle § 397 odst. 1 občanského zákoníku (dále „ObčZ“) v tehdejším znění žalovanému, šlo o smlouvu neplatnou, jelikož takovouto smlouvu nemohl uzavřít subjekt, který neměl k pozemku trvalé užívací právo. Kromě toho ke dni účinnosti zákona č. 229/91 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále „zákon o půdě“), zaniklo užívací právo JZD P. a tedy i právo dočasného užívání náležející ČZS. Soud prvního stupně se zabýval i tím, zda v tomto případě nelze postupovat podle § 22 odst. 4 zákona o půdě, ovšem s ohledem na to, že se nepodařilo prokázat, že je předmětný pozemek součástí zahrádkové osady, neshledal použití tohoto ustanovení možným. Proto je důvodný požadavek žalobců na vyklizení parcely č. 753 odstraněním plotu, který je na grafické příloze č. 5 znaleckého posudku zakreslen mezi plochami označenými zelenou a černou barvou, a odstraněním části sklepa na ní postavené, když se jedná o neoprávněné stavby podle § 135c ObčZ. Pokud se žalobci domáhali odstranění plotu vyznačeného mezi barvami zelenou a červenou, nemohlo být žalobě vyhověno, jelikož tento plot nestavěl žalovaný, nýbrž uživatelé sousední zahrádky. Důvodný není ani požadavek na odstranění trvalých porostů a srovnání terénních úprav, neboť porosty i venkovní úpravy jsou ve smyslu § 120 ObčZ součástmi pozemku a jsou ve vlastnictví žalobců. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 21. prosince 2001, č. j. 10 Co 213/2001-265, připustil změnu žaloby „v tom rozsahu, v jakém žalobci navrhují, aby žalovaný byl povinen vyklidit parcelu vedenou ve zjednodušené evidenci – původně pozemkový katastr č. 753 o výměře 520 m2 zapsanou na LV 113 pro k. ú. K. n. B. u Katastrálního úřadu ve V., a odstranit část sklepa na téže parcele“ (výrok I.), zatímco v rozsahu, v jakém žalobci navrhli, „aby žalovaný byl povinen odstranit všechny terasové stupně této parcely jejich srovnáním s původním svahem, jak je vyznačeno na grafické příloze č. 5 ke znaleckému posudku Ing. B. T. vypracovaného pod. č. deníku 187 dne 3. 4. 1995, a to na rozhraní části parcely p. č. 753 vybarvené zelenou barvou a části této parcely vyznačené černě a červeně“, změnu žaloby nepřipustil (výrok II.). Výrokem III. pak změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že je žalovaný povinen „vyklidit parcelu vedenou ve zjednodušené evidenci – původně pozemkový katastr č. 753 o výměře 520 m2 zapsanou na LV č. 113 v k. ú. K. n. B. u Katastrálního úřadu ve V. a odstranit stavbu sklepa v tom rozsahu, v jakém stavba zasahuje do téže parcely, to vše do 30 dnů od právní moci rozsudku“, a že znovu rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Výrokem IV. rozhodl o nákladech řízení odvolacího a výrokem V. nepřipustil proti tomuto rozsudku dovolání. Odvolací soud shledal důvody pouze k částečnému připuštění změny žaloby, neboť žalobci se touto změnou dílem domáhali nároku, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto. Jinak převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že ČZS jako časově omezený uživatel pozemku nemohl přenechat pozemek žalovanému ve větším rozsahu, než náležel jemu, a tak zanikl-li podle § 22 odst. 1 zákona o půdě užívací vztah JZD P. ke sporné parcele a JZD nadto již předtím ČZS smlouvu o užívání vypovědělo, nemůže trvat ani užívací právo žalovaného, jež bylo od tohoto vztahu odvozeno. Proto je důvodná žaloba na vyklizení pozemku zahrnující v sobě požadavek na odstranění všeho, co se na parcele nachází z vůle žalovaného. Žalobě na odstranění stavby sklepa, k níž neměl žalovaný jako dočasný uživatel pozemku oprávnění, pak je namístě vyhovět podle § 135c odst. 1 ObčZ, když jiného způsobu vypořádání se žalobci nedomáhali a žalovaný nenamítal, že by takovýto jiný způsob byl účelnější. K výroku, jímž nepřipustil proti svému rozsudku dovolání, odvolací soud uvedl, že žalovaný svůj návrh odůvodněný tím, že jde o věc po právní stránce zásadního významu ve vztahu k interpretaci příslušných ustanovení zákona o půdě, řádně nekonkretizoval a není tedy zřejmé, v čem je problematika zásadního právního významu, pokud jde o zákon o půdě, spatřována. Proti tomuto rozsudku, a to v celém jeho rozsahu, podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozoval z § 238 odst. 1 a § 239 odst. 2 občanského soudního řádu ve znění před 1. 1. 2001 (dále jen „OSŘ“), a odůvodnil je tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. V tom, že odvolací soud v rámci odvolacího řízení připustil změnu žaloby, spatřoval porušení zásady dvojinstančnosti soudního řízení. Dále namítl, že soud prvního stupně se po zrušení jeho prvého rozhodnutí v této věci neřídil právním názorem odvolacího soudu, neprovedl všechny důkazy a nezabýval se otázkami, které byly předmětem zrušovacího usnesení. Trval na tom, že užívá pozemek oprávněně jako zahrádku ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) zákona o půdě, a vyslovil přesvědčení, že právě interpretace tohoto problematického ustanovení činí z napadeného rozsudku rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Celé řízení pokládá za křivdu vůči své osobě, neboť byl v dobré víře, že všechny smlouvy byly uzavřeny podle tehdy platných předpisů. Žalovaný též zpochybnil vykonatelnost výroku ve věci samé, neboť je-li parcela č. 753 dosud vedena ve zjednodušené evidenci, nemá v terénu vyznačeny hranice, navíc bylo v řízení prokázáno, že ji užívá jen zčásti, a tak nemůže být zavázán k vyklizení celého pozemku. Nesprávný je i výrok o nákladech řízení, neboť nebylo přihlédnuto k tomu, že po dobu svého užívání pozemek zhodnotil a že spor nezavinil. Žalovaný navrhl, aby byly roz