22 Cdo 2242/2021 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2242/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 11. 2021 Spisová značka:22 Cdo 2242/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:22.CDO.2242.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Společné jmění manželů Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 728 o. z. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:5. 2. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2242/2021-1147 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně M. P., narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Ivanou Syrůčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Plzeňská 232/4, proti žalovanému F. P., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Michaelou Strnadovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Stroupežnického 2328/30, o způsobu správy společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 21 C 9/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2021, č. j. 28 Co 221/2020-1096, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalobkyně JUDr. Ivany Syrůčkové. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 5 („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. 6. 2019, č. j. 21 C 9/2016-606, výrokem I určil, že žalobkyně je osobou oprávněnou ke správě pozemku par. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, a pozemku par. č. XY, zapsaných na listu vlastnictví XY pro katastrální území XY, obec XY, a správy nájemného a výnosů plynoucích z domu č. p. XY („činžovní dům“). Výrokem II určil, že žalobkyně je osobou oprávněnou ke správě pozemku par. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, a pozemku par. č. XY, zapsaných na listu vlastnictví XY pro katastrální území XY, obec XY. Výrokem III určil, že žalovaný je osobou oprávněnou ke správě pozemku par. č. XY, jehož součástí je stavba nezapsaná v katastru nemovitostí, zapsaná na listu vlastnictví XY pro katastrální území XY, obec XY. Výrokem IV zamítl návrh žalobkyně na vyslovení předběžné vykonatelnosti výroku I a výrokem V rozhodl o nákladech řízení. Ve vztahu k činžovnímu domu a v souladu s § 728 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, („o. z.“) soud uvedl, že mezi manžely nebyla uzavřena smlouva o správě nemovitosti. I kdyby však taková smlouva existovala, žalobkyně svými projevy od roku 2014 „směřovala k jejímu ukončení“. Žalovaný žalobkyni neumožňuje (a podle soudu to ani do budoucna nemá v úmyslu) realizaci jejích práv uvedených v § 713 odst. 1 o. z. Z dokazování dále vyplynulo, že žalovaný vůli žalobkyně nerespektuje, s činžovním domem nakládá podle své vůle a pouze on z něj bere plody a užitky. Žalovaný tak spravuje dům ve zřejmém rozporu se zájmem žalobkyně. V rámci otázky týkající se domů XY a XY soud dospěl k závěru, že účastníci ani netvrdili, že by uzavřeli smlouvu o správě těchto nemovitostí. Městský soud v Praze („odvolací soud“) rozsudkem ze dne 27. 1. 2021, č. j. 28 Co 221/2020-1096, výrokem I potvrdil rozsudek soudu prvního stupně s tím, že ve výroku I text „a správy nájemného a výnosů…“ nahradil textem „a ke správě nájemného a výnosů…“. Výrokem II rozhodl o nákladech řízení. Podle odvolacího soudu se účastníci na správě dotčených nemovitostí nedohodli a oba tvrdili, že výkon správy jedním z nich je ve zřejmém rozporu se zájmem druhého manžela. Soud dovodil, že byly splněny předpoklady pro rozhodnutí podle § 728 o. z. V dalším odkázal na skutkové a právní závěry soudu prvního stupně, které považoval za správné. Proti rozsudku podává žalovaný („dovolatel”) dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř“). Žalovaný namítá, že nalézací soudy založily nerovnost mezi účastníky, když žalobkyně má nyní ve správě většinu majetku náležejícího do SJM. Namítá porušení § 728 o. z., přičemž toto ustanovení předchozí právní úprava neznala, a tak chybí potřebná judikatura. Dovolatel se domnívá, že soud měl zkoumat podmínky týkající se správy SJM – existovala dohoda o správě SJM, a tedy soud nebyl oprávněn rozhodnout. Ani druhá podmínka nebyla naplněna, neboť žalovaný se zasadil o získání majetku, staral se o něj, než do jeho správy začala zasahovat žalobkyně. Soudy svěřily žalobkyni správu většiny majetku, aniž by respektovaly zásadu, že manželé mají rovná práva a povinnosti. Navrhuje tedy napadený rozsudek „zrušit“. Obsah rozsudků soudů obou stupňů, podrobnější obsah dovolání i vyjádření k němu, jakož i další podání v dovolacím řízení jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) odkazuje. Dovolání není projednatelné. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání mimo jiné uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Podle § 241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. Podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne. Od 1. 1. 2013 nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu; dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013). Uplatněním jediného způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem dle § 241a odst. 1 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1539/2013). Dovolací soud tak při zkoumání přípustnosti dovolání nemohl přihlédnout ke skutkovým námitkám dovolatele. Požadavek kladený na dovolatele, aby v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Dovolatel je proto povinen v dovolání vymezit, který z v § 237 o. s. ř. uvedených předpokladů přípustnosti dovolání považuje za splněný, přičemž není dostačující pouhý odkaz na § 237 o. s. ř. či doslovná citace textu tohoto ustanovení nebo jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 (dostupné na www.nsoud.cz)]. K přípustnosti dovolání nepostačuje ani vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla řádně vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo