22 Cdo 2769/2018 – Nejvyšší soud

22 Cdo 2769/2018-202 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Heleny Novákové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně M. M., narozené XY, bytem ve XY, zastoupené Mgr. Martinem Vlčkem, advokátem se sídlem ve Fryštáku, Holešovská 166, proti žalované S. M., narozené XY, bytem ve XY, zastoupené JUDr. Irenou Valíčkovou, MBA, advokátkou se sídlem v Brně, Kobližná 19, o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 19 C 21/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 27. 2. 2018, č. j. 60 Co 309/2017-143, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 27. 2. 2018, č. j. 60 Co 309/2017-143, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud ve Zlíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. 7. 2017, č. j. 19 C 21/2017-97, zamítl žalobu o určení, že žalobkyně je vlastníkem id. ½ nemovitých věcí, a to stavby č. p. XY – rodinný dům, stojící na pozemcích par. č. st. XY, pozemků parc. č. st. XY – zastavěná plocha a nádvoří, parc. č. XY – lesní pozemek, parc. č. XY – trvalý travní porost, parc. č. XY – lesní pozemek, parc. č. XY – zahrada, parc. č. XY – orná půda, parc. č. XY – ostatní plocha, parc. č. XY – orná půda, vše zapsané na LV č. XY pro katastrální území a obec XY u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště XY (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 23 901,32 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované (výrok II). Soud prvního stupně dovodil, že nemovitosti byly ve společném jmění manželů, (dále jen „SJM“) žalobkyně a jejího bývalého manžela. Při neexistenci dohody a rozhodnutí soudu o jejich vypořádání (v řízení o vypořádání SJM je manžel navrhl přikázat žalobkyni, následně bylo ale řízení zastaveno) se po uplynutí tří let od zániku SJM staly podílovým spoluvlastnictvím bývalých manželů s podílem každého ideální ½. Manžel žalobkyně nemohl její podíl do svého výlučného vlastnictví vydržet (nebyl v dobré víře o tom, že je vlastní sám). V katastru nemovitostí přesto zůstal zapsán jako výlučný vlastník a 22. 2. 2016 nemovitosti daroval žalované (nové manželce, která byla v dobré víře o správnosti zápisu v katastru), se zřízením výměnku. Ustanovení § 984 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), se vztahuje jen na úplatné převody. Dřívější judikatura Ústavního soudu ale chránila dobrou víru nabyvatele v zápis v katastru nemovitostí i u bezúplatných převodů. Nová úprava tak řeší situaci jen částečně. Pokud by zákonodárce mínil ochranu neposkytnout osobám, které nemovité věci nabyly neúplatně, nejspíše by tak učinil v § 984 o. z. výjimkou. I nadále je proto třeba chránit dobrověrného nabyvatele i u bezúplatného převodu. Žalobkyně byla nejméně od 13. 9. 2000 (podání žaloby na vypořádání SJM) do 5. 12. 2016 (podání žádosti o zápis poznámky spornosti do katastru nemovitostí) nečinná a proti nesprávnému údaji v katastru nemovitostí nebrojila. Nelze proto jejímu nároku (s odkazem na § 6 odst. 1 a 2 o. z.) přisvědčit. Navíc podle soudu prvního stupně jde ve věci o převod úplatný, pokud byl zřízen výměnek spočívající v právu doživotního bydlení a užívání pro dárce, představující protihodnotu darování. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 27. 2. 2018, č. j. 60 Co 309/2017-143, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že určil žalobkyni vlastníkem ideálních spoluvlastnických podílů ½ k výše označeným nemovitým věcem (výrok I) a uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 48 601 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Odvolací soud dospěl k závěru o danosti naléhavého právního zájmu na požadovaném určení a ztotožnil se se závěry o tom, že nemovitosti tvořily součást SJM žalobkyně a jejího bývalého manžela, o vzniku podílového spoluvlastnictví s podíly každého z bývalých manželů ideální ½, o nemožnosti bývalého manžela žalobkyně její podíl vydržet pro nedostatek dobré víry a o darování nemovitostí manželem žalované (s účinky k 24. 2. 2016) se současným zřízením výměnku. Žalovaná si nemohla započíst dobu držby svého předchůdce, pokud její manžel (dárce) nebyl oprávněným držitelem, neboť věděl, že věci patřily do SJM, proto nemohla nemovitosti do vlastnictví vydržet, když sama vydržecí dobu nesplnila. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že darovací smlouva a smlouva o výměnku na ní závislá byla bezúplatná. Smlouvou uzavřenou v souvislosti s darováním (o právu doživotního bydlení v domě a užívání pozemků) byl výměnek zřízen bezúplatně. Žalovaná se zavázala poskytnout dárci potřebnou pomoc, pokud ji bude potřebovat, ve stáří a v nemoci. „Poskytování naturálního plnění …nebylo sjednáno.“ Žalobkyně se dozvěděla o zápisu žalované do katastru nemovitostí podle darovací smlouvy až v dědickém řízení po smrti bývalého manžela (25. 7. 2016), a to 28. 11. 2016. S účinky k 5. 12. 2016 podala žádost o zápis poznámky spornosti a do dvou měsíců podala žalobu na určení. Od 1. 1. 2014 není judikaturní praxe Ústavního soudu použitelná, neboť platí § 984 o. z., jenž poskytuje ochranu dobrověrnému nabyvateli jen při úplatném převodu. Aplikace § 6 a „§ 7“ o. z. není na místě, neboť žalobkyně domáháním se určení vlastnictví s velkou prodlevou nejednala nepoctivě a nevyvolala žádný protiprávní stav. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jímž napadla rozsudek v celém rozsahu a navrhla jeho změnu a potvrzení rozsudku soudu prvního stupně, nebo jeho zrušení a vrácení věci k dalšímu řízení. Má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a to otázky hmotného i procesního práva. Za významnou považuje otázku, zda lze „darovací smlouvu se zřízením výměnku spočívajícího v opatrování osoby trpící závažnou nemocí“ považovat pro účely § 984 odst. 1 o. z. za úplatnou, pokud byla kompenzována nikoli finančním protiplněním, ale protiplněním jiné hodnoty. Dosud není rozhodovací praxí soudu vyřešeno, zda při úplatném převodu dle § 984 odst. 1 o. z. musí jít výlučně o finanční protiplnění nebo i o poskytnutí jiného plnění. Podle komentářové literatury může být úplata poskytnuta nejen v penězích, ale i v jiné přípustné podobě (hmotnou věcí, právem, pohledávkou, službou či jakýmkoli jiným plněním), odvolací soud ale pojem úplatnosti definuje pouze ve vazbě na finanční protiplnění bez zohlednění plnění naturálního. Dovolacím soudem nebylo dosud vyřešeno, jaký je vztah mezi § 984 odst. 1 o. z. a zásadou „vigilantibus iura scripta sunt“ (právo náleží bdělým) ve vztahu k bezúplatným převodům v situaci, kdy někdo ponechává mnoho let stav v katastru nemovitostí v nesouladu se skutečným stavem, a zda je dosavadní judikatura Ústavního a Nejvyššího soudu aplikovatelná i po 31. 12. 2013. Dále spatřuje rozpor postupu odvolacího soudu s rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2750/2009 a sp. zn. 32 Cdo 1019/2009 vydáním tzv. překvapivého rozhodnutí. Odvolací soud překvapivě dospěl, bez provedení dokazování, k odlišným závěrům od soudu prvního stupně o úplatnosti smlouvy. Vytkla soudu, že nezhodnotil jednotlivé důkazy, nevyvodil relevantní závěry, neuvedl v odůvodnění právní předpisy, z nichž jeho názor vychází, a nepoučil účastníky o rozdílném právním a skutkovém náhledu na věc. Výměnek dovolatelka považuje za úplatu, neboť § 2710 o. z. předvídá možnost změny výměnku na formu peněžitého důchodu. Ustanovení § 984 odst. 1 o. z. lze vztáhnout i na případ darování a nejen na převod úplatný. V otázkách v o. z. výslovně neupravených lze vycházet z obecných principů spravedlnosti a zákazu striktně formalistického výkladu zákona a vyvratitelné právní domněnky poctivosti a dobré víry, kterou lze vyloučit jen důkazem opaku, což se nestalo. Namítla nesprávný výklad § 6 a „§ 7“ ve vazbě na § 984 odst. 1 o. z. (že § 6 a 7 je lex generalis). Vytkla též odvolacímu soudu nesprávné závěry o zjištění doby vědomosti žalobkyně o zápisu v katastru nemovitostí a v souvislosti s tím o účincích poznámky spornosti. Žalobkyně navrhla zamítnutí dovolání, neboť není důvodné. Zopakovala argumenty uvedené v průběhu řízení, zejména v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, a rozhodnutí odvolacího soudu označila za správné. Dovolací soud postupoval při posuzování dovolání vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017, dále jen „o. s. ř.“ (viz čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb. a contrario). Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odc