22 Cdo 1922/2025 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1922/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 9. 2025 Spisová značka:22 Cdo 1922/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.1922.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vlastnictví Žaloba odpůrčí [ Žaloba ] Spoluvlastnictví Dotčené předpisy:§ 3028 odst. 2 o. z. § 132 odst. 1 obč. zák. § 136 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1922/2025-553 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně A. V., zastoupené JUDr. Alicí Zachariášovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Krymská 1056/5, proti žalované Léčebné lázně Jáchymov a. s., se sídlem v Jáchymově, T. G. Masaryka 415, IČO: 29211808, zastoupené JUDr. Martinem Soukupem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Římská 2575/31a, o zdržení se omezení dodávky vody a uložení povinnosti umožnit odběr vody, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 17 C 67/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 3. 2025, č. j. 64 Co 593/2024-526, takto: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 3. 2025, č. j. 64 Co 593/2024-526, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Karlových Varech (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. 7. 2024, č. j. 17 C 67/2022-481, uložil žalované povinnost zdržet se všech svých jednání, v důsledku kterých by byla omezena nebo zcela přerušena dodávka vody do domů žalobkyně č. p. XY na pozemku p. č. st. XY a č. p. XY na pozemku p. č. st. XY v katastrálním území XY, obec XY (výrok I); v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované umožnit žalobkyni, aby skrz vodovodní vedení, které vede od domu č. p. XY na pozemku p. č. st. XY přes pozemek parc. č. XY k silnici na pozemku parc. č. XY a dále podél silnice na pozemku parc. č. XY přes pozemek parc. č. XY a pozemek p. č. XY až na pozemek p. č. XY, byla dodávána voda do domů žalobkyně č. p. XY na pozemku p. č. st. XY a č. p. XY na pozemku p. č. st. XY v katastrálním území XY, obec XY, žalobu zamítl (výrok II). Dále rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám její zástupkyně částku 3 630 Kč jako částečnou náhradu nákladů řízení (výrok III). Současně soud prvního stupně uložil žalobkyni a žalované povinnost zaplatit každé jednou polovinou státu, Okresnímu soudu v Karlových Varech, náhradu nákladů řízení v částce 61 960 Kč (výrok IV). Žalobkyni byla rovněž uložena povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 2 000 Kč (výrok V). 2. Žalobkyně se žalobou domáhala ochrany před zásahem do svého vlastnického práva k domům č. p. XY a č. p. XY. Podle uplatněných skutkových tvrzení žalovaná svým jednáním omezila či přerušila dodávku vody do těchto domů, a to tím, že přestala umožňovat využívání vodovodního vedení, kterým byla voda dosud do uvedených objektů přiváděna. Žalobkyně požadovala, aby soud uložil žalované jednak povinnost zdržet se dalšího takového jednání a dále jí umožnil opětovné využívání vodovodní infrastruktury, jejímž prostřednictvím byla voda do jejích domů přiváděna. 3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastnicemi řízení v minulosti existovala dohoda o vybudování vodovodního vedení, jehož prostřednictvím byla do domů žalobkyně přiváděna voda a že v roce 2013 došlo na základě této dohody k vybudování nového vodovodního vedení, včetně instalace podružného vodoměru. Toto vedení bylo umístěno ve větší délce v pozemcích ve vlastnictví žalované; částečně však i v pozemcích žalobkyně. Soud prvního stupně konstatoval, že účastnice řízení se sice dohodly na technických parametrech stavby a způsobu jejího financování, nicméně již se výslovně nedohodly na podmínkách budoucího provozování a užívání této vodovodní infrastruktury. Dospěl k závěru, že dodávka vody do domů žalobkyně byla v minulosti zajišťována na základě faktického konsenzu účastnic, aniž by však byl právní poměr k vodovodnímu vedení výslovně upraven písemnou smlouvou či jiným právním aktem. Došlo-li v roce 2022 k přerušení dodávky vody ze strany žalované, nebyl tento zásah podložen souhlasem či protiprávním jednáním žalobkyně. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná byla povinna zdržet se jakéhokoliv jednání, které by vedlo k omezení či přerušení dodávky vody, a to především z důvodu ochrany pokojného stavu a nezbytnosti zachování základních životních podmínek v domech žalobkyně. Byť žalovaná byla vlastníkem technické infrastruktury, žalobkyně měla z titulu předchozího užívání a investic legitimní očekávání pokračování dodávky vody. Soud prvního stupně proto vyhověl žalobě v části, která směřovala k uložení povinnosti žalované zdržet se jednání vedoucího k přerušení dodávky vody. Žalobu však zamítl v části, v níž se žalobkyně domáhala, aby byla žalované výslovně uložena povinnost zajistit provozování vodovodního vedení a umožnit odběr vody specifikovaným trasováním vedení přes konkrétní pozemky. Soud prvního stupně k zamítavému výroku vysvětlil, že neshledal dostatečný právní základ k zásahu do vlastnického práva žalované a ani existenci výslovného právního titulu, na jehož základě by bylo možné žalované takovou povinnost uložit. 4. K odvolání žalobkyně a žalované Krajský soud v Plzni (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 18. 3. 2025, č. j. 64 Co 593/2024-526, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II potvrdil (výrok I), výrok I rozsudku soudu prvního stupně změnil a žalobu, kterou se žalobkyně na žalované domáhala uložení povinnosti zdržet se všech jednání, v důsledku kterých by byla omezena nebo zcela přerušena dodávka vody do domů žalobkyně č. p. XY na pozemku p. č. st. XY a č. p. XY na pozemku p. č. st. XY v katastrálním území a obci XY, zamítl (výrok II). Dále výrokem III rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a výrokem IV uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech náhradu nákladů řízení ve výši 61 960 Kč. 5. Odvolací soud po zopakování a doplnění dokazování, zejména výslechem účastnic řízení a svědků podílejících se na vybudování předmětného vodovodního vedení, dospěl k závěru, že skutková zjištění soudu prvního stupně nelze považovat za úplná a správná, a na jejich základě nebylo možné shledat správným přijaté právní posouzení věci. Po skutkové stránce vyšel ze zjištění, že mezi žalobkyní a žalovanou nedošlo k uzavření smlouvy o zřízení služebnosti a ani jiné dohody, která by žalobkyni zakládala právní titul k užívání vodovodního vedení vedoucího k jejím domům. Vysvětlil, že v řízení nebylo prokázáno, že by se žalobkyně na nákladech spojených s výstavbou tohoto vodovodního vedení podílela a že by mezi účastnicemi řízení byla uzavřena, byť konkludentní, dohoda o spoluvlastnictví a společném užívání předmětného vedení jako společné věci. Odvolací soud přisvědčil žalované v tom, že předmětné vodovodní vedení nelze bez dalšího považovat za společnou věc ve smyslu § 1113 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále ,,o. z.“ nebo „zákon č. 89/2012 Sb.“), neboť nebyly naplněny předpoklady pro vznik spoluvlastnictví. Dovodil, že mezi účastnicemi chyběla vůle ke zřízení společné věci a že nedošlo k žádné majetkoprávní dohodě, jež by zakládala spoluvlastnický vztah či upravovala způsob hospodaření s předmětným vodovodním vedením. Uzavřel, že vodovodní vedení představuje součást budovy ve vlastnictví žalované, a je tedy jejím výlučným vlastnictvím. Žalobkyně tak nemá právní titul, který by ji opravňoval k užívání tohoto vedení. Současně se odvolací soud zabýval i výrokem I rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla žalované uložena povinnost zdržet se jednání, jehož důsledkem by bylo přerušení či omezení dodávky vody do nemovitostí žalobkyně. V tomto směru shledal odvolací soud odvolací námitky žalované důvodnými. Dospěl k závěru, že uložení povinnosti žalované zdržet se veškerého jednání, kterými by znemožnila či omezila dodávky vody předmětným vodovodním vedením do domů žalobkyně, by muselo být založeno na konkrétním právním důvodu, jehož existence však v řízení nebyla prokázána. Ohledem na obecný ústavně garantovaný imperativ, že „vlastnictví zavazuje“ pak uložení konkrétní soukromoprávní povinnosti odůvodnit nelze. Odvolací soud proto ve vyhovujícím výroku I rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu prezentovanou i negatorním nárokem zamítl. II. Dovolání, vyjádření k dovolání 6. Proti výrokům I a II roz