22 Cdo 2028/2008 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2028/2008 citace  Právní věta:Vznikne-li mezi vlastníky sousedních nemovitostí spor o hranice pozemku či parcely, nemůže se žalobce u soudu domáhat opravy výměry parcely v katastru nemovitostí ani určení průběhu hranice mezi parcelami či pozemky. V takovém případě je třeba sporný pozemek (jeho část) vymezit zásadně geometrickým plánem vlastnictví takto identifikovaného pozemku může být předmětem soudního řízení. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:2. 3. 2010 Spisová značka:22 Cdo 2028/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.2028.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Katastr nemovitostí Vlastnictví Dotčené předpisy:§ 126 odst. 1 obč. zák. § 80 písm. c)) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:7. 4. 2010 Publikováno ve sbírce pod číslem:6 / 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2028/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců a) J. D., a b) J. D., zastoupených JUDr. Miloslavem Moravcem, advokátem se sídlem v Praze 5, Dienzenhoferovy sady 2, proti žalované Ing. J. M., zastoupené JUDr. Zdeňkem Blažkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 41, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 27 C 331/2004, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. října 2007, č. j. 14 Co 367/2007-38, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. října 2007, č. j. 14 Co 367/2007-38, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. srpna 2007, č. j. 27 C 331/2004-30, v bodech II., III. a IV. se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení O d ů v o d n ě n í: Obvodní soud pro Prahu 4 („soud prvního stupně“) k návrhu žalobců, domáhajících se určení že jsou vlastníky pozemků parc. č. 1294/3 o výměře 44 m2 a parc. č. 1294/1 o výměře 518 m2 v katastrálním území Š., zapsaných na listu vlastnictví č. 751 pro obec P. ve výměře 42 m2 u parcely č. 1294/3 a ve výměře 515 m2 u parcely č. 1294/1, usnesením ze dne 30. srpna 2007, č. j. 27 C 331/2004-30, rozhodl výrokem pod bodem I., že „v řízení se pokračuje“, a výrokem pod bodem II., že „řízení se zastavuje“ a že „po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Katastrálnímu úřadu P.“. Výrokem pod body III. a IV. rozhodl o nákladech řízení a poplatkové povinnosti. Soud prvního stupně uvedl, že nejde o žalobu na určení vlastnictví, neboť „žalobci netvrdí, že jsou vlastníky pozemku“, ale že jejich pozemky mají jinou kvalitu, resp. větší výměru, než jaká je v katastru nemovitostí uvedena; jde tudíž o žalobu na určení průběhu hranic pozemků. Vyšel ze zjištění, že u příslušného katastru nemovitostí bylo vedeno řízení o opravě chyby geometrického plánu; proto usnesením ze dne 9. ledna 2006, č. j. 27 C 331/2004-19, přerušil podle § 109 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) řízení do doby rozhodnutí katastrálního úřadu. Řízení u katastrálního úřadu však bylo přerušeno, a proto rozhodl o pokračování v řízení, které současně pro nedostatek pravomoci soudu podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil s tím, že věc postoupí po právní moci katastrálnímu úřadu. S odkazem na § 7 o. s. ř. konstatoval, že vytyčování hranic pozemků je v pravomoci katastrálního úřadu. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobců usnesením ze dne 16. října 2007, č. j. 14 Co 367/2007-38, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Se závěry soudu prvního stupně se ztotožnil. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2271/2006 a uzavřel, že příslušným k rozhodnutí o nápravě chyby u výměry parcel ve smyslu § 52 odst. 4 vyhlášky č. 26/2007 Sb., kterou se provádí katastrální zákon, je Katastrální úřad Praha-město. Proti usnesení odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a uplatňují dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítají, že odvolací soud jejich žalobu na určení vlastnictví posoudil nesprávně jako žalobu na průběh vlastnické hranice, k jejímuž projednání „nemá soud pravomoc“. Jsou přesvědčeni, že minimálně u parcely č. 1296/5 v k. ú. Šeberov, oddělené od parcely č. 1294/3, je pravomoc soudu dána, neboť jde o určení vlastnictví ke konkrétní parcele, zakreslené a vedené v katastrálním operátu, byť její vznik neměl oporu v právních předpisech. V této souvislosti odkazují na stanovisko Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v Praze z 22. 12. 2006, resp. jeho rozhodnutí z 31. 10. 2007. Soud měl ve vztahu k parcele č. 1296/5 rozhodnout o jejich žalobním návrhu, s tím, že by u druhé části žalobního návrhu, dotýkající se parcely č. 1294/1, postupoval podle § 104 odst. 1 o. s. ř. Navrhují, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc tomuto soud vrátil k dalšímu řízení. Žalovaná ve vyjádření k dovolání popírá dovolací důvod uplatňovaný žalobci, připomíná, co bylo předmětem sporu a uvádí, že „žalobou se žalobci domáhají posunutí hranice mezi pozemky, ale nikoliv určení vlastníka sporné části pozemku, protože vlastníci jsou nesporní a žalobci neuvedli jediný právní důvod, pro který by vlastnictví tak, jak je zapsáno, nemělo platit resp. by bylo protiprávní“. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodl, že „se dovolání nepřipouští“. Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno. Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., že je uplatněn dovolací důvod upravený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné. V dané věci jde o řešení otázky, zda projednání žaloby na určení vlastnického práva k parcele je v pravomoci soudu i v případě, že z žalobních tvrzení se podává, že žalobci sledují dosažení opravy výměry parcely v katastru nemovitostí, a proto udávají jinou výměru parcely, než jaká je evidována v katastru. Soud prvního stupně konstatoval, že se nejedná o žalobu na určení vlastnictví, neboť žalobci údajně netvrdí „že jsou vlastníky (patrně jiného, pozn. dovolacího soudu) pozemku, než u kterého mají v katastru zapsané vlastnické právo, nýbrž že jejich pozemek má jinou kvalitu (větší výměru), než je v katastru nemovitostí uvedena. Jde tedy o žalobu na určení průběhu hranic“. Tento názor sdílel i odvolací soud, který uvedl, že smyslem žaloby je opravit chybně uvedenou výměru pozemkových parcel v katastru nemovitostí; jedná se tedy o žalobu na určení průběhu hranice. Odvolací soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2007, sp. zn. 22 Cdo 2271/2006; v této věci šlo o případ, že žalobci se domáhali, aby soud určil, že jsou vlastníky parcely o velikosti větší než evidované v katastru nemovitostí. Nejvyšší soud v této věci konstatoval: „Vymezení parcely je jen evidenční záležitostí a nemůže nic měnit na vlastnickém právu k pozemku; proto také soud nemůže určovat, jaká je ve skutečnosti výměra parcely, neboť stanovení výměry parcely je jen věcí katastrálního úřadu, který parcely eviduje. To vyplývá i z § 19a odst. 5 katastrálního zákona č. 344/1992 Sb., podle kterého zpřesněním evidenčních údajů katastru o geometrickém a polohovém určení hranice pozemku a výměře parcely nedochází ke změně právních vztahů k pozemku. Pokud tedy dojde ke zpřesnění evidenčních údajů katastru tak, že výměra určité parcely je nadále zapsána v menším rozsahu než doposud, neznamená to, že by zaniklo vlastnické právo k té části pozemku, která byla dosud zahrnuta do (zmenšené) parcely. Vzniknou-li pochybnosti ohledně vlastnického práva ke zbývající části pozemku, jehož výměra nadále převyšuje výměru nově určené parcely, lze se poté, co za pomoci geometrického plánu bude zbývající část pozemku určena jako parcela, domáhat určení vlastnického práva k této parcele. Původní pozeme