22 Cdo 224/2007 – Nejvyšší soud

22 Cdo 224/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu  JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně F., s. r. o., zastoupené advokátem, proti žalovanému Ing. V. B., CSc.,  zastoupenému advokátem, o  vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 25 C 182/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 26. června 2006, č. j. 12 Co 1064/2005-228, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 26. června 2006, č. j. 12 Co 1064/2005-228, a rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. září 2005, č. j. 25 C 182/2004-187, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému bylo uloženo vyklidit nemovitosti, které nabyla vydražením, a žalovaný  jako bývalý vlastník odmítá nemovitosti vyklidit. Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 20. září 2005, č. j. 25 C 182/2004-187, rozhodl, že „žalovaný  je povinen vyklidit jinou stavbu bez č.p. /č. e. na pozemku p.č. 1685/2 a p. č. 1685/2 zastavěná plocha a nádvoří, vše katastrální území H. u O., obec O., zapsané na listu vlastnictví č. v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu  pro O. k., Katastrální pracoviště O., a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku“. Dále rozhodl o nákladech řízení. Z provedených důkazů zjistil, že 25. 2. 2004 byla mezi navrhovatelkou I. a t. a., s. r. o. a dražebníkem  A. r. M. a. W., s. r.  o. uzavřena smlouva o provedení nedobrovolné dražby  (když téhož dne zrušili závazek ze smlouvy o provedení nedobrovolné dražby uzavřené mezi nimi 22. 1. 2004). Podle smlouvy navrhovatelka požadovala provedení dražby předmětných nemovitostí, náležejících žalovanému, k uspokojení pohledávky 4 072 083,07 Kč a nákladů řízení 112 000,- Kč přisouzených Č. f., s. r. o. proti žalovanému rozsudkem Okresního soudu v Olomouci  z 16. 9. 2002, č. j. 22 C 11/2002-81, který nabyl právní moci 27. 11. 2002,  a postoupené navrhovatelce  Č. f., s. r. o.  smlouvou z 20. 6. 2003. Současně navrhovatelka  „doložila existenci zástavního práva smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem uzavřenou 3. 11. 1992 mezi žalovaným jako zástavním dlužníkem a A. H., a. s. k zajištění úvěru sjednaného mezi nimi smlouvu z 3. 11. 1992“. Předmětné nemovitosti vydražila při dražbě provedené 29. 4. 2004 za dražební cenu 3 100 000,- Kč žalobkyně. Potvrzením z 11. 5. 2004 dražebník potvrdil, že žalobkyně nemovitosti vydražila a že ve stanovené lhůtě 5. 5. 2004 zaplatila dražební cenu. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně jako vydražitelka zaplacením dražební ceny ve stanovené lhůtě  nabyla vlastnictví k nemovitostem podle § 53 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, k  okamžiku udělení příklepu. Dále soud prvního stupně poukázal na § 48 odst. 3, 4 a 5 téhož zákona, podle kterých tam vyjmenované osoby mohou podat návrh na vyslovení  neplatnosti  dražby z vymezených důvodů v prekluzivní lhůtě tří měsíců ode dne  konání dražby, a vlastník může podat také návrh na nařízení předběžného opatření, kterým se navrhovateli zakáže podat návrh na provedení dražby, dražebníkovi provedení dražby nebo vydražiteli nakládání s vydraženou věcí. Žalovaný v tříměsíční  lhůtě ode dne konání dražby 18. 5. 2004 podal žalobu na vyslovení neplatnosti předmětné dražby proti navrhovatelce dražby, dražebníkovi a žalobkyni,  a věc je vedena pod sp. zn. 11 C 130/2004 a není dosud skončena.  Soud prvního stupně nejprve usnesením z 1. 9. 2004, č. j. 25 C 182/2004-39, řízení přerušil do pravomocného skončení řízení o neplatnost dražby vedeného pod sp. zn. 11 C 130/2004. K odvolání  žalobkyně Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci  toto usnesení  změnil usnesením z 30. 11. 2004, č. j. 12 Co 814/2004-48, tak, že se řízení do pravomocného skončení věci sp. zn. 18 C 130/2004 nepřerušuje. Soud prvního stupně vyšel z právního názoru odvolacího soudu vysloveného v tomto usnesení, podle kterého do doby pravomocného vyslovení neplatnosti dražby podle § 48 zákona č. 26/2000 Sb., se dražba považuje za platnou a otázkou neplatnosti dražby se může zabývat soud jen v řízení vedeném pod sp. zn. 11 C 130/2004. Protože  žalobkyně  je vlastnicí  předmětných nemovitostí a žalovaný je neoprávněně užívá, poskytl soud prvního stupně žalobkyni ochranu jejího vlastnického  práva k nemovitostem podle § 126 odst. 1 občanského zákona (dále „ObčZ“) a žalovanému uložil, aby nemovitosti vyklidil. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 26. června 2006,  č. j. 12 Co 1064/22005-228, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil, změnil ve výroku o náhradě nákladů a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně se ztotožnil s jeho právním posouzením věci.  Žalobkyně má   jako vlastnice nemovitostí podle § 126 odst. l ObčZ právo na ochranu  vlastnického práva, do kterého žalovaný neoprávněně zasahuje. Námitku žalovaného, kterou zpochybňoval vlastnické právo žalobkyně k nemovitostem probíhajícím řízením o neplatnosti dražby, shledal neopodstatněnou. Za nepřípadný považoval odvolací soud poukaz žalovaného na rozsudek Nejvyššího soud sp. zn. 22 Cdo 389/99, neboť je v něm řešena odlišná problematiky a účastníci jsou v jiném procesním postavení. Na podporu závěru, že není třeba vyčkat skončení řízení o neplatnost dražby,  odvolací soud uvedl, že  v posuzované věci i podle vyjádření žalovaného šlo o veřejnou dražbu podle § 36 odst. 2 zákona č. 26/2000 Sb. a žalovaný  nevyužil ani možnosti podle § 48 odst. 5 tohoto zákona a nepodal návrh na předběžné opatření. Odvolací soud uzavřel, že do právní moci rozsudku o neplatnosti dražby je z důvody právní jistoty třeba vycházet z toho, že vlastnictví nabyla žalobkyně platnou dražbou. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Jeho přípustnost  uplatňuje podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále „OSŘ“), ale také podle § 237 odst. l písm. b) OSŘ, neboť soud prvního stupně  vycházel z právního názoru odvolacího soudu, i když nevysloveného v rozhodnutí ve věci samé. Dovolání odůvodňuje tím, že došlo k vadě řízení, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a k nesprávnému právnímu posouzení věci. O vyklizení  nemovitostí  bylo rozhodnuto, aniž soudy vyčkaly pravomocného skončení řízení o žalobě, kterou se domáhá vyslovení neplatnosti dražby. Nesprávně  soudy vycházely z toho, že žalobkyně je vlastnicí nemovitostí jen proto, že je tak zapsaná v katastru nemovitostí. Žalovaný znovu poukazuje  na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1840/2003, který řeší otázku rozporu mezi skutečným stavem práv k nemovitosti a údaji v katastru nemovitostí tak, že soud musí vycházet ze stavu skutečného. Přitom je oprávněn jako předběžnou posuzovat otázku, zda smlouva, na jejímž základě došlo ke vkladu práva je platná, zda došlo k platnému odstoupení od smlouvy nebo byla vznesena námitka relativní neplatnosti. V daném případě nedošlo k  důkladnému přezkoumání vlastnického práva žalobkyně. Žalovaný navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas řádně zastoupenou oprávněnou osobou - účastníkem  řízení, se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 OSŘ). Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení § 237 OSŘ. Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm. a) OSŘ] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) OSŘ], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) OSŘ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) OSŘ]. Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle § 237 odst. 1 písm. b) OSŘ dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v  § 237 odst.1 písm. c) OSŘ. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst.1 písm.c) OSŘ zejména tehdy, řeší-li práv