22 Cdo 2451/2023 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2451/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 11. 2023 Spisová značka:22 Cdo 2451/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.2451.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolací důvody Vlastnictví Dotčené předpisy:§ 241a odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:6. 2. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2451/2023-377 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobců a) E. N., a b) V. Ř., obou zastoupených JUDr. Alešem Liskem, advokátem se sídlem ve Znojmě, Fischerova 770/12, proti žalovaným 1) České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a , a 2) A. S. M., o určení vlastnického práva k nemovité věci, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 20 C 56/2018, o dovolání žalované 1) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2023, č. j. 18 Co 274/2021-348, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná 1) je povinna zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 365 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Aleše Liska. Odůvodnění: 1. Okresní soud ve Znojmě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30.6. 2021, č. j. 20 C 56/2018-295, určil, že žalobkyně a) je vlastníkem podílu o velikosti id. 2/3 a žalobce b) podílu o velikosti id. 1/3 na nemovitosti stavby sklepa, jak je znázorněna v technické pomoci pro zaměření chodeb sklepa číslo plánu 155/2020, vypracované společností Geodézie Podyjí, s.r.o., ze dne 19. 3. 2020, která je přílohou tohoto rozsudku, jehož vstupní portál se nachází na pozemku parc. č. XY, pokračuje dále pod pozemkem parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, vše v katastrálním území XY, neevidované v katastru nemovitostí, nabyté dle usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 23. 3. 2006, č. j. 13 D 1485/2005-26 (výrok I), zamítl žalobu na určení, že žalobkyně a) je vlastníkem podílu o velikosti id. 2/3 a žalobce b) podílu o velikosti id. 1/3 na pozemku parc. č. XY v katastrálním území a obci XY (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III). 2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že předmětný sklep žalobci a jejich právní předchůdci užívali minimálně od poloviny 60. let minulého století, jde o podzemní stavbu se samostatným účelovým určením, tato stavba byla v současné podobě zaměřena společností Geodézie Podyjí, s.r.o. Právní předchůdci žalobců získali v přídělovém řízení v roce 1958 sklep pod obydlím a sklep na víno, žalobci se držby sklepa chopili na základě dědického rozhodnutí, které nabylo právní moci 20. 4. 2006, a v dobré víře jej užívali až do 21. 3. 2017, kdy žalobkyně a) vyzvala prostřednictvím stavebního úřadu žalovanou 2) k zastavení stavebních prací a likvidaci černé skládky. Přestože tedy soudu nebyl předložen nabývací titul právních předchůdců, ze kterého by bylo zřejmé, že sklep byl součástí přídělu, došlo po uplynutí 10 let řádné držby k vydržení vlastnického práva podle § 1089 odst. 1 a § 1091 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). 3. Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 9. 3. 2023, č. j. 18 Co 274/2021-348, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I a III potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). 4. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Shodně jako soud prvního stupně posoudil předmětný sklep jako samostatnou podzemní stavbu coby výsledek stavební činnosti se samostatným účelovým určením. Dodal, že tvar a rozměry staveb se v čase mohou měnit, skutečnost, že původní části stavby již charakteristiku samostatných podzemních staveb nenaplňují, není důvodem pro nevyhovění žalobě v rozsahu, ve kterém stavba znaky samostatné věci splňuje. K vydržení vlastnického práva uvedl, že nebylo doloženo, že předmětný sklep (v jeho tehdejší podobě) byl skutečně součástí přídělu, vzhledem k nerušenému užívání od 60. let minulého století až do roku 2012 či 2013 lze však rozhodnutí o přídělu považovat za putativní titul, který dobrou víru právních předchůdců žalobců ve vlastnické právo založil. Sklep (ačkoli nesprávně označen) se stal i předmětem dědických rozhodnutí. Závěr o vydržení vlastnického práva proto považoval odvolací soud za správný, přestože za putativní titul nepovažoval dědická rozhodnutí, ale již samotnou dlouhodobou nerušenou držbu a rozhodnutí o přídělu z 13. 12. 1958. K vydržení tak došlo k 1. 4. 1984 právními předchůdci žalobců, a to podle § 865 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 4. 1983, poté se sklep, resp. spoluvlastnický podíl k němu, stal předmětem dědění. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná 1) (dále i „dovolatelka“) včasné dovolání. 6. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe soudu dovolacího, a dále otázky, která dosud dovolacím soudem řešena nebyla. 7. Dovolání odůvodnila tím, že odvolací soud se odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 247/2001, když částečné zpětvzetí posoudil jako změnu žaloby, a dále od rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 3265/2020 a sp. zn. 30 Cdo 1171/2002, když neumožnil žalovaným se k částečnému zpětvzetí vyjádřit a neposoudil, zda pro nesouhlas se zpětvzetím žaloby nemají vážné důvody. Žalobci totiž v průběhu řízení změnili úkonem z 23. 3. 2020 svůj původní požadavek na určení vlastnictví k celé podzemní stavbě, kterou měli žalobci a jejich právní předchůdci užívat jako celek, nikoli jako více sklepů, a požadovali určit vlastnické právo pouze k té části podzemní stavby, kterou o své vůli a bez účasti úřadů stavebně oddělili zdí od zbytku sklepa a která je přístupná. Žalovaná 1) považuje úkon žalobců z 23. 3. 2020 za částečné zpětvzetí žaloby, se kterým vyslovila nesouhlas pro vážné relevantní důvody, které však odvolací soud neposoudil. Pochybení odvolacího soudu spatřuje i v tom, že nerozhodl o vlastnictví celé podzemní stavby, ale jen její části, a připustil tak, že do neevidovaných podzemních staveb lze dle libovůle zasahovat, a každý, kdo se cítí být vlastníkem podzemních prostor, si tak může i svévolně vymezit, kam až bude sahat jeho odpovědnost jako vlastníka. 8. Dovolací soud se dle názoru dovolatelky odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu i při svém závěru o vydržení vlastnického práva žalobců k podzemní stavbě v souladu se zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Za putativní nabývací titul označil odvolací soud již samotnou dlouhodobou předešlou držbu a rozhodnutí o přídělu z 13. 12. 1958. Tento závěr je dle dovolatelky v rozporu s výsledkem dokazování. Bylo prokázáno, že vstupní portál na pozemku p. č. XY byl dle grafického přídělového plánu (dále jen „GPP“) součástí projekčního oddělení 33, dle identifikace pozemků z roku 1992 se jedná o p. č. XY dle GPP, kultura sklep, role o výměře 165 m2. Tato část zemského povrchu byla v letech 1945-49 předmětem hospodaření T. a M. M. (příděl č. 159), přídělová listina není k dispozici, doložen byl zápis o ocenění budov a o vyúčtování s odcházejícím přídělcem, zemní sklep přidělen nebyl, výslovně je uveden jen sklep pod obydlím. V identifikaci z roku 1992 je odkaz na evidenční list č. 150, ze kterého je zřejmé, že pozemek v projekčním oddělení 33, k 26. 11. 1992 označený jako p. č. XY o výměře 165 m2, byl pronajat E. Ř., bytem XY. V nájmu E. Ř. byl pozemek p. č. XY o výměře 165 m2 i dle výpisu z katastru nemovitostí z 5. 5. 1994. Panu Ř. byl v rámci přídělu č. 25 (k č. p. XY) přidělen pozemek dnes označený jako p. č. XY o výměře 190 m2. Oblast, ve které se předmět sporu nachází, byla v poválečné minulosti dotčena v důsledku přídělových a scelovacích řízení a následné kolektivizace rozsáhlými majetkovými změnami. To je na XY obecně známou skutečností, všichni, kterých se přídělová nebo scelovací řízení týkají nebo v minulosti týkala, proto musí soustavně a obezřetně situaci ohledně vývoje pozemků sledovat. Na XY bylo evidováno 90 katastrálních území, kde nebylo dokončeno přídělové a scelovací řízení ve smyslu dekretů prezidenta republiky, nápravu bylo možné provést formou jednoduché pozemkové úpravy dle § 13 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách. V katastrálním území XY probíhala jednoduchá pozemková úprava v letech 2006 – 2008, rozhodnutí o dědictví po E. Ř. je z 23. 3. 2006. Proti rozhodnutí o upřesnění hranic z 13. 11. 2007 nepodali vlastníci pozemku p. č. XY v katastrálním území XY (žalobci a jejich bratr J. Ř.) opravný prostředek, stejně jako proti rozhodnu