22 Cdo 2434/2024 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2434/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 7. 2025 Spisová značka:22 Cdo 2434/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.2434.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vlastnictví Vodovody Dotčené předpisy:§ 80 předpisu č. 99/1963 Sb. ve znění od 01.01.2014 § 22 odst. 2 předpisu č. 274/2001 Sb. ve znění od 01.01.2014 § 22 odst. 1 písm. b) předpisu č. 274/2001 Sb. ve znění od 01.01.2014 § 22 odst. 4 předpisu č. 274/2001 Sb. ve znění od 01.01.2014 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:21. 8. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2434/2024-464 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobkyně Technické služby XY, s.r.o., IČO XY, se sídlem v XY, zastoupené JUDr. Jiřím Brožem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 10, Dykova 17, proti žalované BENEŠ a LÁT a.s., IČO 25724304, se sídlem v Poříčanech, Tovární 463, zastoupené Mgr. Marií Látovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Pařížská 21, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 16 C 359/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2024, č. j. 23 Co 23/2024-437, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2024, č. j. 23 Co 23/2024-437, a rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 25. 9. 2023, č. j. 16 C 359/2022-396, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu Praha-západ k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. V této věci se Nejvyšší soud zabýval právní otázkou, zda má žalobkyně ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva žalované k vodovodu a kanalizaci a zda je v tomto řízení aktivně věcně legitimována; to za předpokladu, že jí příslušný správní orgán uložil povinnost veřejné služby zajišťovat dodávku vody a odvádění odpadních vod ve smyslu § 22 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o vodovodech a kanalizacích“) a žalovaná své vlastnictví k tomuto vodovodu a kanalizaci popírá. I. Dosavadní průběh řízení 2. Žalobkyně se v této věci domáhá určení, že žalovaná je vlastnicí splaškové kanalizační stoky č. XY a vlastníkem vodovodu č. XY, to vše v ulicích XY v katastrálním území XY. 3. Žalobkyni příslušný správní orgán uložil ve smyslu § 22 odst. 2 zákona o vodovodech a kanalizacích povinnost veřejné služby provozování tohoto vodovodu a kanalizace. Jelikož vlastnické právo k vodovodu a kanalizaci není podle žalobkyně postaveno najisto a žalobkyně má za to, že jejich vlastnicí je žalovaná, domáhá se z důvodu právní jistoty určení vlastnického práva žalované k tomuto vodovodu a kanalizaci. 4. Okresní soud Praha-západ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. 9. 2023, č. j. 16 C 359/2022-396, zamítl žalobu na určení, že žalovaná je vlastnicí splaškové kanalizační stoky č. XY, které se nachází v ulicích XY v k. ú. XY (výrok I). Zamítl také žalobu na určení, že žalovaná je vlastnicí vodovodu č. XY, který se nachází v ulicích XY v k. ú. XY (výrok II). Ve výroku III rozhodl o náhradě nákladů nalézacího řízení. 5. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 23. 4. 2024, č. j. 23 Co 23/2024-437, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). 6. Soudy nižších stupňů uvedly, že žalobkyně nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. Dovodily zároveň, že žalobkyně není v této věci ani aktivně věcně legitimována. 7. Vyložily, že naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. je dán zejména v případech, ve kterých by bez tohoto určení bylo právo žalobce nebo právní vztah, na kterém je účasten, ohroženo, popřípadě tam, kde by se bez tohoto určení právní postavení žalobce stalo nejistým. Tak tomu ovšem v projednávané věci není. Žalobkyni je v poměrech posuzované věci zřejmé, z jakého důvodu jí byla uložena povinnost provozovat příslušný vodovod a kanalizaci. Naléhavý právní zájem nelze dovodit ani z případných sankcí, které mohou být podle zákona o vodovodech a kanalizacích ukládány vlastníkovi vodovodu nebo kanalizace v případě porušení jeho povinností. Oprávnění uložit tyto sankce totiž nepřísluší žalobkyni jako provozovateli, které byla uložena povinnost veřejné služby, ale příslušnému orgánu veřejné správy (kterým žalobkyně není). 8. Odvolací soud také dovodil, že žalobkyně není v řízení ani aktivně věcně legitimována. Aktivní věcnou legitimaci má v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, subjekt, který je účasten právního vztahu nebo práva, o nějž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo právo týká. Ani tyto podmínky však nejsou v projednávané věci splněny. Odvolací soud zdůraznil, že příslušný orgán veřejné správy uložil žalobkyni povinnost provozovat vodovod a kanalizaci v režimu veřejné služby. Postavení žalobkyně je tak s ohledem na příslušné správní rozhodnutí zcela jednoznačné. Není tak opodstatněné, aby se žalobkyně domáhala určení toho, že vlastnicí vodovodu a kanalizace je žalovaná. II. Dovolání žalobkyně a vyjádření žalované 9. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání. Jeho přípustnost opírá o § 237 o. s. ř. a uplatňuje v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právních otázkách, při jejich řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně tyto právní otázky nebyly doposud v ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny. 10. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že nemá na požadovaném určení vlastnického práva žalované k vodovodu a kanalizaci naléhavý právní zájem. Podle žalobkyně není-li postaveno najisto, kdo je vlastníkem vodovodu a kanalizace, je její právní postavení ohroženo. Rozhodnutí odvolacího soudu je tak založeno na právní otázce, zda má žalobkyně naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnického práva, pokud jí byla uložena povinnost veřejné služby provozování vodovodu a kanalizace, a to za situace, ve které žalovaná coby dosavadní provozovatelka přestala zajišťovat dodávku vody a odvádění odpadních vod a vlastnické právo k vodovodu a kanalizaci popírá. 11. Podle žalobkyně už samotná spornost vlastnického práva zjevně implikuje naléhavý právní zájem na požadovaném určení (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3877/2018). Je to právě určovací žaloba, která právní poměry účastníků řízení postaví najisto (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3877/2018). Například namítá, že ve smyslu § 9 odst. 2 zákona o vodovodech a kanalizacích může provést zásah do vodovodu a kanalizace pouze se souhlasem vlastníka. 12. Uvádí také, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na řešení právní otázky, zda je žalobkyně v této věci aktivně věcně legitimována. Podle dovolatelky je nezbytné posoudit, zda je dotčena právní sféra žalobkyně, které byla uložena povinnost veřejné služby provozování vodovodu a kanalizace, popírá-li žalovaná vlastnické právo k vodovodu a kanalizaci. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 366/2015 platí, že věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o nějž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný vztah nebo sporné právo týká. 13. Podle žalobkyně jsou všechny tyto podmínky v projednávané věci splněny. Žalobkyni například není zřejmé, na jaký subjekt se může obrátit, chce-li provést zásah do vodovodu nebo kanalizace ve smyslu § 9 odst. 2 zákona o vodovodech a kanalizacích. Pokud bude postaveno najisto, kdo je vlastníkem vodovodu a kanalizace, mohl by také příslušný správní orgán ukládat vlastníkovi sankce a donutit ho vodovod a kanalizaci provozovat. Žalobkyni by tak již nadále nemusela být ukládaná povinnost veřejné služby ve smyslu § 22 odst. 2 zákona o vodovodech a kanalizacích. 14. Podle žalobkyně rovněž existuje mezi vlastníkem kanalizace a jejím provozovatelem hmotněprávní vztah správy cizího majetku ve smyslu § 1400 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“). Podle zákona o vodovodech a kanalizacích svědčí provozovateli za účelem plnění povinností spojených s provozováním vodovodu a kanalizace obdobná oprávnění jako vlastníkovi. Rozhodnutí odvolacího soudu je tak založeno i na právní otázce, zda je žalobkyně v důsledku uložení povinnosti veřejné služby podle §