22 Cdo 1620/2023 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1620/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 9. 2024 Spisová značka:22 Cdo 1620/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.1620.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Poctivá držba (o. z.) [ Držba (o. z.) ] Vydržení Dotčené předpisy:§ 992 odst. 1 o. z. § 1089 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:22. 10. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 19.12.2024I.ÚS 3418/24 Jaromír Jirsa odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost19. 2. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1620/2023-310 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce P. K., zastoupeného JUDr. Janem Matějíčkem, advokátem se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 98, proti žalovaným 1) J. B., zastoupené JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 559/28, 2) J. Č., 3) P. H., o určení existence služebnosti, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 12 C 143/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2022, č. j. 26 Co 139/2022-283, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 114 Kč k rukám zástupce žalované 1) JUDr. Tomáše Těmína, Ph.D., do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 2) a 3) nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Kolíně (dále rovněž jako „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. 5. 2022, č. j. 12 C 143/2019-224, ve znění opravného usnesení ze dne 1. 9. 2022, č. j. 12 C 143/2019-268, určil, že pozemky parc. č. XY a parc. č. st. XY v k. ú. XY ve vlastnictví žalované 1) jsou zatíženy služebností inženýrské sítě – vedení kanalizačního řadu – v rozsahu vyznačeném v geometrickém plánu ze dne 20. 12. 2006, č. 401-361/2006, vypracovaném Jiřím Benešem, a to ve prospěch pozemků parc. č. XY a parc. č. XY, jejichž vlastníkem je žalobce (výrok I). Ve výroku II určil, že pozemek parc. č. XY v k. ú. XY ve spoluvlastnictví žalovaných je zatížen služebností inženýrské sítě – vedení kanalizačního řadu – v rozsahu vyznačeném v geometrickém plánu ze dne 20. 12. 2006, č. 401-361/2006, vypracovaném Jiřím Benešem, a to ve prospěch pozemků parc. č. XY a parc. č. XY, jejichž vlastníkem je žalobce (výrok II). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovaným náhradu za zřízení služebnosti inženýrské sítě ve výši 203 100 Kč, a to každému ze žalovaných částku ve výši 67 700 Kč (výrok III). Rozhodl také o náhradě nákladů řízení vzniklých státu (výrok IV) a účastníkům řízení (výrok V). 2. Krajský soud v Praze (dále také jako „odvolací soud“) k odvolání žalobce a žalované 1) rozsudkem ze dne 30. 11. 2022, č. j. 26 Co 139/2022-283, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II změnil tak, že žalobu zamítl [výrok I písm. a) rozsudku odvolacího soudu], a ve výroku III tak, že se v tomto rozsahu rozsudek nevydává [výrok I písm. b) rozsudku odvolacího soudu]. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů vzniklých účastníkům (výrok II – IV) a státu (výrok V). 3. Žalobce se domáhá určení existence služebnosti inženýrské sítě – vedení kanalizačního řadu – která má tížit pozemky ve vlastnictví žalovaných. 4. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že dne 2. 2. 2007 uzavřeli účastníci smlouvu o zřízení věcného břemene, na základě které mělo vzniknout žalobci jakožto vlastníkovi panujících pozemků právo věcného břemene vedení kanalizačního řadu na služebných pozemcích, které jsou ve vlastnictví, resp. spoluvlastnictví, žalovaných. Stavbu kanalizačního řadu zřídil žalobce v roce 2007. Žalobce podal návrh na vklad práva věcného břemene do katastru nemovitostí dne 16. 10. 2018. Příslušný katastrální úřad návrh na vklad zamítl s tím, že právní jednání, na základě kterého mělo věcné břemeno vzniknout, bylo neurčité nebo zdánlivé, neboť z něho nebyl zřejmý rozsah zřizovaného věcného břemene. 5. Odvolací soud uzavřel, že žalobce nebyl poctivým držitelem práva odpovídajícího služebnosti inženýrské sítě ve smyslu § 1089 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) ve spojení s § 992 o. z., a proto nemohl nabýt toto právo na základě vydržení ve smyslu § 1089 odst. 1 o. z. Vzal zejména v potaz, že právo odpovídající služebnosti vedení kanalizace nebylo vloženo do katastru nemovitostí. V takovém případě nemohlo být žalobce vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu toto právo náleží. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání. Přípustnost dovolání opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňuje v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Neztotožňuje se se závěrem odvolacího soudu, že nevydržel právo odpovídající služebnosti inženýrské sítě. Relevantní úvahy odvolacího soudu považuje za zjevně nepřiměřené. Má za to, že byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu právo náleží. Žalobce řádně uzavřel s vlastníky služebných pozemků dne 2. 2. 2007 smlouvu o zřízení věcného břemene, která je podle jeho názoru dostatečně určitá. Nelze klást k tíži žalobce, že žalovaná 1) není ochotná podílet se na „opravě smlouvy“ tak, aby mohlo být příslušné právo vloženo do katastru nemovitostí. Odvolací soud se při posuzování držby žalobce (a jeho dobré víry) odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyjádřené například v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2019, sp. zn. 22 Cdo 4440/2018, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5372/2014. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 7. Žalovaná 1) se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje s rozhodnutím odvolacího soudu. Uvádí, že pokud nebylo právo žalobce vloženo do katastru nemovitostí, nemohl být vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu toto právo vyplývající ze smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 2. 2. 2007 náleží. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl. 8. Žalovaní 2) a 3) se k dovolání žalobce nevyjádřili. III. Přípustnost dovolání 9. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 10. Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na řešení právních otázek vztahujících se k podmínkám řádného vydržení podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, konkrétně podmínkám poctivé držby, a s tím spojené právní otázky, zda žalobce mohl vydržet po 1. 1. 2014 právo odpovídající služebnosti, které mělo vzniknout na základě příslušné smlouvy, avšak nebylo vloženo do katastru nemovitostí. 11. Jelikož tyto otázky vyřešil odvolací soud v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, není dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné. 12. V usnesení ze dne 25. 4. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1158/2022, (toto rozhodnutí, stejně jako i dále označení rozhodnutí Nejvyššího soudu, je publikované na www.nsoud.cz) Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, že pokud by měla osoba nabýt právo na základě vydržení v intencích zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále rovněž jako „obč. zák.“) je nezbytné, aby byly splněny veškeré podmínky pro vydržení (včetně uplynutí vydržecí doby) před pozbytím účinnosti tohoto právního předpisu, tedy před 31. 12. 2013. 13. V poměrech projednávané věci opírá žalobce svůj požadavek na vydržení služebnosti inženýrské sítě o smlouvu o věcném břemeni uzavřenou v roce 2007. Podle § 151o odst. 1 obč. zák. ve spojení s § 134 odst. 1 obč. zák. je vydržecí doba v případě věcných břemen desetiletá. Z uvedeného plyne, že podmínky pro řádné vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, nemohly být naplněny do okamžiku pozbytí účinnosti tohoto zákona. Z tohoto důvodu je nutné veškeré předpoklady pro (řádné i mimořádné) vydržení posuzovat podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014. 14. Podle § 1260 odst. 1 věty první o. z. se služebnost nabývá smlouvou, pořízením pro případ smrti nebo vydržením po