22 Cdo 1456/2021 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1456/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 6. 2021 Spisová značka:22 Cdo 1456/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:22.CDO.1456.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Společné jmění manželů Podnikání Společnost s ručením omezeným Dotčené předpisy:§ 237 předpisu č. 99/1963Sb. ve znění od 01.01.2013 § 241a předpisu č. 99/1963Sb. ve znění od 30.09.2017 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:12. 9. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1456/2021-434 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce R. J., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Vladislavem Ježkem, advokátem se sídlem v Náchodě, Kamenice 155, proti žalované M. J., narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Janou Pernicovou, advokátkou se sídlem v Praze 7, Varhulíkova 1580/18, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 10 C 202/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 2. 2021, č. j. 21 Co 250/2018-406, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 178 Kč k rukám zástupce žalobce JUDr. Vladislava Ježka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: Okresní soud v Náchodě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 27. 6. 2018, č. j. 10 C 202/2016-277, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 7. 2018, č. j. 10 C 202/2016-286, přikázal ze zaniklého společného jmění manželů do výlučného vlastnictví žalobce zůstatek 61 350,10 Kč na účtu vedeném na jméno žalobce u Českomoravské stavební spořitelny, a. s. (výrok I). Do výlučného vlastnictví žalované přikázal zůstatek 42 426,01 Kč na účtu vedeném na jméno žalované u Modré pyramidy, stavební spořitelny (výrok II) a zůstatek 55 529,06 Kč na účtu vedeném na jméno žalované u Komerční banky, a. s. (výrok III). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na vyrovnání podílu 119 598 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výrok V – VII). Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání obou účastníků řízení rozsudkem ze dne 3. 2. 2021, č. j. 21 Co 250/2018-406, změnil rozsudek soudu prvního stupně takto: 1. do výlučného vlastnictví žalobce přikázal zůstatek 61 350,10 Kč na účtu vedeném na jméno žalobce u Českomoravské stavební spořitelny, a. s., 2. do výlučného vlastnictví žalobce přikázal zůstatek 34 633,95 Kč na účtu vedeném na jméno žalobce u Komerční banky, a. s., 3. do výlučného vlastnictví žalobce přikázal zůstatek 3 760,39 Kč na účtu vedeném na jméno žalobce u Komerční banky, a. s., 4. do výlučného vlastnictví žalované přikázal zůstatek 42 426,01 Kč na účtu vedeném na jméno žalované u Modré pyramidy, stavební spořitelny, 5. do výlučného vlastnictví žalované přikázal zůstatek 55 529,06 Kč na účtu vedeném na jméno žalované u Komerční banky, a. s., 6. uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na vyrovnání podílu 79 727,18 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů vzniklých účastníkům i státu (výrok II – IV rozsudku odvolacího soudu). Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Uvádí, že napadené rozhodnutí je založeno na právní otázce, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, který v rámci vypořádání společného jmění manželů nezohlednil „přírůstek majetku ve výlučném majetku žalobce, a to přírůstek obchodního podílu žalobce ve společnosti J.“ Změna hodnoty tohoto obchodního podílu, jenž je ve výlučném vlastnictví žalobce, od okamžiku vzniku společného jmění účastníků řízení do jeho zániku představuje podle žalované zisk, který je podle § 709 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), součástí společného jmění manželů. Pokud odvolací soud změnu hodnoty obchodního podílu ve společnosti J., nezohlednil, je jeho rozhodnutí v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1052/2004, a s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3371/2015, ve kterých Nejvyšší soud uzavřel, že podnikající manžel je povinen nahradit do společného jmění manželů takovou částku, jež se rovná pozitivnímu (kladnému) rozdílu mezi aktivy a pasivy jeho podnikání ke dni zániku společného jmění manželů, což zpravidla bude představovat cenu podniku (pokud nebyl vytvořen i vynaložením oddělených prostředků podnikajícího manžela). Žalovaná dále v dovolání polemizuje se závěry odvolacího soudu o tom, že investice účastníků řízení do nemovitosti (toho času) ve vlastnictví rodičů žalobce byly vynaloženy na základě (byť konkludentní) dohody o tom, že účastníci řízení budou tuto nemovitost užívat a do této nemovitosti investovat, aniž by měli rodiče žalobce povinnost nahradit účastníkům řízení zhodnocení nemovitosti. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje s právním posouzením odvolacího soudu. Poznamenává, že žalovaná navrhla vypořádat „hodnotu“ obchodního podílu ve společnosti J., který je ve výlučném vlastnictví žalobce, po uplynutí lhůty tří let od zániku společného jmění manželů, a učinila tak poprvé až v rámci jednání před odvolacím soudem. Již jen z těchto důvodů nemůže být tato „hodnota“ v řízení o vypořádání společného jmění manželů zohledněna. Dále namítá, že ustálená rozhodovací praxe, na kterou odkazuje žalovaná, není pro projednávanou věc přiléhavá. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalované odmítl. Dovolání není přípustné. V řízení o vypořádání společného jmění manželů dovolací soud zkoumá přípustnost dovolání ohledně každé vypořádávané položky zvlášť. Skutečnost, že ve vztahu k některé z vypořádávaných položek je dovolání přípustné, neznamená, že je dovolání přípustné bez dalšího i proti těm částem rozsudku odvolacího soudu, které se týkají jiných položek, a že dovolací soud je již jen z tohoto důvodu oprávněn přezkoumat celé rozhodnutí (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2537/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 932/2016, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4370/2016, tato a další níže uvedená rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz). K požadavku žalované na vypořádání „přírůstku majetku ve výlučném majetku žalobce, a to přírůstku obchodního podílu žalobce ve společnosti J.“: Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přitom je dovolací soud vázán nejen tím, který z dovolacích důvodů byl uplatněn, ale i tím, jak byl důvod vylíčen, tj. v jakých okolnostech dovolatel spatřuje jeho naplnění. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Podle § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Podle § 242 odst. 4 o. s. ř. účastníci mohou po dobu trvání lhůty k podání dovolání měnit vymezení důvodu dovolání a rozsah, ve kterém rozhodnutí odvolacího soudu napadají; ke změně není třeba souhlasu soudu. Ze shora uvedených ustanovení vyplývá, že vázanost soudu dovolacím důvodem se projevuje především v tom, jak byl d