22 Cdo 2534/2000 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2534/2000 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:5. 2. 2002 Spisová značka:22 Cdo 2534/2000 ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:22.CDO.2534.2000.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 213 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. § 43 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2534/2000 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové, ve věci žalobkyně B., veřejné obchodní společnosti F. „v likvidaci“, zastoupené advokátem, proti žalované P. K., společnosti s ručením omezeným, zastoupené advokátem, o určení vlastnictví k nemovitosti, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 18 C 92/97, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. července 1999, čj. 9 Co 46/99-72, ve znění opravných usnesení ze dne 16. srpna 2000, čj. 9 Co 46/99-118 a ze dne 7. září 2000, čj. 9 Co 46/99-122, a o dovolání žalované proti opravnému usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. srpna 2000, čj. 9 Co 46/99-118, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. srpna 2000, čj. 9 Co 46/99-118, ve znění opravných usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. srpna 2000, čj. 9 Co 46/99-118, a ze dne 7. září 2000, čj. 9 Co 46/99-122, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Dovolání proti opravnému usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. srpna 2000, čj. 9 Co 46/99-118, se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. listopadu 1998, čj. 18 C 92/97-50, zamítl návrh, aby určil, „že hala pilnice označená v kolaudačním rozhodnutí Městského úřadu ve F. - stavebního úřadu pod čj. SU 3856/92-On/Ju-1024 ze dne 28. 6. 1993, které nabylo právní moci 1. 7. 1993, jako SO 01 - hala pilnice, postavená na parcele č. 435 zastavěná plocha, zapsaná u Katastrálního úřadu ve F. na LV č. 322 pro obec a k. ú. B. je ve vlastnictví navrhovatele“, a dále rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyni byla rozhodnutím Městského úřadu - stavebního úřadu ve F., z 13. 1. 1992, čj. SÚ/4898/91-B1/Ju-1348/1, povolena stavba pily na pozemku parcelní číslo 2430/2. V průběhu výstavby pily došlo na základě žádosti žalované ke změně stavebníka tak, že se jím stala žalovaná, která měla stavbu dokončit. Uvedená změna byla založena dohodou o vzájemné spolupráci uzavřenou mezi účastnicemi řízení 10. 6. 1992, protokolem o převzetí náležitostí ze 7. 7. 1992, obsahujícím specifikaci stupně rozestavěnosti objektu a kupní smlouvou o převodu nemovitostí z 9. 7. 1992, uzavřenou mezi účastnicemi řízení ohledně budov a pozemků v ní uvedených; stavba pily tam uvedena nebyla. Uzavřel, že vůlí obou účastnic řízení bylo převedení veškerých práv a závazků týkajících se rozestavěné stavby pily na žalovanou, na kterou byly převedeny pozemky a dokončené stavby. Uvedl, že z obou znaleckých posudků (které byly v řízení provedeny jako listinné důkazy) vyplývá, že stavba pily byla připravena pro geometrické zaměření a pro zapsání vlastnictví do katastru nemovitostí k 10. 6. 1992, to však nemělo na důsledky dohody o vzájemné spolupráci účastnic vliv. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 22. července 1999, čj. 9 Co 46/99-72, změnil rozsudek soudu prvního stupně a určil, že vlastnicí předmětné nemovitosti je žalobkyně a dále rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, ale dospěl k jinému právnímu závěru. Konstatoval, že věcí v právním smyslu se stavba stává, jestliže je jednoznačně a nezaměnitelně patrno alespoň dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží, je druhově určena a je schopna geometrického zaměření. Stavebníky v oblasti občanského práva jsou ti, kdo uskutečnili stavbu v úmyslu mít ji pro sebe a jsou vlastníky stavby od počátku vzniku stavby jako věci ve smyslu práva. Sporná stavba jako nemovitá věc existovala již ke dni 10. 6. 1992, to je k době uzavření smlouvy o spolupráci mezi účastnicemi. To dovodil z listiny - posudku znalce B., ze kterého vyplývá, že „k 10. 6. 1992 byly ocelový sloup a vrata umístěna ve štítové zdi sporné stavby a tato tak byla jako rozestavěná stavba připravena pro geometrické zaměření a zapsání do katastru nemovitostí“. Toto zjištění nebylo podle odvolacího soudu v průběhu řízení vážně zpochybněno. Tomuto zjištění nasvědčují i skutečnosti z výpovědi znalce Ing. F. H., vyložené ve vztahu ke stavebnímu deníku; výpověď jednatele odpůrce Z. K. (který skutečnosti uvedené ve stavebním deníku zpochybnil) je méně určitá a tím i méně přesvědčivá. I soud prvního stupně uvedl, že sporná stavba byla k 10. 6. 1992 připravena pro geometrické zaměření a pro zapsání do katastru nemovitostí. Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že vlastnictví ke stavbě jako věci v právním smyslu nabyl žalobce a že nenastala právní skutečnost, na kterou právní předpisy vážou převod nebo přechod vlastnického práva k nemovitosti. Dohodu o vzájemné spolupráci ani protokol nebylo možno považovat za nabývací tituly ve smyslu § 37 odst. l a § 46 ObčZ. Nebylo prokázáno, že by existovala jiná listina, na jejímž základě žalovaná věc nabyla. Uzavřel, že vlastníkem sporné věci byla nadále žalobkyně. Vydání kolaudačního rozhodnutí na jméno žalované nemohlo nahradit nabývací titul. Opravným usnesením ze dne 16. srpna 2000, čj. 9 Co 46/99-118, odvolací soud vyslovil, že „správné označení navrhovatele zní: B., veřejná obchodní společnost F. v likvidaci, sídlo: F., Ž. 2495“. Uvedl, že rozsudku z 22. 7. 1999, sp. zn. 9 Co 46/99, došlo k chybnému označení navrhovatele uvedením jeho nesprávného obchodního jména: „B., v.o.s., v likvidaci“, Opravným usnesením ze dne 7. září 2000, čj. 9 Co 46/99-122, pak opravil posléze uvedené opravné usnesení správným označením žalované. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, ve kterém uplatňuje dovolací důvody uvedené v § 241 odst. 3 písm. c) a d) občanského soudního řádu ve znění do novely provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ\"). Namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil skutková zjištění soudu prvního stupně. Ze znaleckého posudku znalce Ing. H. a jeho výpovědi plyne, že hala pilnice nebyla k 10. 6. 1992 pro geometrické zaměření, ani zapsání do katastru nemovitostí připravena. Podle tohoto znalce byla k uvedenému datu pravděpodobně ukončena montáž ocelové konstrukce, s velkou pravděpodobností však nebyla ukončena štítová zeď objektu se skladem a rozvodnou. Ze stavebního deníku je patrno, že k tomuto datu zedníci neukončili pilíře pod průvlak. Před soudem vypověděl, že k uvedenému datu nebyl půdorys haly pilnice jednoznačně určen. S odkazem na konkrétní záznamy ve stavebním deníku a úroveň rozestavěnosti, jak ji v podrobnostech specifikoval jmenovaný znalec, nemohlo být k 10. 6. 1992 jednoznačným a nezaměnitelným způsobem patrno dispoziční řešení l. nadzemního podlaží. K 10. 6. 1992, kdy byla uzavírána smlouva o spolupráci, ani později k datu 7. 7. 1992, kdy byl sepsán protokol o předání a převzetí náležitostí, ale ani k datu 9. 7. 1992, kdy byla uzavřena kupní smlouva, se sice sporná stavba haly pilnice pravděpodobně realizovala podle změněného projektu, avšak tato změna projektu nebyla v rámci stavebního řízení ohlášena - k tomu viz text 2. bodu protokolu ze 7. 7. 1992 - a její realizace tak mohla a měla probíhat podle původního projektu a hodnocení do provedení změny toho, zda sporná stavba byla k 10. 6. 1992, či k datu 9. 7. 1992 připravena pro geometrické zaměření a zapsání do katastru nemovitostí mělo být prováděno podle platné, to je původní stavebním úřadem schválené projektové dokumentace. Odvolací soud nevzal v úvahu rozpor závěrů znaleckých posudků znalců Ing. H. a B. a v tomto směru opomenul zjištění soudu prvního stupně. Ing. H. provedl ohledání stavby haly pilnice a jednoznačně uzavřel, že k 10. 6. 1992 nebyl objekt připraven pro geometrické zaměření. Pro to byl připraven až 9. 7. 1992. Žalovaná nesouhlasila s posudkem znalce B. a nesouhlasí ani s nezdůvodněným názorem soudu, podle něhož byla výpověď jejího jednatele, Z. K., který poukázal na významné rozpory v údajích stavebního deníku, vedeném společníkem a nyní likvidátorem Z. R., neurčitá. Dovolatelka nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu, že vlastnicí sporné věci, která podle něho k 10. 6. 1992 existovala již jako nemovitost, byla žalobkyně a že v průběhu výstavby nedošlo ke změně stavebníka, a to proto, že ve stavebním řízení