22 Cdo 2464/2025 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2464/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:5. 11. 2025 Spisová značka:22 Cdo 2464/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.2464.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Držba Přípustnost dovolání Věcná břemena Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 § 4 odst. 1 o. z. ve znění od 01.01.2014 § 992 odst. 1 o. z. ve znění od 01.01.2014 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:5. 12. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 381/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2464/2025-1304 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně Mo + M, spol. s r. o., IČO 47681764, se sídlem v Rýmařově, Hřbitovní 277/2, zastoupené Mgr. Petrem Nesporým, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Puklicova 1069/52, proti žalovaným 1) R. M. a 2) I. M., zastoupeným Mgr. Petrou Žákovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, tř. Svobody 43/39, o zřízení věcných břemen a o povolení nezbytné cesty, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 38 C 195/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 2. 2025, č. j. 57 Co 65/2024-1262, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se domáhala zřízení věcného břemene opravňujícího k umístění v žalobě označených staveb (ubytovacího zařízení a dvou garáží) na konkrétních pozemcích žalovaných v katastrálním území XY a dále povolení nezbytné cesty k těmto stavbám ve formě časově neomezené služebnosti cesty zatěžující pozemky žalovaných. 2. Okresní soud v Bruntále (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. 12. 2023, č. j. 38 C 195/2014-1124, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III). 3. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 20. 2. 2025, č. j. 57 Co 65/2024-1262, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), změnil nákladový výrok III rozsudku soudu prvního stupně (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a výrokem III rozhodl o nákladech odvolacího řízení. 4. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že všechny předmětné stavby byly zhotoveny před 1. 1. 2014, žalobkyně je jako jejich vlastnice zapsána v katastru nemovitostí. Jednu z garáží vystavěli s úmyslem stavět pro sebe žalovaní ještě před vznikem žalobkyně, žalobkyně vystavěla s úmyslem, že staví pro sebe, stavbu ubytovacího zařízení na pozemku žalovaných a dále garáž na pozemku ve vlastnictví žalovaných a na pozemku ve vlastnictví státu. Stavba ubytovacího zařízení byla zhotovena se souhlasem vlastníků pozemku, další dohoda o užívání tohoto pozemku však uzavřena nebyla. O tom, že jedna z garáží byla vystavěna ještě před vznikem žalobkyně, a jejím vlastníkem jsou proto žalovaní, žalobkyně od počátku věděla, vlastnické právo nemohla proto ani vydržet a nemůže se domáhat zřízení věcných břemen. 5. K budově ubytovacího zařízení odvolací soud uvedl, že vlastnictví žalobkyně k této budově nebylo vyvráceno, nešlo ani o stavbu neoprávněnou, neboť budova byla zhotovena se souhlasem žalovaných na jejich pozemku ve společném jmění – žalovaný (v té době jednatel žalobkyně) poskytl výslovný souhlas a žalovaná se nedovolala relativní neplatnosti tohoto úkonu. Dohoda o užívání pozemku však uzavřena nebyla, pozemek byl k umístění stavby užíván jen na základě výprosy, která již byla odvolána, tím se však stavba nestává stavbou neoprávněnou. Z uvedených důvodů není žaloba na zřízení věcných břemen důvodná. 6. Ke garáži postavené na pozemku žalovaných a na pozemku státu, která sloužila vlastníku budovy ubytovacího zařízení, vzal odvolací soud v úvahu dvě situace. Buď se souhlas s výstavbou budovy ubytovacího zařízení vztahoval i na tuto garáž a pak se uplatní to, co bylo uvedeno k hlavní budově, anebo se tento souhlas na garáž nevztahoval, a jde tak o stavbu neoprávněnou, je však namístě její odstranění, kterým nevznikne podstatná hospodářská ztráta. Obě situace vedou k závěru o nedůvodnosti požadavku na zřízení věcných břemen i u této nemovitosti. 7. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále i „dovolatelka“) včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Dovoláním výslovně napadá všechny výroky rozsudku odvolacího soudu. 8. Dovolatelka cituje rozsáhlou judikaturu k povolení nezbytné cesty a odvolacímu soudu vytýká, že v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu potvrdil zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně v části týkající se nezbytné cesty, aniž uvedl, na základě jakého právního posouzení. Zákonnými podmínkami pro zřízení nezbytné cesty se nezabýval, jeho posouzení je proto neúplné, a tedy nesprávné. Navíc je přesvědčena, že žalovaní neprokázali, že by jednu z garáží sami vystavěli. 9. Dále namítá, že odvolací soud postupoval nesprávně, když žalobu na povolení nezbytné cesty zamítl, neboť pozemkem, přes který lze povolit nezbytnou cestu, není jen pozemek bezprostředně přilehlý. Odchýlil se tak od ustálené judikatury Nejvyššího soudu (odkázala na rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1424/2018, 22 Cdo 880/2018 a 22 Cdo 1758/2018). 10. Odvolací soud se podle přesvědčení dovolatelky dále odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu, podle které jsou-li všechny zákonné podmínky pro povolení nezbytné cesty naplněny, má soud nezbytnou cestu v zásadě povolit, přičemž s ohledem na povahu řízení může soud ve shodě s § 153 odst. 2 o. s. ř. překročit návrh účastníků a povolit nezbytnou cestu i jinudy, než se v žalobě požaduje (odkazuje na rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1680/2014), když nepovolení nezbytné cesty při naplnění všech zákonných podmínek proto připadá do úvahy v zásadě jen v situacích, v nichž by požadavek na povolení nezbytné cesty představoval zneužití práva (odkazuje na rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 3242/2015). 11. Rozsudku odvolacího soudu vytýká rovněž nepřezkoumatelnost závěrů o nedůvodnosti žaloby na povolení nezbytné cesty a odkazuje na konkrétní judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu k náležitostem odůvodnění soudních rozhodnutí. Nedostatek náležitého odůvodnění považuje za zásah do práva na spravedlivý proces. 12. Za nesprávné právní posouzení považuje dovolatelka také závěr odvolacího soudu o tom, že nemohla nabýt jednu z garáží mimořádným vydržením. Jednatel, jehož prostřednictvím právnická osoba při uchopení držby garáže jednala, byl zároveň vlastníkem této garáže (ve společném jmění), a zasahoval tak do vlastních práv fyzické osoby, což podle názoru dovolatelky nemůže představovat nepoctivý úmysl. Tuto právní otázku považuje za otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou. 13. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 14. Žalovaní se k dovolání nevyjádřili. 15. Dovolání není přípustné. 16. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 17. Podle § 241a odst. 1-3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 18. Odvolací soud opřel závěr o nedůvodnosti žaloby jak na zřízení věcného břemene podle § 135c odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen „obč. zák.“), tak na povolení nezbytné cesty o stejné úvahy, a to, že 1) garáž zhotovená žalovanými před vznikem žalobkyně není stavbou ve vlastnictví žalobkyně, 2) budova ubytovacího zařízení není stavbou neoprávněnou a žalobkyně nemá v současnosti právní důvod k jejímu umístnění