22 Cdo 220/2021 — Nejvyšší soud

22 Cdo 220/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 7. 2021 Spisová značka:22 Cdo 220/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:22.CDO.220.2021.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Společné jmění manželů Vypořádání SJM Obchodní podíl Rozhodnutí o rozdělení zisku [ Zisk ] Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 143 předpisu č. 40/1964Sb. ve znění od 01.01.1992 do 31.07.1998 § 149 odst. 2 předpisu č. 40/1964Sb. ve znění do 31.12.2013 § 125 odst. 1 písm. b) předpisu č. 513/1991Sb. ve znění do 31.12.2000 § 125 odst. 1 písm. e) předpisu č. 513/1991Sb. ve znění do 31.12.2000 § 131 odst. 1 předpisu č. 513/1991Sb. ve znění do 31.12.2000 § 237 předpisu č. 99/1963Sb. ve znění od 30.09.2017 § 241a odst. 1-3 předpisu č. 99/1963Sb. ve znění od 30.09.2017 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:3. 10. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 220/2021-461 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně R. H., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Jiřím Slováčkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Panská 895/6, proti žalovanému M. J. H., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Davidem Svobodou, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 227/2016, o dovolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2020, č. j. 53 Co 54/2020-397, takto: I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Řízení o dovolání žalovaného se zastavuje. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 2 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. 10. 2019, č. j. 10 C 227/2016-361, přikázal ze zaniklého společného jmění účastníků řízení do výlučného vlastnictví žalovaného spoluvlastnický podíl o velikosti id. ½ na pozemku parc. č. XY, jehož součástí je budova č. p. XY, a na pozemku parc. č. XY, to vše v k. ú. XY (výrok I). Rozhodl také o náhradě nákladů nalézacího řízení (výrok II). Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání obou účastníků řízení rozsudkem ze dne 16. 4. 2020, č. j. 53 Co 54/2020-397, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že přikázal ze zaniklého společného jmění účastníků řízení do výlučného vlastnictví žalovaného spoluvlastnický podíl o velikosti id. ½ na pozemku parc. č. XY, jehož součástí je budova č. p. XY, a pozemku parc. č. XY, to vše v k. ú. XY, a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádacím podílu 3 375 000 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů nalézacího i odvolacího řízení (výrok II). Proti rozsudku odvolacího soudu podali oba účastníci řízení dovolání. K dovolání žalovaného: Žalovaný podáním ze dne 19. 5. 2021 vzal dovolání zpět. Nejvyšší soud proto řízení o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze dne 16. 4. 2020, č. j. 53 Co 54/2020-397, podle § 243c odst. 3 věty druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), zastavil. K dovolání žalobkyně: Žalobkyně přípustnost svého dovolání opírá o § 237 o. s. ř. a namítá v něm nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Uvádí, že napadené rozhodnutí je založeno na právních otázkách, které nebyly dosud v ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že neučinila hodnotu obchodního podílu žalovaného ve společnosti U. A., IČO XY, se sídlem v XY (dále rovněž jako „obchodní podíl“), předmětem vypořádání společného jmění manželů v zákonné lhůtě tří let. Poukazuje na obsah žaloby, ze které se podává, že se domáhala rovněž vypořádání hodnoty tohoto obchodního podílu. Dále požaduje vypořádat částku ve výši 25 296 000 Kč, o kterou byl navýšen obchodní podíl žalovaného v době trvání manželství. Má za to, že tyto finanční prostředky tvořily součást společného jmění manželů, a proto je nutno tyto finanční prostředky podle § 149 odst. 2 věta druhá zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, zohlednit v řízení o vypořádání společného jmění manželů. Nesouhlasí rovněž se závěrem soudů nižších stupňů, že neunesla povinnost tvrzení a povinnost důkazní v souvislosti s dalšími, žalobkyní tvrzenými, součástmi společného jmění manželů. Má za to, že objektivně neměla a nemohla mít k dispozici (jakožto strana zatížená břemenem tvrzení a břemenem důkazním) informace o skutečnostech týkajících se těchto dalších součástí společného jmění manželů, jež jsou významné pro rozhodnutí ve sporu (jelikož po celou dobu manželství žalovanému důvěřovala a neměla žádný důvod zjišťovat informace o rozsahu společného jmění manželů), a proto měla nastoupit vysvětlovací povinnost protistrany (v této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2011, sp. zn. 22 Cdo 883/2010), příp. soud měl postupovat podle § 129 odst. 2 o. s. ř. Neučinil-li tak, nebyly provedeny důkazy, které v řízení provedeny být měly (srov. nález Ústavního soudu ze dne 16. 8. 2019, sp. zn. II. ÚS 1851/19). Pokud soudy v posuzované věci nevyžádaly na návrh žalobkyně „komplexní prohlášení o majetku žalovaného“, postupovaly v rozporu se shora uvedenou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření k dovolání žalobkyně namítá, že dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti stanovené zákonem, a proto by mělo být bez dalšího odmítnuto jako vadné a nepřípustné. Dále uvádí, že částka, o kterou byl navýšen obchodní podíl žalovaného ve společnosti U. A., netvořila součást společného jmění manželů (obchodní podíl žalovaného byl navýšen z nerozděleného zisku z minulých let, přičemž žalovaný nabyl obchodní podíl ještě před uzavřením manželství). Má rovněž za to, že v projednávané věci nemohla vzniknout tzv. vysvětlovací povinnost protistrany, protože žalobkyně ani přes výzvy soudu prvního stupně neformulovala zcela jasným a určitým způsobem opěrné body svých tvrzení ohledně dalších součástí společného jmění účastníků řízení. Navrhuje, aby Nejvyššího soudu dovolání žalobkyně odmítl. Dovolání žalobkyně není přípustné. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Jelikož k zániku společného jmění manželů došlo v posuzované věci před 1. 1. 2014, posoudil dovolací soud otázky spojené s vypořádáním společného jmění účastníků řízení a rozhodl o nich podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) [k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3779/2014 (uveřejněný pod č. 103/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)]. K vypořádání „hodnoty“ obchodního podílu žalovaného ve společnosti U. A.: Pouhá polemika dovolatele s právním posouzením odvolacího soudu s tím, že toto právní posouzení má být jiné, nepředstavuje řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 o. s. ř. Má-li být dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání zřejmé, o kterou právní otázku jde a od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se měl odvolací soud při řešení této právní otázky odchýlit (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp.