22 Cdo 2084/2024 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2084/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 1. 2025 Spisová značka:22 Cdo 2084/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.2084.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Imise Sousedská práva Dotčené předpisy:§ 1013 odst. 1 předpisu č. 89/2012 Sb. ve znění od 01.01.2014 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:24. 2. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2084/2024-274 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobce E. S. proti žalovaným 1) R. S., 2) L. S., zastoupeným Mgr. Davidem Buzkem, advokátem se sídlem v Českém Těšíně, Jablunkovská 853/46, o zdržení se stínění, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 23 C 321/2018, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 3. 2024, č. j. 11 Co 229/2023-247, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 3. 2024, č. j. 11 Co 229/2023-247, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. V této věci se Nejvyšší soud zabýval posouzením toho, zda imise ve formě stínění, jejichž zdrojem jsou stromy na pozemku žalovaných, vnikají na pozemek žalobce v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku žalobce ve smyslu § 1013 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“). I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 2. Okresní soud v Karviné (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 6. 2023, č. j. 23 C 321/2018-201, uložil žalovaným povinnost zdržet se obtěžování žalobce, které spočívá ve stínění pozemku p. č. XY vzrostlými stromy a keři nacházejícími se u společné hranice pozemku žalobce p. č. XY a pozemku žalovaných p. č. XY, vše v katastrálním území XY (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů nalézacího řízení vzniklých účastníkům (výrok II) a státu (výrok III). 3. Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 18. 3. 2024, č. j. 11 Co 229/2023-247, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). 4. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že imise ve formě stínění (jehož původcem jsou stromy nacházející se na pozemku žalovaných u společné hranice s pozemkem žalobce) vnikají na pozemek žalobce v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku žalobce ve smyslu § 1013 odst. 1 o. z. 5. Odvolací soud vyšel především ze znaleckého posudku ze dne 10. 6. 2021, č. ZU-FAST_226/2021, zpracovaného Znaleckým ústavem, VŠB Technická univerzita Ostrava, Fakulta stavební. Vzal za prokázané, že se v důsledku stromů a keřů (živého plotu z tújí) nacházejících se na společné hranici pozemků účastníků řízení zkracuje oslunění pozemku žalobce k 1. 3. v 7 ze 179 kontrolních bodů v rozmezí 3,4 – 31,4 %. V místě, kde se nachází skleník žalobce, se oslunění zkracuje k 1. 3. ve 35 z celkových 70 bodů (toto zkrácení však bude v rámci normy ČSN 734301 stanovující požadavky na oslunění venkovních zařízení, neboť bude osluněno k 1. 3. po dobu nejméně 3 hodin 97,1 % plochy skleníku). Dále přihlédl k tomu, že v kontrolních bodech v místě skleníku je denní osvětlenost v důsledku stromů a keřů nižší o 1,4 – 16,1 %. Poznamenal, že túje vytváří clonu, která omezuje rozptýlené světlo (difuzní složku světla), a to nejvíce v prostoru nejblíže k tújím (z 60 %), s narůstající vzdáleností tato hodnota klesá. 6. Zohlednil rovněž místní poměry. Uvedl, že v bezprostředním okolí jsou sousední pozemky odděleny drátěnými nebo dřevěnými ploty, v některých případech jsou u hranice pozemků vysázeny živé ploty. Živé ploty mezi zahradami nacházející se v blízkosti oplocení však nedosahují takové výšky jako v posuzované věci a jsou pravidelně zastřihovány (v porovnání s poměry v projednávané věci). 7. Odvolací soud vzal rovněž v potaz, že znalecký posudek byl zpracován 21. 4. 2021. Od té doby nebyly stromy a keře žádným způsobem upravovány. Přihlédl tedy k tomu, že s narůstající výškou živého plotu se rovněž zvětšuje stínící clona a dochází k poklesu denní osvětlenosti pozemku žalobce. 8. Uzavřel, že v důsledku stromů a keřů nacházejících se na pozemku žalovaných u společné hranice s pozemkem žalobce dochází k obtěžování žalobce ve formě stínění nad míru přiměřenou místním poměrům, které podstatně omezuje obvyklé užívání pozemku žalobce ve smyslu § 1013 odst. 1 o. z. Proto uložil žalovaným povinnost zdržet se tohoto obtěžování žalobce. II. Dovolání a vyjádření k němu 9. Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání. Jeho přípustnost opírají o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňují v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Namítají, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právních otázkách, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. 10. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že stín ze stromů a keřů nacházejících se na hranicích pozemků účastníků řízení vniká na pozemek žalobce v míře nepřiměřené místní poměrům a podstatně omezuje obvyklé užívání tohoto pozemku, tedy že se jedná o relevantní imisi z hlediska soukromého práva ve smyslu § 1013 odst. 1 o. z. 11. Podle dovolatelů z provedeného dokazování zřetelně plyne, že hlavním důvodem nedostatečného oslunění pozemku žalobců (a nesplnění příslušné normy ČSN na toto oslunění) nejsou stromy nacházející se na společné hranici, ale okolní zástavba. Nelze proto mít za to, že se jedná o imisi nepřípustnou (v této souvislosti odkazují na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3859/2017). V takovém případě měl odvolací soud případně zvážit, zda je dán zvláštní důvod, pro který je na pozemku žalobce nezbytný vyšší standard ochrany proti stínění způsobenému stromy nacházejícími se na pozemku žalovaných. 12. Za nesprávnou považují rovněž úvahu soudu prvního stupně (se kterou se odvolací soud ztotožnil), který při posouzení oprávněnosti žaloby zohledňoval i výšku živých plotů nacházejících se na sousedních pozemcích. Podle žalovaných však soudy žádným způsobem neposuzovaly místní poměry komplexně s tím, že pouhá výška živého plotu nemůže odrážet skutečný vliv plotu na oslunění sousedního pozemku (v této souvislosti odkazují na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2023, sp. zn. 22 Cdo 3552/2021). 13. Na základě uvedeného považují za zjevně nepřiměřenou úvahu odvolacího soudu, že stín ze stromů a keřů nacházejících se na pozemku žalovaných u společné hranice s pozemkem žalobce vniká na pozemek žalobce v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezuje obvyklé užívání tohoto pozemku. Jinými slovy mají za to, že se nejedná o relevantní imisi z hlediska soukromého práva ve smyslu § 1013 odst. 1 o. z. Proto navrhují, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. 14. Žalobce se k dovolání nevyjádřil. III. Přípustnost dovolání 15. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 16. Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na řešení právní otázky, zda v poměrech projednávané věci dochází v důsledku stromů a keřů nacházejících se na pozemku žalovaných u společné hranice s pozemkem žalobce ke vnikání imisí ve formě stínění na pozemek žalobce v míře nepřiměřené místním poměrům, které podstatně omezuje obvyklé užívání tohoto pozemku ve smyslu § 1013 odst. 1 o. z. 17. Odvolací soud se při řešení této právní otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ve smyslu § 237 o. s. ř. Proto je dovolání přípustné. IV. Důvodnost dovolání 18. Podle § 1013 odst. 1 o. z. se vlastník zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. 19. Dovolací soud již přijal zobecňující závěr, že (bez ohledu na odlišné slovní vyjádření) jsou § 127 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinné